Violette

Životopisný film koncipovaný ako psychologická dráma, ktorá sa úspešne dostáva do mysle a pocitov hlavnej postavy, spisovateľky Violette Leduc. Taktiež spoznávame dostatočne aj Simone de Beauviorovú a okrem dobre napísaného scenára stoja za spokojnosťou aj obe herečky. Problém tak mám skôr s celkový, až príliš chladným vyznením snímky. Prázdne priestory sú síce odrazom osamelosti a stratenosti ústrednej hrdinky, avšak nejaká tá scéna plného trhu, či akéhokoľvek dôkazu o tom, že v meste žije viac postáv ako (okrem Violette) iba dôležité vedľajšie postavy, by film výrazne oživilo. 70% (27.11.2023)

Umelecká lesbo story o hľadaní seba i smeru svojej tvorivosti. Skoro dve a pol hodiny, to je však neuveriteľne premrštená stopáž, nakoľko to nie je žiadny Gladiátor plný akcie, ale často len tiché úvahy, prípadne len také cvrlikanie lúčneho hmyzu, ktoré je miestami prerušené ženskou hystériou. Bola tu však krásna hudba použitá aj v dokumente o Osvienčime od pána umelca menom Arvo Pärt - Fratres. Celkovo sa ale nedá hodnotiť negatívne, napriek tomu feministickému pretláčaniu, ale takou Violette proste bola. Nijaká zo spomenutých tém nebola pretláčaná nejako násilne. (20.11.2022)

MOŽNÉ SPIOLERY. - Kéž bych mohla sdílet nadšení jako uživatel butnot, ale žel, nesdílím. Životopisné filmy je velmi obtížné natočit tak, aby byly pokud možno co nejvěrohodnější, ale ještě navíc aby zaujaly diváka. Za sebe tudíž musím napsat, že mně moc nevyhovovalo celé zpracování a i kdybych tohle pominula, tak myslím, že stopáž je opravdu hodně přepálená. Kdo si udržel celou dobu mojí pozornost, byla bezesporu Emmanuelle Devos. Ona je sama o sobě zvláštní nepopsatelná osobnost, která svým espritem, či co to z ní vyzařuje, zaujme divákovu pozornost a tahle role jí vysloveně sedla. Hrála ženu, která to neměla v životě jednoduché, ale rvala se s ním, co to dalo. V jejím nelehkém životě projde několik osobností, které nějakým způsobem ovlivnily její život a ona začíná psát zcela otevřeně mimo jiné nejen o své sexualitě, což byla v té době určitě velmi revoluční záležitost. Při tom všem zůstává stále osamělá, její osobní život na mě působil dost depresivně a takový byl asi také celý její život. Úlevu nacházela právě v psaní, kde byla ve svém světě a kde se jí svým způsobem dostalo zadostiučinění, když byla její kniha vydána. 70% (16.12.2014)

Violette túži po láske. Túži po nej intenzívne a miluje nekonečne. Takýchto ľudí je na svete nespočetne - no táto krehká Francúzka vedela dať svoje pocity, city a myšlienky na papier, otvorene hovorila o veciach, ktoré boli dovtedy nevyslovené a zakázané. Život pre ňu nikdy nebol prechádzka ružovou záhradou a ona s ním bojuje, kričí a kope. Ľudia k nej prichádzajú a zároveň od nej drvivá väčšina odchádza. Svojou povahou je miestami otravná, dramatizuje, nejedenkrát som nad ňou prevracala očami, no zároveň na mňa paradoxne zapôsobila. Nemôžem film hodnotiť ako životopis, o spisovateľke Leduc som počula prvýkrát práve dnes, no ako príbeh o žene, ktorá má svoje chyby aj prednosti je Violette výborná. Jediná chyba je v dĺžke - Provost sa do svojho filmu zahľadel až príliš. Dalo sa kratšie a hutnejšie. (26.11.2016)

Velmi dobře udělaný životopis spisovatelky, o níž jsem neměl ani tušení. Zřejmě psala hlavně pro ženy a u nás asi není tak známá. Výberné herecké výkony, skvělá kamera, životopisné filmy bývají někdy rozvláčné a často beze šťávy, jakou film potřebuje, aby nenudil. Přes délku Violetty jsem se rozhodně nenudil, snad jen zpočátku jsem byl na rozpacích, ale pak jsem přijal fakt, že hodně umělců bylo homosexuálních, jako skutečnost, která do tohoto filmu patřit musí (i když jinak tyto filmy nemusím). A tak snad jedinou slabinou, která ubírá jednu hvězdičku, je fakt, že chyběla časová orientace, děj začal za války, končil v roce 1964, ale mezitím nebylo patrné, jak se děj v čase posouvá. A přispělo k tomu i to, že Violette i Simone, ostatně stejně jako mužští hrdinové, za těch dvacet let vizuálně nijak nezestárli. (05.03.2017)