Orfeus
-
Orphée
-
Orpheus
Fantasy / Drama / Romantický
Francie, 1950, 112 min
Režie:
Jean CocteauHudba:
Georges AuricObsah
-
Renezanční člověk Jean Cocteau stihl během čtyřiasedmdesátiletého života prožít několik uměleckých poutí. Byl básníkem, spisovatelem, dramatikem, esejistou, scénografem, grafikem, skladatelem, scenáristou i režisérem. Jeho režijní filmografie čítá jedenáct titulů, na dalších sedmi snímcích se podílel scenáristicky (mj. Bressonovy Dámy z Bouloňského lesíka/Les dames du Bois de Boulogne, 1945 nebo Melvilleovy Hrozné děti/Les enfants terribles, 1950). Hledal skrze umění cestu k mýtu, věčnosti a nadpřirozenu, k čemuž mu Orfeovo putování podsvětím skvěle posloužilo. Prolog čte sám Cocteau. Připomene v něm narativní linie antické pověsti a diváky pozve k aktivní reflexivní účasti: „Kde se odehrává náš příběh a kdy? Legenda má přece nárok na to existovat mimo čas a prostor. Vyložte si vše podle vlastního přání…" Tak rozehrává vyprávění zpočátku nejasných kontur, které se postupným pronikáním do světa plného symbolismu etablují v nosnou dějovou linii. Imaginativní skutečnost má však reálné spojnice s tehdejší současností - podsvětí suplují rozbombardované trosky vojenské školy, poslové smrti jezdí na motocyklech a zprávy z onoho světa se šíří radiovými vlnami. Hlavní hrdina básník Orfeus je jednoho dne lapen do tenat tajemné Princezny, která je ve „skutečnosti" chladnou a krásnou personifikací Smrti. Ztracený na pomezí dvou časoprostorů se Orfeus jen nerad vrací domů ke své Euridice. Brzy se bude muset vypravit do „světa za zrcadlem" pro manželčinu duši. Vidina setkání s uhrančivou Smrtí ho ale fascinuje mnohem víc… Aktualizace mýtu se netýká pouze prolnutí poválečné technologie a filozofie s antickou fabulí, k modernizaci látky přispívá i použití filmových triků. Ty režisér dávkuje v precizně vyměřené míře, aby do filmu nevnášely chaos. Pro přechod mezi světem živých a mrtvých slouží zrcadla. (Vidíme se v nich stárnout. Sbližují nás se smrtí.) Efektivní průchody zrcadly stvořil Cocteau za pomoci kameramana Nicolase Hayera. Používá také pohybů pozpátku a postupného mizení postav. Všechny výše zmíněné stylistické prvky využívá Cocteau k vytvoření vlastní osobní mytologie, v jejímž centru stojí básník a jeho nadpřirozená aura zkoumající krásu, lásku a především dichotomii smrti a nesmrtelnosti. -
Kristýna Pleskotová (Letní filmová škola) -
Stará antické báje Orpheus zde nabírá úplně nových rozměrů. Jean Cocteau totiž do klasického příběhu přimíchal mnoho autobiografických prvků ze současné doby. Tím vznikl film, který je sice pro diváka mírně složitější na orientaci ale zato naprosto originální. Jak už je zvykem hlavní hrdina Orpheus opouští tento svět a putuje do podsvětí a to vše aby zachránil (přivedl k životu) svou milovanou Euridiku. Jenže v tomto snímku není Smrt nikdo jiný, než bohatá krásná princezna a černí andělé, kteří ho doprovázejí na jeho cestě jsou z gangu motorkářů Černí andělé. Ovšem jestli se Orpheovi podaří Euridiku zachránit to už neprozradím, protože tentokrát je všechno jinak. (ic)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (18)
-
Adrian
Nadherne surrealisticke dielo opierajuce sa o starodavny mytus...vyborne herecky vykony, kamera, hudba...(22.8.2004)
-
Radko
Očakávania, ktoré som mal na základe anotácie, že ide o výborný surrealistický film, očakávania od režiséra, ktorého diela sa vraj vyznačujú svojráznou poetikou i očakávania od hereckých predstaviteľov samotný film príliš nenaplnil. Niežeby bol zlý, to vôbec nie, skôr mierne nevýrazný a pomerne ľahko po čase zapadajúci do kategórie príjemných, vcelku pozerateľných filmíkov, no bez výraznejšieho citového, či intelektového zasiahnutia. Svojrázna adaptácia známeho mýtu starého Grécka je uvedená už názvom filmu. V úvodných minútach je zrejme pre neznalých stručne vyrozprávaný nešťastný príbeh hráča na harfu a jeho ženy Euridiky. Dej sa vzápätí presúva do parížskej umeleckej kaviarne konca 40. rokov 20. storočia, kde sa stretávajú mladí básnici. A začína mierne snový, z podsvetia do živého sveta a naopak plynúci dej popretkávaný obrazovými ozvláštneniami (niektoré scény z podsvetia sú nasnímané na negatíve), dejovými surreálnymi zvratmi a zaujímavými hereckými výkonmi. Nech sa nikto na mňa nehnevá, ale vážne braný surrealizmus považujem za odumretú vetvu umenia.(13.10.2004)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(24.1.2009)
-
vypravěč
Cocteauova nebezpečně hluboká pouť do podsvětí poezie, založená na aktualizovaném řeckém mýtu, odhaluje mnohonásobnou dvojsečnost básnické inspirace, vedle její omamující krásy a zraňující bolesti (jež ostatně tvorbu podmiňuje) je to především věčnost navracení: skutečnosti, přítomnému okamžiku, neřkuli životu samému se lze přiblížit (a neztratit přitom vše, tj. sebe sama) jen jeho vnitřní sugescí nebo po zapomenutí jeho nahrazením obrazem vtělujícím jeho ideu. Odtud i věčnost mýtu a současně: naše předurčenost jím. Jsme na cestě kupředu a současně se vracíme.(15.9.2010)
-
kusper
37. LFŠ(1.8.2011)
-
Hejtmy
Zajímavý film, ve kterém si zopakovali svoji spolupráci s Krásky a zvířete režisér Jean Cocteau a Jean Marais. Po slibném svižném začátku na měl by ten zbytek přece jenom trošku moc surrealistický, ale lidem, kteří mají radši myšlenky naznačené než vyřčené, může být Orphée ideální podívanou. Mně tam chyběl vlastní názor a snaha něco, ať už by to bylo cokoliv, filmem říct. 45%(11.4.2011)
-
Cimr
Antoine de Saint-Exupéry řekl, že dokonalé není to, k čemu se už nedá nic přidat, ale to, od čeho se nedá nic odebrat. V tomhle ohledu je pro mě Orfeus dokonalý. Ani jedna scéna mi tu nepřišla navíc, příběh mě úplně vtáhl a prestože jsem za sebou měl na festivalu už 9 celovečeráků, zapomněl jsem na bolesti krku, očí i zadku a maximálně se do této fascinující moderní verze známého mýtu ponořil. Převozník, co vás na onen svět převeze v limuzíně, smrtonoši na motorkách a krásná smrt s vosím pasem... Skvělá podívaná pro diváka, co umí vypnout logické myšlení a nechat na sebe film prostě působit.(4.8.2011)
-
Tommy.D
Do sálu jsem šel s tím, že nejspíš budu moc dohnat svůj spánkový deficit (ano, takový jsem barbar). Naneštěstí pro můj biorytmus, naštěstí pro mě na nic takového nezbyl čas. Film je skoro až akční, ani přes témeř dvouhodinovou délku nenudí. Herecké výkony jsou solidní, za povšimnutí zde taky stojí na svou dobu vyspělé efekty/kamera (např. vstup do zrcadla pohledem z první osoby, ruka prostupující zrcadlem..).(1.8.2011)
-
mortak
Nemám rád filmy, pro jejiž pochopení potřebujete vysokou školu. Cocteau míchá dohromady teorie, které byly v jeho době populární - Junga (moderní výklad archetypálního příběhu, Freuda (dva základní pudy), Husserla (vědecky luštíme kódy a zapomínáme na přirozený svět), Heideggera (existenciály)... Spíše jde o zprávu o uměleckém poválečném kvasu, než o skutečný film. Naštěstí zůstalo Cocteauvo originální filmové vidění a María Casares je smrtelně krásná. Ovšem pohádková čistota Krásky a zvířete je fuč. A mimochodem, Juliette Greco je mizerná herečka.(16.4.2011)
-
Almásy
natočiť film o tom ako sa Smrť zamiluje a natočiť to ešte TAK NESKUTOČNE PORITI EFEKTNE, také veci vie len Cocteau.(18.3.2011)
-
mohamedsfinger
Krásná inspirace řeckým mýtem přenesená do Francie konce 40. let. Surrealistické pojetí je dávkováno tak, že nenarušuje příběh a jen podtrhuje poetiku příběhu. Žádnému z herců není co vytknout, i když tu největší pozornost na sebe strhávají Jean Marais a María Caceres. Experimenty s obrazem a výborná kamera a také hudba pak přivádějí celý filmový zážitek téměř k dokonalosti. Klaním se, pane Cocteau.(23.2.2010)
-
*Elfík*
Dobrý film poznáte podle toho, že o něm přemýšlíte ještě další den a možná i ten další (alespoň já to tak mám). Takže jsem si to ověřila. Ověřovala jsem půl dne (tedy, přemýšlela jsem o filmu asi tak pět hodin, jestli to chcete vědět, samozřejmě ne stále, já zásadně nepřemýšlím, takže jsem spíše vzpomínala na určité scény a říkala jsem si, jaké byly hezké a jaké ne, ale to jsme se dostali někam úplně jinam a vůbec, nemusí vás to zajímat, že?!). Takže vraťme se k film. Zpočátku jsem byla velmi otrávená, protože jsem chtěla jít na film Šéfové na zabití (ano, vím, že Orfeus je více přínosný film, než Šéfové, ale to je snad moje věc! Nehrabejte se v mém soukromí, laskavě!) no, ale nikdo na něj se mou nechtěl jít (?) a zrovna dávali ve druhém kině (ano, Hradec má dvě kina, víte? Cinestar není jediné kino, do kterého můžete chodit, vy jedni..... ehm mechováci! (hradečtí pochopí (snad)) tento film. Film z roku 1950. Francouzský film. To se jen tak nestane.... Musím přiznat, že jsem ještě nikdy neviděla francouzský film v původním znění, vždycky (skoro vždycky) jsou nadabované. Francouzský jazyk mám celkem ráda, takže mi ani nevadil zvuk, ale asi si nezvyknu na zvláštní hraní francouzských herců (nebo to bylo tou dobou?) A ještě jedna věc. Orfeus že byl hezký??? Vždyť vypadal, jako kdyby ho zrovna vytáhli z tělocvičny, kde před zrcadlem obdivoval své svaly a své vysoko vytažené kalhoty. A místo brady prdelku! Celkově film? Byl prostě..... jak to říct...... divný! A hezky morbidní! Smrt mi připomínala Morticii z Addams family. A jak to, že v ,,mezisvětě'' neznají pojem básník? Radši už budu končit, jinak přidám další závorku (vadí?). Takže, film nádherný, scénář nápaditý, herci zajímaví a rozhodně jsem se nenudila!(Omlouvám se za velký počet závorek (měla jsem závorkovací náladu))!(18.8.2011)
-
blackJag
V našich kinech další pořádná lekce z historie kinematografie (v posledních letech snad jen přičiněním PROJEKTU 100) celkem už citelně chyběla, takže za nasazení tohoto zajímavého kusu jsem opravdu vděčný a docela jsem si jej užil. Pěkné nápady, přirozená modernizace známého mýtu a hra s jeho motivy, expresivní herectví. Jsem rád, že jsem mohl vidět na velkém plátně. II Scénář: Jean Cocteau. 80%(27.11.2011)
-
Brejlil
Zvláštním způsobem převyprávěný mýtus o Orfeovi a Eurydice. Co začíná jako sonda do života bohémské mládeže, končí v surreálně působícím zásvětí. Cocteau v sobě nezapře básníka, ale ukazuje i značnou kreativitu vizuální (průchody zrcadly do zásvětí, cesta proti větru) a také smysl pro sarkastický humor ("Co jste?" - "Básník." - "Tady se píše, že spisovatel." - "To je skoro totéž." - "Tady totéž nestačí." - "Básník je spisovatel, který nepíše."). Konec je kupodivu happyend, jaký by jste v řeckém mýtu nenašli ani omylem. Vedle Cocteauovy nápaditosti se uplatnil i kameraman a některé lokace jsou také pěkné. Snad jen herecké výkony trochu pokulhávají. Marais je nápadně až sošně krásný, také Smrt má něco do sebe, ale Eurydiké je taková obyčejná.(12.8.2011)
-
JimiH
Po zhlédnutí Krásky a zvířete jsem nevěřil tomu, že by Cocteau mohl být nadprůměrný filmař. Orfeus mě ovšem přesvědčil, že na to francouzský básník má. Krásné surrealistické vize, moderní variace antického mýtu citlivě vypointovaná, výborný Jean Mareis.(18.8.2011)
-
arthur.22
Nemyslím si, že by tenhle film kladl na diváka nějak zvlášť vysoké nároky, jak by se dalo soudit z několika zdejších komentářů. Stačí nic neřešit a nechat krásnou a nekompromisní Smrt, aby každého jednotlivého diváka těmi správnými rozkazy smečce služebních psů poslala tam, kde je jeho místo..(25.9.2011)
-
Jester_X
Krásné a vzletné. Tyto slova mě napadají v souvislosti s Orfeem. Téma řecké báje prokázalo svoji nadčasovost a Jean Cocteau jí dokázal využít. Plastický svět oproštěný od dobových reálií je nejlepším dějištěm pro takovýto příběh. Láska se dostává do konfliktu s uměním, nesmrtelností umění a jeho schopností přesáhnout lidský život (Orfeova láska k Smrti). Básník ztrácí podstatu svého díla zahledíli se sám do sebe (Orfeovo okouzlení verši z rádia, které ovšem postrádají nějakou hlubší myšlenku a souvislost), a proto musí projít očistcem a najít rovnováhu mezi světským životem a uměním a přinést oběti (oběť Smrti), aby nabyl nesmrtelnosti.(7.8.2011)
-
Terman
Příjemně tajemný a skvěle ztvárněný film. Zejména mě zaujaly scény, kde se prochází zrcadlem.(24.2.2012)