Tři srdce

Navzdory tomu, že si s francouzskými filmy a jejich mentalitou obecně příliš nerozumím a zdaleka nesouzním se vším, co láká na klasické atributy země galského kohouta (naposledy jsem ocenila jen Co kdybychom žili společně?), Tři srdce považuji za velmi zdařilá. Absolutní melodrama s velmi uvěřitelnými emocemi, to je počin, jaký se příliš nenosí. Ale i takové jsou klikaté cesty krajiny srdeční. (04.07.2016)

Tři srdce jsou regulérní melodrama a zároveň melodrama v uvozovkách, což je poměrně riskantní manévr, ale protřelému Jacquotovi to tady vychází. Funguje to v praxi tak, že přepjatost až afektovanost typická pro tenhle žánr je tady místy nepřirozeně zesilovaná, občas lehce ironicky komentovaná a zároveň s vážnou tváří naplňovaná. Vodítko můžou představovat už úvodní zlověstně znějící smyčce, které podkreslují relativně banální situaci (hrdina nestihne vlak) a předznamenávají budoucí nevyhnutelnou tragédii. Především Poelvoorde jako herec v sobě obě polohy dost přesně ztělesňuje - jednak se dá jeho Marc číst jako pohnutá figura vystresovaného úředníka a stejně tak jako poněkud směšně působící milenec, který nepochopitelným způsobem uhrane obě dvě sestry. Jacquot k tomu ještě přidává přehnaně dramatická přerámování kamery nebo suše glosujícího vypravěče, který závažným hlasem sděluje zcela banální informace (komu při scéně se západem slunce definitivně nedojde, že to má být legrace, tak už nevím). Tohle balancování na hraně mezi oběma polohami - lehce parodickou a naprosto seriózní - se filmu daří ustát, takže pokud jej začnete včas sledovat touhle optikou, bavíte se všemi těmi sebeshazovačnými momenty a zároveň jste schopní to prožívat jako romanci. Navíc je to kromě toho chytrý, nenápadně podaný komentář k dnešní kultuře zdravého životního stylu, kterou dává Jacquot do kontrastu s onou francouzskou "amour fou" - šílenou láskou, kterou byste nemohli prožívat, pokud byste nekouřili, pravidelně běhali a jedli saláty k obědu a suchary k večeři. (25.11.2014)

Oceňujem precíznu prácu scenáristu, režiséra a hercov, ktorí svoje dielo vystavali a zahrali detailne nesmierne presne. Výrazy tvárí, rôzne gestá, pohyby alebo veľavravné strohé vety, presne je všetko tak ako má a rozumiem prečo Tri srdcia môžu znamenať pre milovníkov podobných milostných drám jeden z vrcholov žánru. Osobne sa ale ťažko dostávam cez to, že takmer päťdesiatnik tak ľahko a naivne podlieha emóciám a to aj po dlhých rokoch a ako až tak osudovo môže jedna noc zmeniť život vyzretého muža. Že príbeh vychádza z veľmi málo pravdepodobnej náhody považujem skôr za cynický scenáristický ťah, než za dramaturgickú barličku. Určite nejde o priemerný film, ako by hodnotenie mohlo naznačovať. 70% (28.02.2024)

Chvílemi jsem měla pocit, proč dělají z komára až takového velblouda, ale proč ne. Život někdy přináší různá překvapení, tak proč ne i takové, které jsem mohla sledovat. Charlotte hrála tak jako vždy bezchybně a já si musela jen zvykat na Benoîta Poelvoorda, protože ho znám spíš z komediálních rolí. Tady hrál vyděšeného, infarktózního člověka, který nevěděl co dělat sám se sebou, natož pak s nastalou situací. Jediný problém jsem měla s hudbou, která byla přímo hororová a já jsem se s tím zpočátku velmi těžko ztotožňovala, ale vzhledem k občasnému, hororovemu jednání Marca to mělo asi svůj význam. Zajímavý komentář má uživatel Traffic. (22.10.2015)

Příklad filmu, který je podle ustavených konvencí tak špatný, až je dobrý a velmi zábavný, což ale v případě tohoto filmu nutně nemusí být negativum (a ani nesejde na tom, zda se v případě všech "objektivně" neukočírovaných složek filmu jednalo o záměr režiséra či nikoli). Doslova a do písmene infarktově, až absurdně vyhrocená romance s úžasně přehrávajícím Poelvoordem neustále na hranici kolapsu, zlověstnou thriillerovou hudbou a zcela nečekaně se zjevivším, osudově glosujícím voiceoverem jak z Truffautova Julese a Jima. Je docela překvapující, že ještě dnes něco tak podivného projde zkrze všechna síta, dokonce až do benátské soutěže. Ale je to jenom dobře. (19.02.2015)