Popiół i diament
Popol a diamant
Ashes and Diamonds
Ashes and Diamonds
Ashes and Diamonds
Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Jerzy WójcikHrají:
Zbigniew Cybulski, Ewa Krzyżewska, Wacław Zastrzeżyński, Adam Pawlikowski, Bogumił Kobiela, Jan Ciecierski, Stanislaw Milski, Artur Młodnicki (více)Obsahy(1)
Příběh z roku 1945 s parametry řecké tragédie, ale také s příchutí vládnoucí komunistické ideologie vypráví o mladém vojákovi Zemské armády, který má za úkol popravit komunistického funkcionáře. O smyslu dalšího boje však stále více pochybuje... Legendární film Andrzeje Wajdy a legendární role Zbigniewa Cybulského. (Letní filmová škola)
Recenze (73)
Špatně zahrané, příběh má sílu ale je podáván v nešťastně zvoleném hlemýždím tempu. Obrovská škoda, mohlo jít o super film. ()
Upraveno v listopadu 2021. Popel a démant je po formální stránce jedinečným filmem, ale po té ideologické zase kontroverzním. Andrzej Wajda vyšel ze stejnojmenné románové předlohy Jerzyho Andrzejewskiho (oni dva vypracovali společný scénář) z roku 1947 (byla textově pozměňována do roku 1954) a ve srovnání s ní jest film nevinnějším. Ale vzhledem ke své době a místě se nedokázal, ani nemohl, z pokřivujícího pohledu ideologického vymanit, byť se zmiňují polehčující atributy i zdůrazňuje interpretace rebelujícího mládí (přes svou nedokonavost oprávněně) proti nesmiřitelným doktrínám světa dospělých. Podmanivá jsou obrazová plátna kameramana Jerzyho Wójcika v jejich estetické čistotě uspořádání a symbolismu (jak výstižná je tady vedle mnohokrát zmiňovaných závěrečná Chopinova polonéza polské aristokracie!). Hrdinou rebelující a též ideologií postižené filmové poezie je Maciek Chełmicki (velmi dobrý Zbigniew Cybulski), mladý člen odboje, polského, nekomunistického. A mládí po samém konci válečných útrap se seznámí s dychtivou žádostivostí romantiky života, ale vazby minulosti neúprosně žádají svoji porci osobní poslušnosti dosavadní víře. Hlavní ženskou postavou je Krystyna (zajímavá Ewa Krzyzewska), osamělá mladá servírka hotelového baru. Láska s podmínkou je naplněna očekáváním. K nejvýraznějším postavám příběhu filmu patří Maciekův druh, a jeho poslední zbývající kamarád a vojenský nadřízený Andrzej (zajímavý Adam Pawlikowski), zrovna přijíždějící nově jmenovaný tajemník té jediné správné politické strany Szczuka (sympatický Waclaw Zastrzezynski), a politicky spekulant a kariérista se slabou chviličkou Drewnowski (velmi zajímavý Bogumił Kobiela). Z dalších rolí: politicky nevyhovující novinář a pijan Pieniążek (Stanislaw Milski), dobromyslnější hotelový vrátný (Jan Ciecierski), úkolující velitel nekomunistického odboje major Florian Waga (Ignacy Machowski), místní dáma z lepší společnosti Katarzyna Staniewiczowa (Halina Kwiatkowska), na ministra povyšovaný starosta Święcki (Aleksander Sewruk), úslužný vedoucí hotelu Slomka (Zbigniew Skowroński), přední muž již odepsané elity Kotowicz (Artur Młodnicki), nebo Szczukův spolehlivý pobočník Franek Pawlicki (Wiktor Grotowicz). Popel a démant je podmanivým filmem svým estetickým rozvrstvením obrazů s akty symbolismu, ale kontroverzní svou ideologickou působností. Rozporuplný zážitek s plnou náručí výrazových libostí. ()
Hezky zpracováno, kvalitní herci a zajímavý děj. Právě ten mi přišel jakoby byl vystřižený z nějakého mnohem většího díla, prostě jen začal, kde už něco dávno začalo, a skončil, jakoby se nic nestalo. Přesto silně zapůsobil, ale asi nebylo plně pochopeno. ()
41. Lfš ()
Na tehdejší dobu odvážný pokus vnést do rigidních komunistických výkladů minulosti trochu realismu. Učilo se, že odboj byl rozdělen na ten správný, komunistický, a na reakcionářský, řízený buržousty a aristokracií, který chtěl návrat ke starým pořádkům. Ten do svých řad nabíral mladíky myslící si, že jsou na divokém západě (Maciek na začátku obdivuje tanky). V jádru jsou dobří, chybí jim jen otcovská ruka. Moudrý komunista Sczuka to ví nejlíp. Ženy ztratily jistotu a chrání se před bolestí. Wajda se též soustřeďuje na vykreslení maloměsta těsně po válce - karieristi, ať vedoucí hotelu, který je zadobře s každým, či pisálek, který dostane za loajalitu koryto, vysloužilý voják z první světové války... A právě to povyšuje film z průměru spíš, než náboženská úvaha obsažená v názvu filmu. Na druhou stanu je tu mnoho propagandy - například Sczuka diskutující s dělníky nad nevinnými obětmi. Právě na tomto solidním, ale velmi nevyrovnaném pokusu vynikne genialita Škvoreckého Zbabělců - nejlepšího vylíčení konce války, co znám. ()
Miluji staré filmy v kině a jsem ráda, že ani letošní KVIFF nezklamal a nějaký mi dopřál shlédnout. Silný příběh, historická tématika s filosofickým přesahem. Hlavní hrdina hodně koukatelný. Film přiblížil situaci v Polsku těsně po válce. ()
Výjímečná kamera a zajímavá ústřední melodie zdobí film o pochybnostech a vykonávání pochybné spravedlnosti spravedlnost. Wajda je mistr režie a Cybulki jako pochybující "rebel bez příčiny" je jeho nástrojem. ()
Karty byly rozdány dříve ... a jinde. To ale stejně nezabránilo klasickému "boji o moc" (někteří si můžou dosadit "o myšlenky"). ()
Anarchistická a na divákovi nelpící hříčka, která narozdíl od v něčem podobných Godardových filmů postrádá formální hravou lehkost a naopak se vyznačuje hutnou tíhou nejistoty a nepochopení. Přes úžásnou atmosféru a množství skvělých scén jako třeba vražda v kostele, zabití během ohňostroje a smrt někoho kdo vážně nechce zemřít, je množství toho co člověku uniklo tak velké, že věřím že si 5* zaslouží, ale až se v hlavě zastaví všechny ty otázky o morálce a já si to pustím znovu. ()
Z takovýchto filmů přímo hmatatelně cítím, jak asi mohli obyčejní lidé jako vy a já prožívat zlomové dějinné momenty, v tomhle případě konec války v zapadlém koutě jedné velké, ale těžce zkoušené evropské země, v mnohém hodně blízké té naší, ale v té velikosti přece o dost jiné. Hledání záchytných bodů, nejistota, posunuté perspektivy. Velice podobnou atmosféru si pamatuju z listopadu 1989, ze srpna 1991 (pokus o převrat v Rusku, který jsme tenkrát ještě hodně prožívali) a ze září 2001, takže Wajdovi věřím, že to vystihl přesně, a bere mě to velmi, i když (nebo snad právě proto, že) to nemá kdovíjakou prvoplánovou emoční sílu a ve věci komunismu a antikomunismu to až ostentativně odmítá zaujmout stanovisko (tak jako člověku ve víru událostí nezbývá, než se řídit intuicí, teprve ze zpětného pohledu jsou otázky dobra a zla zdánlivě průzračně jasné). ()
Jeden z mála prípadov, keď je film lepší ako kniha. Román Jerzyho Andrzejevského mal vyjadrovať „ideu spoločenského zápasu medzi odumierajúcou vrstvou poľskej spoločnosti (popol) a vrstvou, ktorá v rozhodujúcich chvíľach ukázala trvácnosť svojich mravných a politických ideálov (diamand)". Andrzej Wajda oprostil príbeh od uvedenej „šírky" marxistickej dialektiky: hlavný hrdina Maciek Chełmicki rieši „iba" známy konflikt medzi láskou a povinnosťou. Jeho film technicky spolieha na Wellsove nízke uhly a hlboké kompozície, konflikt komentuje kristovskou symbolikou, avšak konečný verdikt prenecháva divákovi. Vnímavému. ()
Wajda v tomto snímku perfektně skloubil poválečnou sociální depresi a politický rozkol, a to s existencialistickým šmrncem. Hlavní hrdinové jsou vlastně vyděděnci, kteří zmarnili své životy kvůli ideálům, jež nemají perspektivu a ani láska není bohužel tím, co dokáže dát jejich životu smysl. 85% hvězdiček ()
I v popelu se může najít diamant, aneb Zbigniew Cybulski ve své zásadní roli, která ho ukázala světu. Film měl své nejlepší momentě někde v polovině, kde byly partie rozehrány velmi napínavě, a divák mohl jen hádat, zda si mladík vybere život obyčejného člověka, nebo život hrdiny. Herci parádní, scénář přesný, jediným zklamáním je dle mého mínění odbytý konec filmu. A to tvrdím i přesto, že ostatní zde, jak vidím a čtu, jsou opačného názoru a považují konec za silný zážitek. Mně se naopak zdál velmi průhledný, nikterak originální - to už se raději kouknu na Vyšší princip (tematicky podobný film), zde sice konec také nesvítí originalitou, ale je perfektní. ()
Jedna z prvotin, která se do polského i světového filmu otiskla více než by se zdálo. Bohužel o světovém se i tak mluví těžko, jelikož film není známý ani u nás. A ono jde vlastně o prvotinu i v rámci nějakého zlatého věku filmu. Zlaté časy, kdy i u nás vznikaly největší klenoty. V Polsku mi ale přijde, že dokázali skvěle zkombinovat silnou myšlenku s kvalitním zpracováním a také hlavně jednoduchým pojetím. Nad filmem se zamyslíte. Ne jednou. Ale nad smyslem a "tím, co chtěl básník říci" nemusíte přemýšlet ani minutu. To celé provedeno ve skvělé symbolice, dobrém příběhu na pozadí takové polské poválečné a skoro už komunistické Casablanky i vlastně s menším prvním filmovým plot twistem u konce. Co dodat? Češi se mohli od Poláků učit. A mohou do dnes. Mezitím, co u nás lidí chodí na romantické durchfallmedie a vážný film se u nás kde kdo bojí natočit, Poláci si tradici lehce udrželi a každé dva roky jsou v podstatě nominováni na Oscara. A i vyhrávají. Ale to je jiný příběh. ()
Popel nebo démant? A jak na to? Tuhle otázku si v průběhu jediné noci pokouší zodpovědět hlavní hrdina Maćek, prozřivší právě následkem několika okolností z válečné otupělosti, a diváci s ním. Hrdina musí volit a jaksi není jasné, která z nabízených alternativ je ta pravá... Minimalistická polská klasika, odehrávající se na jevišti několika málo pokojů, lokálu, rozbořeného kostela a louky s kapličkou, je jedním z těch filmů, které přivádějí k zásadním otázkám lidské existence (jež vyvstávají osobám v mezních situacích), navedou Vás všemi možnými směry, naznačí a - skončí. Podziękowanie. Pro ty, jimž je nastolené dilema cizí, bude film prozření, pro osoatní, kterých je pevně doufám víc, mementem a trapným připomenutím jedné ze slepých uliček lidského úsilí. Jenže co by tak asi člověk mohl chtít, že jo? Kromě morálního zmatku film předkládá v tom nejlepším slova smyslu vytříbenou režii a v rámci výše vyjmenovaných skromných exte-a-interiérů moc pěkné obrázky, které si asi vychutnáte o to víc, oč větší si dáte práci s hledáním nějaké remasterované verze; ta má stála za prd. ()
[4,5*] "Gówno zawsze na wierzch wypłynie." Dráma z konca druhej svetovej vojny, ktorá okrem sugestívneho a tiež realistického vykreslenia rozpoltenej nálady vo vtedajšom Poľsku zaujme aj nádhernou čiernobielou kamerou. Tá sníma scénu z rôznych nevšedných uhlov, výsledkom čoho sú nesmierne pôsobivé obrazy (kostol, kôň, ohňostroj). Film si po celý čas dokáže výborne udržiavať znepokojivú a napätú atmosféru. Vystupuje tu množstvo zaujímavých a výborne zahratých postáv, s veľmi rozmanitými charaktermi, vyzdvihnem predovšetkým dve hlavné postavy (výborný Zbigniew Cybulski a krásna Ewa Krzyżewska). Na pozadí veľmi pohnutých udalostí vzniká medzi dvoma mladými ľuďmi vzťah, ktorý nemôže mať žiadnu budúcnosť. Alebo žeby predsa? Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. "Má pan papierosy?" "Oczywiście. Amerykańskie, węgierskie?" "Mogą być węgierskie." . ()
Nádhera! Byl jsem unešen hlavně krásou obrazů Wójcikovi kamery i prací se světlem, výstavbou scén, ... Nic z toho ovšem není samoúčelné, vše dokonale zdůrazňuje režisérův záměr a umocňuje výsledný dojem. Démantový zážitek a pět hvězd. ()
Dobře řemeslně udělaný film, který mě však ničím příliš nezaujal. *** Ve zkratce: Válka, ženská, válka. ()
Rozhodne zaujímavý počin, v ktorom Wajda svojimi originálnymi režisérskym nápadmi neprestáva udivovať. Stačí si v mysli vymaniť prevráteného Krista ako alegóriu na spustošené katolícke Poľsko či priam na vyšperkovaný záver so zakrvavenou bielou plachtou, farby poľskej vlajky. Nedostáva ma úplné finále, smetisko dejín, ktoré vyvrhne ďalšieho naničhodníka. Taktiež nejaký potulujúci sa biely kôň, ktorého zasadenie do scén je ako päsť na oko a ktorého som nepochopil, ale veď však nemusím sa na všetko chytať. Istým zádrhelom vo filmovej básni s príznačným názvom je aj hlavný hrdina, ktorý hrá charakterovo pozoruhodnú rolu, v úvode sa však nevyhne teatrálnosti a dosť smiešne kompozične natočenému atentátu. Cybulski, predstaviteľ, to neskôr musí žehliť vo zvyšku filmu. Rejža však prekvapí a vymaní diváka z očakávaného dojmu či vyznenia snímky, že "láska premôže všetko" a ukáže, že nie... hlavný hrdina sa zachová negatívne a len podčiarkne negatívne nastavenie z úvodu, ktoré však smrdelo spomínanou teatrálnosťou. ()
myšlenkou a tématem se jedná o velmi zajímavý film ze zajímavé ( a nevšední doby) poválečného Polska. Provedení mě spíše uspávalo a je to jeden z Wajdových filmů který mi nesedl. ()