Popiół i diament
Popol a diamant
Ashes and Diamonds
Ashes and Diamonds
Ashes and Diamonds
Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Jerzy WójcikHrají:
Zbigniew Cybulski, Ewa Krzyżewska, Wacław Zastrzeżyński, Adam Pawlikowski, Bogumił Kobiela, Jan Ciecierski, Stanislaw Milski, Artur Młodnicki (více)Obsahy(1)
Příběh z roku 1945 s parametry řecké tragédie, ale také s příchutí vládnoucí komunistické ideologie vypráví o mladém vojákovi Zemské armády, který má za úkol popravit komunistického funkcionáře. O smyslu dalšího boje však stále více pochybuje... Legendární film Andrzeje Wajdy a legendární role Zbigniewa Cybulského. (Letní filmová škola)
Recenze (73)
Díky jedné zpackané akci a v rámci krátkého údobí její nápravy, hlavní hrdina Maciek poprvé pocítí touhu po životě, pozná lásku a uvědomí si zbytečnost svého dosavadního konání, o kterém pochybuje koneckonců i jeho nejbližší nadřízený. Povinnosti, rozkazy a strach ze zbabělství ale ženou hrdinu vstříc zbytečné smrti, kterou ještě zdůrazňuje Wajdův smysl pro kontrasty - tokání v kostele nad rakvemi omylem zabitých dělníků, smrt tajemníka na pozadí oslavného ohňostroje, loučení ústřední milenecké dvojice za hlasité zábavy ovíněné společnosti, Maciekova osamnělá smrt versus vítání nového dne plného nadějné budoucnosti. ()
Z té dokonalé filmařiny mi doslova padala brada od první do poslední minuty. Opět jeden z mála filmů bez sebemenších chyb a zaváhání. Wajdu jsem doposud poněkud opomíjel, Popel a démant mě však řádně nalákal k bližšímu prozkoumání jeho bohaté filmografie. ()
Popel a démant je na svou dobu velice dobře natočeným filmem, který nepostrádá akci, zajímavé historické reálie, ani výborné herecké výkony (zejména Zbigniew Cybulski). Film se vedle dějinných událostí zaobírá otázkou morálky a vyhlídek do budoucna, které nedají hlavní postavě spát, avšak i když se všemu snaží vzdorovat, tak se musí uspokojit s porážkou. Zkrátka snímek, který dokáže zaujmout i v dnešní době díky svému nadčasovému zpracování. ()
Zbigniew Cybulski, ktorého tento film preslávil aj za hranicami Polska, je skutočne charizmatický a vnáša do filmu atraktívny i nejednoznačný postoj nechceného hrdinu. Tento postoj však vyjadril aj samotný režisér a je len škodu, že sa do príbehu nedostali žiadne zmienky o vnútenom socializme, či represáliach komunistickej moci na vlastnom obyvateľstve v krajine. Napriek tomu, že sa film snaží vliezť pod kožu, nikdy sa tam nedostane. Pláva po povrchu a pre mňa je trochu sklamaním. ()
Ten film mě dostal mmj. dvojím obětím a obě jsou smrtelná. Poprvé, když hlavní hrdina (vím, jak se vyslovuje, ale nechtějte, abych s díky bohu -Janu Husovi - zapomenutými spřežkami psala jeho jméno) zastřelí komunistu - po válce nepřítele západního odboje - který je mu osobně sympatický a smrtelně raněný muž popojde pár kroků a v předsmrtné křeči se zavěsí do atentárníka na jehož hrudi skoná. Druhé poslední obětí je, když Zbiegnew Cybulski - - zkusila jsem to! - umírá a v posledních záškubech života na sebe strhává bílá prostěradla, která se barví jeho - v černobílém filmu černou - krví. Jaký symbol, jaká síla, jaký smutek! ()
Ta Norwidova báseň zní (v mém velmi amatérském překladu :o) asi takto: "Častokrát jsi jako pochodeň planoucí / jež spaluje hadry, které se kolem tebe k zemi snáší. / Nevíš zda plameny svobodu přinesou, či smrt / která stráví vše o co máš dbát. / Zůstane-li jen popel a chaos a bouře / budu ztracen. / Možná popel ale si udrží lesk démantu / té Jitřenky věčného triumfu." - A tak zní vlastně otázka, kterou si klade hlavní hrdina tohoto filmu: bude popel, jenž zbude po činu, který má vykonat (vražda komunistického funcionáře) zářit jako démant? A je přednější osobní štěstí, nebo obětování se "vyšší ideji"? ()
Po skončení druhej svetovej vojny zostali jazvy, ktoré sa hojili veľmi ťažko. Všetko dobré, čo bolo pred vojnou, sa vo vojne rozpadlo a zničilo. Na troskách sveta sa musel začať budovať nový. A perspektíva v lepšiu budúcnosť bola v nedohľadne. Wajda natočil Popol a Diamant ako sociálnu štúdiu povojnového Poľska, kde ľudia bojujú za svoje životy, v područí ideálov niekoho iného. Svetlo hrá v tomto filme rovnakú úlohu ako tma. Dlhé tiene, ostré svetlo dopadajúce na mŕtve telá, človek v daždi, alebo za svitania, tvoria len drobnú zmesicu pôsobivých obrazov, ktoré film obsahuje. Vďaka nim a aj vďaka využitiu všetkých troch plánov a scénografie sa jedná o komplexnú, vizuálno pôsobivú sociálnu drámu, ktorá sa odohráva počas jednej noci v jednom bare a v jeho okolí. Máme možnosť vidieť rôzne postavičky, ktoré sa s koncom vojny vyrovnávajú po svojom. Buď ju prespia, alebo prepijú. Až na hlavného hrdinu Macieka, ktorý sa ako vrah a odboj počas plnenia úlohy zavraždiť tajomníka, zamiluje do barmanky. Nádeje a sny, túžba žiť normálny život je tu v ostrom kontraste s politicky vyhrotenou situáciu a skutkami, ktoré človek musí robiť, aby prežil, hoc len na malú chvíľu. Popol a Diamant je prvotriednou ukážkou vyspelosti Poľskej kinematografie, ktorých poetickosť a filmová zručnosť sa zapísala u tvorcov ako Wajda a Kieslowski do dejín svetového filmu. ()
Tohle je žrádlo. Vůbec jsem nečekal, že Wajda po výborných, ale ryze polských Kanálech natočí něco co bude mít šmrnc a radikálnost francouzské nové vlny a spirit rebelských filmů Jamese Deana (pravda Cybulski je ještě o něco víc přepjatej než Dean s Brandem dohromady, ale nevadí to zásadně). Popel a démant má fantastickou kameru, vynikající svícení (toho si člověk všimne málokde, ale tady určitě) a na svou dobu velmi odvážnej scénář. Co ale stojí za to sledovat především, je práce se symbolikou. Skrze ni totiž Wajda zpochybňuje národovecké hodnoty, ať už jde o falešně zahranou polonézu, na kterou tancují opilí komunisté s protějšky z druhé strany barikády nebo o zakrvácené prostěradlo, na němž umírá hlavní hrdina, které reprezentuje polskou vlajku. ()
100%. To nejlepší na samotný konec. ()
Poďme napraviť chybu, odpraviť jedného papaláša ( namiesto ktorého umreli iní - nevinní ), ale pred tým si ešte dajme nejaký drink, pobavenie sa z výčapníčkou a dlhé a nudné kecy o slobode a Poľsku. Máte chuť? Verte, že prejde. ()
Všem, kteří si plánují Popel a démant pustit, bych doporučil, aby ho hlavně dokoukali až do konce. Vypadá to nejdřív poměrně rozpačitě, možná až nudně, ale silný konec podpořený úžasně falešnou hudbou tomu dodává nový rozměr. ()
Wajdovo ultimátum. ()
Název snímku odvozený od textu básně C. K. Norwida shrnuje jednu z hlavních myšlenek filmu: „Co z nás po naší smrti zůstane? Popel nebo démant?“ Přestože je snímek černobílý, Wajda nám ukazuje, že černobílé není nic. K atentátu hlavního hrdiny nezaujímá hodnotící stanovisko a pouze nám ukazuje Maciekovo těžké rozhodování ovlivněné tíženým svědomím, zamilovaností i vlastenectvím. Černou a bílou Wajda nápaditě využije při scéně telefonátu. Jeden z hrdinů volá, že splnili atentátnický úkol a vidíme ho v pravé polovině obrazu ve velkém detailu s černým pozadím telefonní kóje. Naopak levá polovina obrazu je světlá a vidíme v ní druhý plán s Maciekem a dveřmi, kterými vchází osoba, která měla být zavražděna. Snímek na mě zapůsobil především svojí atmosférou. Ačkoliv se odehrává v den konce druhé světové války a všichni na večírku slaví, jako by se v některých promluvách a obličejích už zračily problémy, které budou Polsko sužovat následujících několik desítek let. ()
Mistrnost každým záběrem, již vévodí podmanivý Zbigniew Cybulski. Z popela války vyvstane démant... Démant? Démant tragické lásky? Démant nastávajícího komunismu, proti němuž se vede marný odboj? Ve své době velice provokativní dílo, které bylo inspirací i pro tvůrce české Nové vlny. ()
Cybulski byl ve své vlasti filmovou ikonou, po předčasné smrti pak vykvetl do rozměrů polského Jamese Deana a legendy o strašlivě zmařeném talentu. Během sledování tohoto filmu mne několikrát napadlo, zda ho ta pověst trochu nepřerostla - jeho výkony ve scénách "balení" u baru (divím se, že nedostal přes držku) nebo umírání jsou bolestivě teatrální a strojené, dojem trochu vylepšuje snad jen příjemně civilní a intimní postkoitální postelová scéna. A stejné to je s celým filmem - brilantní okamžiky (kostel, závěrečná dysharmonická polonéza) se zde mísí s průměrnými až podprůměrnými fraškami (opilý sekretář, zmiňované flirtování hlavního hrdiny). Značně nevyrovnané dílo. ()
Zásadní dílo polské kinematografie určitě, ale nějak jsem se do toho nemohl dostat a postava Macieka mi v tom moc nepomohla. Líbí se mi, jak je to místy téměř surrealistické, i když si to stále udržuje zasazení do skutečného světa. Maciekův konec je skutečně povedený a režisérsky i herecky zvládnutý s bravurou. ()
Poláci překvapili. Jedná se o naprosto výborný film. Úžasné obrazy, charaktery a celkově velmi zajímavé pojetí dané látky. Ale rozumím, že všem nemusí sednout ta časová a prostorová svázanost. Psema: chytré to dvakrát je! ()
Po pravdě se jedná o zcela zásadní dílo polské filmové školy o složitém úkolu jednotlivce a věčných pochybnostech. Andrzej Wajda a Zbigniew Cybulski v roli Macieka zanechali Popelem a démantem ve světové kinematografii výraznou tvůrčí stopu (silný závěr, Cybulského modernistické herectví v brýlích). Nicméně k plnému hodnocení mi tam cosi (bohužel výrazně) chybělo. Film, přestože je skvěle natočený (krásná kamera, skvělá režie), je poměrně utahaný a drží se na jakémsi pomyslném, nepříliš zábavném půdorysu. Snad to na druhé zhlédnutí bude lepší. Každopádně svou tematikou a univerzálním přesahem mohu s klidem Popel a démant zařadit mezi společensky nejdůležitější a pro kinematografii nejpřínosnější filmy 20. století. ()
A tak Maćek Chelmicki skončil doslova a do "obrazu" na smetišti dějin. Míru tendenčnosti tohoto vyústění bylo by třeba prozkoumat. Kvalita Wajdovy režie je nepopiratelná. A tak zkoumej, kdo chceš. Leckdo přitom třeba nakonec dojde k tomu, že dnes už je to stejně jedno... Sportovec***** by si měl ale opravit autora předlohy. ()