Razredni sovraznik
Class Enemy
Triedny nepriateľ
Režie:
Rok BičekKamera:
Fabio StollHrají:
Igor Samobor, Nataša Barbara Gračner, Tjaša Železnik, Maša Derganc, Robert Prebil, Voranc Boh, Jan Župančič, Daša Cupevski, Doroteja Nadrah, Špela Novak (více)Obsahy(1)
V tomto působivém slovinském debutu Roka Bičeka skupina teenagerů obviní svého nového učitele němčiny z toho, že kvůli jeho vysokým nárokům spáchala jejich spolužačka sebevraždu. Na gymnáziu se rozhoří neuhasitelná bitva různých názorů a postojů a každý střet mezi třídou a učitelem hrozí přerůst v násilnosti. Režisér podmanivě střídá stavy napětí a úzkosti z výbušné situace. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (54)
Když sedíte v kině obklopeni zvířecím publikem, poselství filmu se ještě umocní. To raději nepochopení než niterný nezájem. Radši hysterii než necitelnost. ()
Vy Slovinci buď zabíjate iných alebo seba samých. Prečo žiť? A je tak sebecké sa zabiť? Samovražda je od nepamäti citlivou otázkou. Tento film to chytil za pačesy, hoci jednoznačné odpovede, ak nejaké vôbec sú, nedáva. Zato nastavuje zrkadlo danej situácii tak verne, až ma napadlo, že možno existuje jeden národ, ktorý je mi predsa len mentálne bližší ako Češi. Sú to Slovinci. IFF BA 2013 ()
Na střední škole jsem v hodině němčiny chodil venčit učitelce Konečné psa. Hodina němčiny soustředěná kolem děl Thomase Manna by mě zaujala asi mnohem víc. (Nebo si to jen myslím?) Asi ne, během další školy jsem německy přečetl jeho celé dílo. A do Proseče (12. 1. 1936 přijel T. Mann do Proseče převzít dokumenty, na jejichž základě získal ještě téhož roku československé státní občanství a cestovní pas) to mám dvě hodiny na kole. Problémem filmu ale nebyl Thomas (ani Heinrich) Mann, nýbrž "jinakost". Učitel byl jiný ne vzhledem k třídě, ale ke každému z žáků zvlášť. Nesdílel jejich city, nesmál se jejich vtipům, nechtěl si je získat žádnými lacinými prostředky. A tak stačila záminka (třída je dobrý model masy), aby došlo k mocenskému souboji o její ztotalitnění - tedy k tomu, z čeho žáci obviňovali učitele). Režisér (a scénarista) Biček dosadil do středu děje Mannovu myšlenku o tom, že smrt už není problémem zesnulého, nýbrž pozůstalých. Nevyhýbá se jí ani v samotném závěru, kdy se mrtvá Sabine prochází po výletní lodi a žádný z žáků ji už nevnímá, nevidí a možná ani nezná. Recenzent Dadel oprávněně schválí slovinské školství. Moje dcera je učitelkou němčiny na gymnaziu a domnívám se, že nepřečetla ani jednu německou knihu. ()
Očakával som, že to bude trochu viac epické, ale napokon mi aj tento formát v podstate vyhovoval. Mnohých možno odradí, že je to z veľkej časti konverzačná dráma zameraná na psychologicku obrannú reakciu na ten tragický podnet v podobe samovraždy spolužiačky. A tam sa roztočil celý kolotoč zdanlivého súcitu, alibizmu a obviňovania okolia. No a práve to všetko rozohralo výbornú psychologickú hru. Každý si našiel nejaký objekt, na ktorý nasmeroval vinu (hoci väčšina na tú istú osobu). Ale kto sa pozrel na seba? Kto sa zaujímal o problémy tej Sabiny? Nezvratný čin vystaval vynikajúcu kostru vonkajšieho a vnútorného konfliktu, ktorému dominoval alibizmus a egoizmus - teda dve príznačné vlastnosti pre dospievajúcich študentov. Fakt dobré, Slovinci ukázali, že dokážu vytvoriť hodnotný film. ()
Mám pocit, že skoro všechny filmy o školních třídách zvrhávají v nějakém smyslu v nacionalistické/nacistické tendence. Napadá mě teď Klass (http://www.csfd.cz/film/232359-zkazena-mladez/), Die Welle (http://www.csfd.cz/film/239674-nas-vudce/), možná i Ondskan (http://www.csfd.cz/film/142019-zlo-mezi-nami/)? Nutno říci, že ale tyto filmy umí zapůsobit. V tomto případě je dobře vidět, jak každý z žáků ma jiný charakter a styl řešení problémů. Bylo to tak dobré, že mi to připomínalo i složení naší třídy na škole. Doporučuji jako povinnou školní podívanou. ()
Velmi zajímavý film o tom jak jedna školní tragédie dokáže nabourat celý školský systém.Učitelka Nuša která odchází na mateřskou dovolenou předá svou třídu novému třídnímu učiteli Robertu Zupanovi.Nový učitel je na žáky velmi přísný a bohužel pro něj je také párkrát viděn sám v přítomnosti žačky Sabiny která nedlouho poté spáchá sebevraždu.Tuto tragédii si žáci spojují s nástupem nového učitele a nad profesorem Zupanem se začnou stahovat mračna.Studenti mající těsně před maturitou začnou být neposlušní a vzdorovat nastaveným pravidlům a svou nekázeň dávají velmi najevo k nelibosti celému učitelskému sboru.Divím se,že při takovém nepřátelství se učitel Zupan nesebral a neodešel ze školy jako by to udělal kdokoliv jiný.Na třídní schůzi se to s rodiči žáků více probere a ředitelka chce po jejich profesorovi,aby si nějakým způsobem našel cestu ke svým studentům což se mu bohužel až do konce filmu nepovede.Je až obdivuhodné s jakým klidem tento učitel ustál to neustálé obviňování a vyčítání.Je vidět,že i Slovinci umí natáčet kvalitní filmy se zajímavým námětem. ()
Pro me je tento film zklamanim a to hlavne diky tomu, ze jsem pribehu neuveril. Studenti mi prisli strasne strojeni a staticti, naopak role profesora "bez emoci", kterou vyborne zahral Igor Samobor je perfektni a v mych ocich to je jediny duvod, proc film videt. ()
Generační střet dvou odlišných, ale stejně pravdivých světonázorech na život, kterým otřásla tragédie. Po tragické sebevraždě studentky, strhne část studentů zbytek třídy k otevřenému odporu vůči třídnímu učiteli. Začíná psychologická válka kantorů a žactva. Příkopy jsou vykopány, barikády vybudovány a cesta ke společnému dialogu je značně složitá. Studenti dávají nastalou situaci za vinu svému učiteli němčiny a jeho kolegy obviňují z nezájmu a pokrytectví. Jejích třídní učitel je v odpovědi naopak nabádá, aby se od tragédie odprostily a pokusily se dívat v životě dopředu a zaměřily se na svou vlastní budoucnost, což většinu z nich ještě více popuzuje, protože to chápou jako projevenou neúctu vůči jejich zesnulé kamarádce. Antré nadějného slovenského filmaře Roka Bička se vyznačuje absencí dobra a zla. Strany sporu jsou jasně definované. Pro obě lze nalézt pochopení. Sympatie se odvíjejí do značné míry podle divákova věku. Snímek akcentuje otázky osobní volby, respektu k názorům druhých a mezigenerační tolerance. To vše na pozadí středoškolské tragédie, která vystavila své aktéry těžké životní zkoušce. To, zda v ní obstáli, nechť posoudí každý sám. P.S. Zvláštní, že při hledání viníka máme často tendenci ukazovat prstem na ostatní a zřídkakdy začínáme u sebe :). ()
Když se na Nepřítele třídy podíváme z odstupu, odhalí se krom komorního dramatu propracované podobenství, které formou sociální sondy do školního kolektivu otevírá celospolečenské téma frustrace obyvatelstva, selhání systému a elit v otázce řešení problémů běžných lidí a na to navazující vzestup extremismu. Sebevražda spolužačky slouží jen jako přetlakový ventil, jímž se najednou začne valit vlna nespokojenosti s celou školou i společenskými poměry, což ústí v rozpad společenství a krizi. Za nejgeniálnější z celého filmu pak považuju scénu rodičovské schůzky, která to zrcadlo společnosti nastavuje opravdu brutálně. Režisérovi se povedlo natočit drama v dramatu, kterému lze pro sofistikovanost odpustit i drobnou, ale opravdu drobnou šroubovitost scénáře. Oceňuju přítomnost černého humoru a hodně se mi líbil i sofistikovaný střih. Na to, že je to debut, klobouk dolů. ()
Nový německý učitel přebírá třídu, a neukáznění studenti nejsou příliš nadšení z jeho vyučovacích metod. Po několika dnech s novým učitelem se stane tragická událost... studentka spáchá sebevraždu. Divák si může vybrat, na čí stranu se postaví....stoupnout si do třídního stáda, ukazovat na nového kantora a potažmo na celý akademický systém, nebo se za katedrou postavit hysterii čelem. Paralela například s fotbalem se přímo nabízí...co je snažší, vyhodit jedenáct dřeváků, nebo propustit trenéra? Nenašel jsem si cestu ani k jedné straně barikády, chvílemi nuda a řekl bych, že mi nakonec bylo toho učitele až líto... ()
"Pokud jste uvnitř dostatečně pevní, jste jako kámen v řece, co necítí tok vody. Na druhou stranu, ti co se topí, chytají se v panice každé plovoucí větve. Ale i ta je unášená proudem. A tak to bude až do konce života. Ti, kteří se rozhodnou najít břeh ho najdou." ...Slovinský Ivan Trojan předvedl působivý herecký výkon. Zajímavý film k zamyšlení. ()
Celý konflikt vyzněl poněkud chladně. A to ani ne kvůli tomu, že každá strana měla vlastně pravdu, ale kvůli tomu, jakým způsobem svou pravdu prezentovala. ()
V prvom momente som sa bál, že príbeh bude stáť na klasickom klišé, ktoré je tak typické pre väčšinu filmov odohrávajúcich sa v školskom prostredí. Ako aj sám režísér po projekcii pripustil, pôvodný scenár aj taký bol, ale problémy, ktoré slovinská kinematografia posledné tri roky zažívala, filmu paradoxne pomohli a príbeh tak postupne zrel ako víno. Na základnú kostru príbehu sa postupne pribaľovali ďalšie, menšie príbehy a problémy, na ktoré si film dovolil poukázať a to z neho urobilo oveľa komplexnejšie dielo. Po hereckej stránke, si film pre seba jednoznačne vzal predstaviteľ učiteľa nemčiny, ktorému jeho zásadovosť vyslúžila povesť "gestapáka" a stal sa tak tŕňom v oku rebelujúcich študentov. Čo sa týka hereckých výkonov, potešili ma aj samotný študenti, a ak prihliadneme na fakt, že nejde o hercov, ale o radových študentov, boli ich výkony skvelé. Film ma ako celok veľmi potešil. Zaoberal sa totiž veľmi háklivými témami a spôsob akým sa s nimi vysporiadal, vôbec nebol hlúpy ani patetický, ako to je vo filme tohto druhu zväčša zvykom. Film vrelo odporúčam. 100% IFF Bratislava 2013 ()
"Dříve se báli oni nás, teď mi jich." Není to nějaký přemrštěný, či na efekt dělaný kontroverzní kousek. Otevírá otázky samotné společnosti - její hodnoty, zodpovědnost/disciplínu jednotlivce, chápání autority...něco je prostě špatně v celé Evropě a je to právě hodně vidět na vzdělávacích institucích. 74%. ()
Dobrý film, koukatelný a se solidním příběhem založeným na pravdě. Režijně zvládnuté a nastavené, aby vše nevypadalo černobíle. ()
Ze začátku jsem si říkal, že to chování studentů snad ani není možný a chytal se za hlavu. To se pak přeměnilo v pocit, že to je buď geniální, nebo odpad. Nakonec jsem si ale uvědomil, že v tom poznávám i některý svoje vrstevníky a ty jejich hloupý reakce jsou vlastně hrozně opravdový =). Skvělý a naprosto uvěřitelný (až na pár detailů) zpracování toho, co se asi děje po takový sebevraždě outsidera na škole. Vypíchnu zejména srandovně trapný jednání rebelující části třídy a poselství "sebevrah je sebestředný sobec". (90%) ()
Rozmaznaní slovinskí adolescenti a k tomu ich nový /nazi/ učiteľ. Pri momentálnom hodnotení som skutočne čakal poriadnu drámu, ktorá ma chytí... za niečo.... Ale táto filmová porcia je pomerne malá, nevýživná a nedotiahnutá. Taká znesitelnejšia verzia naškrobeného 13 Reasons Why. 60 %!! ()
Chápem učiteľov postoj k tragédii a jeho odmietnutie zodpovednosti za smrť študentky, ktorú sotva poznal. Sabinu si vybrali jej spolužiaci ako martýrku, ako symbol a dôvod k nadchádzajúcej revolte, ale ani jeden z nich sa nedokázal pozrieť pravde do očí a označiť skutočného vinníka - seba samého. Najviac ma pobavil odchod rodičov ázijského študenta z triednej schôdze - náš syn sa predsa nezapojil, tak o čo ide? Absurdné, najprv je tu osočovanie Zupana z nacizmu a nasleduje takáto reakcia? Kto sa nezapojí a nepridá sa ani na jednu stranu, je z kola von a nenesie žiadnu zodpovednosť? Chápem aj Zupanovu aroganciu a blazeovanosť, mládež totiž už dávno stratila chuť učiť sa a vnímať, čo sa im vyučujúci snaží povedať. Len obviňovať a brať všetko ako útok, oni totiž potrebujú byť chápaní ale ani jeden z nich sa nevie vcítiť do role nováčika v škole, ktorý je konfrontovaný s takouto udalosťou. Keby bol Zupan skutočne taká sviňa, ako ho študenti prezentujú, nezavolal by si Sabinu do kabinetu a nevysvetlil jej vlastné nedostatky osamote, mohol ju hravo ponížiť pred celou triedou, s čím pedagógovia, ktorí sú skutočne neľudskí žiaden problém nemajú. Tak či onak, film je čo sa týka polemiky a vzťahu jednotlivec vs. kolektív naozaj plodný a oplatí sa ho vidieť. Z môjho pohľadu - ak je niekto labilný, dôvod k samovražde si nájde tak či onak. ()
Vedle Slibu další ohromující a velmi působivá výpověď o současné generaci dospívajích, kterou 49. MFFKV nabídl. Tentokrát je jádrem příběhu souběh nástupu nového, přísného profesora němčiny a tragédie, která třídní kolektiv zasáhne. Neschopnost vyrovnat se se ztrátou i absence pokory a rozumného uvažování vyústí v rychlé obvinění a roztáčí spirálu protestů a rebelií, které nepříjemně gradují. Rok Biček ve své celovečerní režijní a scénáristické prvotině vychází ze skutečné události a věrohodně reflektuje situaci současného slovinského školství, přičemž do Čech není vůbec, ale vůbec daleko. Skvělé herecké výkony, vyzdvihnu Igora Samobora, a zjitřená atmosféra jen podtrhují výsledný dojem z tohoto snímku. Přece jenom pět hvězdiček. ()
I když si člověk myslí, že dělá to nejlepší a ještě v tak tíživé situaci, jako je sebevražda blízké osoby, dělá to vroucně a ví, že překračuje limity, vystupuje z davu, jedná aktivně, ochraňuje svůj svět, klid a bezpečí, tak i přesto všechno, se může šeredně mýlit, protože svět není černobílý a informace, kterými disponujeme, nejsou nikdy úplné, a proto často můžeme konat v omylu, i když jednáme dle svého nejlepšího svědomí. ()