Ztracen v La Mancha

THE WINDMILLS OF REALITY FIGHT BACK. Terry Gilliam nám ukazuje co znamená, když má někdo neskutečnou smůlu. Anebo díky nějakému zásahu shora nám někdo naznačuje, že zfilmování Dona Quijota by mělo i nadále býti pro nás pozemšťany tabu? Rozhodně to je námět na film, který by se mohl někdy na filmovém plátně objevit. "Budu vám dělat míč" řekl Gilliam při focení s investory...nebyl daleko od pravdy. Jako před důležitým utkáním je míč perfektně připraven na první odkop, se stejně tak může něco nečekaného přihodit a v míči se udělá díra a ten pomalu uchází, stejně tak, jako pomalu vyprchalo nadšení z Gilliama. Tak snad doufejme, že se najde nějaký dobrodinec, který ten míč zalepí a ten opět bude moci začít odznova... (12.04.2007)

Souhlasím s recenzenty, že tento umělecký dokument K.Fultona a L.Pepeho je strhující a fascinující. Ale co na něm shledali zábavného?! Už dlouho se mi nechtělo po skončení projekce tak plakat, protože zpráva o zmarnění jednoho životního snu mého oblíbence T.Gilliama nutí zoufale vykřiknout: „Dejte mu proboha někdo ty zatracený prachy!“ (12.02.2007)

pri sledovaní tohto veľmi zaujímavého dokumentu, ktorý nie je len svedectvom o totálnom stroskotaní jedného natáčania, ale tiež tak trochu portrétom Gilliama (a ľudí, ktorí s ním robia) a zároveň niekde tieňovo aj portrétom Dona Quijota, ktorého cesta na filmové plátno zdá sa byť rovnaká, ako samotná púť slávneho "rytiera" bojujúceho s veternými mlynmi, prežívame s jeho hrdinami ich zápas. Tu však vidíme ex-pythona, veľkého pohoďáka, sympaťáka a vtipálka (a pre znalých jeho filmografie aj očividného blázna a génia), ako bojuje so stíhačkami, poisťovňou (spomeňme si na to, že Gilliam sám kedysi zrežíroval film "Crimsson permanent assurance"), chorobou hlavného hrdinu, producentmi, počasím, koňmi . . . Vidíme, ako sa mu rúca svet a trpíme spolu s ním, občas až neveriaco krútiac hlavou "ako je to všetko možné". Sfiga . . . (24.12.2006)

Kéž by všechny dokumenty o filmu byly tak zábavné. Tenhle byl ale ještě ke všemu i trochu smutný. Gilliam to skvěle rozjel, sehnal vynikající herce, udělal pár kamerových zkoušek a dokonce i natočil kus filmu. No, možná to bylo prokletí. Ale film to mohl být vážně dobrý. Sledujeme Gilliama, jak obvolává agenty, kontroluje kulisy a pomáhá i navrhovat kostými. To nadšení k látce se postupně mění ve smutek a většina lidí bude asi s Terrym soucítit. (27.09.2004)

Dokument, který do žil vstříkne neuvěřitelný pocit bezmoci a beznaděje. Finančně podstřelené projekty to mají vždycky těžké a Muž, který zabil Dona Quijota byl od začátku snímkem rozpočtových kompromisů. Těch pár scén, které se podařilo natočit vypadá velice slibně a sledovat je s režisérem zpětně psychicky bolí. Po povodni tak zůstává v ústech pachuť bláta, vyčerpanost a odevzdanost vůli pojišťovny je pak doménou závěru. Všechny tyto pocity přetrvávají i s vědomím, že se Gilliamovi podařilo získat zpět svůj scénář a nové pojetí filmu právě teď brázdí některými našimi kiny. (09.07.2018)