Jack Reacher: Nevracej se

Asi polhodinu trvalo moje rozcarovanie z toho, ze podobne ako u serie Mission Impossible aj v tejto serii so zmenou rezisera doslo k zmene stylu. Jednotka bola inteligentna kriminalka s oldschool akciou a odlahcena vsadepritomnym humorom. Dvojka je tupa Bourneovka v ktorej hlavneho hrdinu cely film vsetci nahanaju. Keby to bola aspon kvalitna kopia, tak by som to akceptoval, ale nie je. Hlavny pripad je nezajimavy a plny logickych chujovin. Uplne to ale zabija neznesitelna linia s otravnou dcerou. Z postav ma nezaujal nikto. Zaporaci su nevyrazni, Cobie Smulders sa do ulohy vojenskej drsniacky nehodi a samotny Cruise uz tiez nie je ani zdaleka tak cool a zabavny ako v jednotke. Humoru rapidne ubudlo. Oldchool feeling je prec a akcia je tuctova. Chyba mi tu akykolvek zapamätania hodny moment. Sem tam nejaka nahanacka, prestrelka, behanie po budovach alebo bitka jeden vs presila, ale nic co by sme uz nevideli inde a v lepsom prevedeni. Cely cas som cakal, kedy na mna vybafne Tommy Lee Jones, ktory v devätdesiatkach honil kdekoho, ale tento rok mal sluzbu v najnovsej Bourneovke. Vysledok je teda velkym sklamanim a pôsobi neoriginalne a beckovo. Jak nejaka druha alebo tretia liga, kde sa pohybuje Statham alebo pred davnymi rokmi Snipes. Cruisa je na takeho videoprojekty skoda. 4/10. (02.01.2017)

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)

Snímek nabídne slušnou porci akce, ale to samé se nedá říci o příběhu. Ten se měl naplno věnovat Reacherovi (Tom Cruise), který pomáhá majorovi Susan Turner (Cobie Smulders) obviněné ze pionáže. Dějová linka s údajnou Reacherovou dcerou Samathou mohla být úplně vynechána, protože se do filmu moc nehodila. (03.01.2017)

Jack Racher: Nevracej se je již druhý film podle slavného hrdiny Lee Childa. Tento film má ale naproti prvnímu dílu (Poslední výstřel) výrazně jiný styl, výrazně jiný styl vyprávění a nebýt Jacka Reachera nebylo by mezi filmy žádné pojítko. Film celkem dobře utíká a nenudí ani chvilku. Akce je fajn, režie Edwarda Zwicka je jako vždycky dokonalá a celkově je to správný typ filmu který připomíná něco co už 20-30 let nevzniká. Někdy se však postavy začnou chovat tak nelogicky až to bolí (Vím, že sledují tu kradenou kreditku kterou jsem ukradla ale já si stejně tu úklidovou službu objednám). Pořád je to ale fajn film. Otázka je jestli by Jack Reacher ještě dokázal těch pár filmů bavit. (22.10.2016)

Jak Reacher se vrací. Bohužel už není sám a to přináší své problémy. Společnost mu dělá šikovná Cobie Smulders a Danika Yarosh, která je celou dobu jenom zdržuje. Opět se celý film utíká, protože nikomu nemohou věřit. Stanou se terčem armádního spiknutí. V patách je jim celou dobu jeden hitman. Škoda že Robert Knepper zde jako záporák neměl víc prostoru. I přes pár nelogičností film zachraňuje dobrá akce. Tom Cruise nám stále dokazuje, že tyhle akční hrdiny stále zvládá. Možná to celé mohlo být o něco kratší, aby bylo míň utíkání... "Jsi teplá?" :D (31.01.2017)