La French – Francouzská spojka

Když se řekne Marseille, vybaví se člověku dvě věci. Olympique a heroin. Fandům francouzských kriminálek ne nutně v tomhle pořadí.. Občas i lítostný souboj, ve kterém Dujardinův soudce uplatňuje při sekání chapadel kromě houževnatosti i odzbrojující úsměv a hlava chobotnice Lellouche zase výrazy odkoukané od De Nira. Po necelé hodině přijde jejich první společné setkání, po kterém La French přeřadí na vyšší rychlostní stupeň a vy si už jen užíváte to vrnění dobře promazaného retro motoru s emočním vstřikováním. Možná jsem se pořádně nedíval, ale nikde jsem nezahlédl Hackmanova Pepka ve srandovním klobouku. Touhle dobou tam měl být.. (31.03.2022)

9/10.Hodnotím tak vysoko že už jsem tak dlouho neviděla kvalitní gangsterku jako byla tahle.Režisér vymačkal z herců maximum.Nasadil proti sobě dva typově absolutně stejné herce což bylo jediné mínus.Byl to dosti rušivý element.Děj plný zvratů.Absence monstr scén které míří na diváka aby ho nějak ohromily.Kostýmy,rekvizity vše zapadalo do doby do které byl příběh zasazen. (18.09.2021)

Nažehlený límečky, výrazný knoflíky a frajerský licousy, a taky krásná prosluněná Marseille sedmdesátých let. A byl by hřích u toho nevzpomenout na slavné buldočí tažení sympatického soudce Dežardéna proti organizovanému drogovému zločinu...ryzí retrostylová kriminálka ještě zaplat´pánbůh žije, a tohle vykreslení portrétů dvou hlavních aktérů, jenž se potkali na opačné straně barikády v jednu dobu a na jednom místě, se mi moc zamlouvalo. A taky si nepamatuji, u jakého filmu jsem cítil stejnou empatii k oboum hlavním protivníkům...zvláštní, ale tak jak dopadli, jsem ani jednomu nepřál. (01.07.2015)

Ach, jej. Jedno z mých největších filmových zklamání za poslední dobu. Nejdřív jsem se tedy sice vylekal, když to na první pohled vypadalo jako remake mého oblíbeného Friedkinova filmu, ale pak mě uklidnilo, když jsem zjistil, že děj bude odlišný a že to v rámci osvědčeného tématu boje proti drogám v Marseille svým zasazením do půlky 70. let možná naváže tam, kde skončil Frankenheimer v druhé „Spojce“, a začal jsem být na nejnovější Francouzskou spojku docela zvědav. Když jsem teď nedávno viděl Jimenezův nejnovější film Severní Marseilles, který mě nadchl, těšil jsem pak na tento režisérův předchozí počin ještě víc. Jenže ouha! Tady nefungovalo na mě nic a zatímco ve svém nejnovějším filmu Cedric Jimenez natočil drsný akční krimi thriller ze současnosti s výborným tempem, pohltivou atmosférou i silným přesahem, tohle La French na mě působilo jako nepovedený pseudoartový pokus navázat na styl starých francouzských kriminálek. Asi první půlhodinu mě film velice chytl, jenže pak se čím dál víc rozmělňoval do snůšky dlouhých a často nezajímavých záběrů, které mi přišly spíše nudné a nezajímavé, než nějak umělecké či působivé... a jak se Jimenez chce tady strašně přiblížit Friedkinovi a napodobit jeho styl těmi dlouhými záběry s bloudícími postavy po terénu, tak bohužel to moc nefunguje, spíše to hodně bije do očí a třeba v těch scénách z disco klubu v záři blikajících světel působí až bizarně. Bohužel to celé trvá hodně nad 2 hodiny, působí strašně odtažitě a posledních 10 minut pak Jimenez sklouze k patetickému rodinnému dojáku. V tomto pojetí policejního příběhu dle skutečných událostí jsem si nenašel jedinou postavu, která by mě víc oslovila, asi se jí měl stát hlavní soudce, který v boji za spravedlnost položí i vlastní život, jenže Jean Dujardin v hlavní roli na mě působil jako nesympatický slizoun, bez kouska charismatu, a co je nejhůř, byl až nepřehledně podobný s představitelem hlavní záporní role, stejně ulízaným G. Lellouchem. Každou druhou chvíli se mi vyšetřovatel a hlavní padouch neskutečně pletli a když jsem se v ději nejen kvůli tomu začal ztrácet, asi nikoho nepřekvapí, jak mě přestaly zajímat i osudy těchto postav. [40%] (19.11.2021)

Francouzská spojka po francouzsku volně na motivy skutečných událostí kolem marseillské camorry. A to skrze poctivou kriminálku ze staré školy, která velmi důsledně buduje dualitu dvou hlavních protagonistů z opačných stran barikády. Jde to až tak daleko, že jsou i stejně stylizováni čili se v některých scénách lehce spletou a po celou stopáž platí "pokud má jeden minutu na plátně, tak jí v zápětí dostane i ten druhý". A jakkoli je to stylové řemeslo, tak z toho ke své vlastní škodě až příliš kouká, jak by to tuze moc chtělo patřit do stejného ranku jako klasiky Francouzská spojka, Nelítostný souboj či Americký gangster, aniž by to ovšem oplývalo jejich kvalitami. Což však ani v nejmenším neznamená, že by to i tak nebyla zdařilá kriminálka. (23.05.2015)