Kde je dům mého přítele?

V jednoduchosti je síla. Kiarostamího starší filmy mají někdy až banální náměty a jejich provedení působí právě tak prostě až všedně; je to ale jen zdání. Jeho díla jsou ve všech ohledech na výši (ať už jde o scénář, střih, výběr herců nebo Kiarostamího specialitu - umné vedení dětských herců). Roztomilý klučina v hlavní roli je výborný; pohled na jeho vyčerpaný výraz po střetu s omezujícím světem dospělých stojí za to ("Ale vy jdete moc pomalu a já spěchám!"). Khane-ye doust kodjast? je jednoduchý film, který si ale zaslouží pozornost, protože podobně kvalitních na tomto poli je jak šafránu. Dávám plné hodnocení, nelze jinak. (13.06.2011)

V poradí druhý film ktorý som videl od režiséra Abbasiho Kiarostamiho. Opäť milé prekvapenie ktoré potešilo cinefilné oko, psychoanalytického ducha ale zároveň nezachádzalo do extrémov ktoré by mohli odstrašiť bežného diváka. Herecké výkony, hlavne tie detské ma odzbrojili. Naozaj si nepamätám, že by som niekedy videl lepšie zachytené emócie detí. Až mi príde, že to z nich nemohli dostať úplne nenásilnou formou. Hlavne ten plač. Bolo to ozaj silné. Silnejší bol už iba samotný príbeh ktorý je vo svojej podstate tak jednoduchý, okresaný, ba až minimalistický, že by jeden povedal, že téma sa dá spracovať do rozsahu krátkometrážneho filmu.  Avšak naturalizmus aký bol tuto prevedený, v mojom prípade dokonca prebudil spomienky z detstva. A veru, podobné ignorovanie ako zažívala hlavná postava, zo strany dospelých, som zažil v detstve aj ja. A bojím sa, že niekedy ako dospelý robím podobnú chybu. 5/5*. (13.04.2023)

In memoriam díl druhý- Pocta Abbasu Kiarostamimu, jehož jsem poznal před pár lety na LFŠ a od té doby čekám na další nové filmy. Už se nikdy nedočkáme a zbývá jen detailně poznat celou jeho práci. Ještě než se sejdeme pod olivovníky a okusíme chuť třešní, budeme s malým Ahmedem vracet spolužákův sešit. Prvky typické pro Kiarostamího tvorbu nejsou tolik soustředěny jako ve zmíněných dvou snímcích následujících, ani se nezdařilo tolik vtipných situací, přesto poctivá filmařina a vhled do klukovské duše, jíž dospělý nechápou, slaví úspěch. Moc se mi líbila kombinace hudebního motivu a záběru na klikatou cestu na kopec, asi nejtypičtějším záběru pro Kiarostamího tvorbu. (10.07.2016)

Začínám mít zvláštní pocit, že v Íránu je procentuálně větší počet dětských než těch dospělých hereckých představitelů. Pochopitelně i zde je malý Ahmade se svou malou postavičkou a kukadlama odzbrojující a nelze ho než litovat, protože takové trable s jedním sešitem se zdají až neuvěřitelné. Asi by se takové filmy měly promítat v našich školách povinně, aby si ta naše mládež alespoň trochu víc vážila toho přepychu ve své třídě ve srovnáním s tím, v jak deprimujících podmínkách se učí v jiných zemích. Možná, že kdybych viděla tento film jako první z těch íránských, tak bych to zřejmě ohodnotila víc, ale přece jen po filmech jako jsou Božské děti, Bílý balonek nebo Čas opilých koní musím jít o něco níž. (30.07.2015)

Ten chlapec nachodil snáď milión kilometrov hore/dole, a ja sama som mala nervy, keď nebol doma po zotmení, a že nestihne napísať domácu úlohu. Nič prevratné sa v tom filme nedialo, ale bavilo ma to. Plusom je určite netradičné prostredie, pre danú lokalitu tradičná muzika a v neposlednom rade dobrý koniec. (23.02.2021)