Reklama

Reklama

Kes

Trailer

VOD (1)

Drama režiséra Kena Loache s názvem Kes, které Britský filmový institut zařadil mezi deset nejlepších britských filmů dvacátého století, je výstižným portrétem dělnické třídy severní Anglie. Billy (v podání úžasně přirozeného Davida Bradleyho) je patnáctiletý syn yorkshirského horníka. Jediný únik z bezvýchodného života mu skýtá přátelství s divokou poštolkou. Snímek Kes vnesl na plátna kin společensko-politická témata, v nichž se Loach začal angažovat při své práci pro BBC. Britskému filmu s poetikou "rozhněvaných mladých mužů" z šedesátých let minulého století dodal nový punc autenticity prostřednictvím natáčení v reálných lokacích a s neprofesionálními herci. Loachovo dojemné drama o dospívání zůstává nejmilovanějším a nejvlivnějším filmem dnes už legendárního režiséra. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (79)

misterz 

všechny recenze uživatele

Výborná sociálna dráma. Nikto si nemôže vybrať kde a komu sa narodí, niekto má šťastie, iní ho zase nemajú. No a Billy to šťastie rozhodne nemal. Nepríjemne a depresívne prostredie anglického baníckeho mestečka, kde od narodenia človeka je z väčšej časti napísaná už aj jeho budúcnosť - baňa. Ani matka s bratom neboli bohviečo, popravde, mal to chudáčisko ťažké v každom ohľade. Ešteže tu bol ten sokol, jediná svetlá iskrička v tak smutnom živote. V takom ponímaní sa nesie aj celý snímok, depresívne chvíle v rodine sa tu striedajú s tými príjemnými a pozitívnymi, ktoré chlapec trávi s Kes, pričom D. Bradley tu podal jeden famózny, detský výkon, to klobúk dole. Záver sa dal tušiť, ale nemyslel som si, že mi bude z toho až tak smutno. 80/100 ()

Jossie 

všechny recenze uživatele

Působivé sociální drama o chlapci z velmi chudé rodiny, jehož jediným opravdovým přítelem a životním zájmem je jeho poštolka. Billy neví co chce, ví jen co opravdu nechce, pracovat v dolech jako jeho bratr (mimochodem pěkně hloupý a zlý parchant), mlčky trpí a snáší svoje životní podmínky a jedinkrát z něj vyletí jeho upřímné rozhořčení, když si postěžuje svému učiteli. Mám vždycky z takových filmů docela slušnou depresi, protože situace těch lidí mi přijde naprosto beznadějná a zoufalá. ()

Reklama

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Obligátní pochvala na úvod: Kes (1969), jeden z deseti nejlepších britských filmů dvacátého století (zcela právem!) dle Britského filmového institutu a zde na čsfd k prosinci 2022 nejlépe hodnocený film nestora britského sociálního filmu Kena Loache, cením mimo jiné pro suverénní herecký výkon Davida Bradleyho v roli dospívajícího Billyho (blížence a soujmenovce dalšího velkého malého Billyho britského filmu – Billyho Elliota). Není to vůbec samozřejmost, že vám dítě (nic ve zlém – s přirozenými sklony k přehrávání a nedisciplinovanosti a nevyzrálým rozumem pro složitosti dospěláckého světa) zahraje tyhle těžké party spolehlivě, a když už se to povede, dotýkáte se filmového nebe, jelikož nic není tak obdivuhodné jako dítě hrající jako bůh! Jinak je pro mě Kes of course důležitým filmem pro svá bolavá témata, podána nevtíravě, bez patosu a (sebe)dojímání. A co že jsou ona témata a jaká že je podoba jejich podání? a) Dozrávání pro svět, který citlivému, vitálnímu jedinci skrze pražádnou podporu rodiny (absentující matka a sadistický starší bratr) a školy (viz níže) nenabízí budoucnost, kterou by si pro svůj zápal, pro nadšení, jež dokáže vyvinout, zasloužil (vychovat ho kupř. pro chovatelství, při troše štěstí třeba i pro veterinární lékařství), resp. tento svět tomuto jedinci nenabízí dokonce žádnou budoucnost (leda ubíjející práci v dole). Přesto však – (a)nebo možná právě – nelze tento předstupeň dospělosti brát za nešťastné období, vnímat ho apokalypticky (po jistém momentě už nezbude nic, než pohyb z práce do práce s občasnými přestávkami ke spánku a k utápěni žalu ve flašce, případně hospodské či domácí agresi), ba naopak, pro vztah k poštolce Kes se zdá, že se Billymu, onomu citlivému a energickému chlapci, podařilo najít místo, v němž se člověk plně stává člověkem, místo, skrze nějž člověk jakožto živočišná bytost nejen hovadsky přežívá, ale plně realizuje své lidství (i naprostý chudák či bezperspektivní jedinec může zakoušet všem otevřenou zázračnost – či méně religiózně – krásu stvoření/bytí). Kéž by to mohlo trvat věčně! b) Druhým tématem, které mě maximálně oslovilo je role vzdělávacích ústavů v životě lidském. Loach přichází s negativistickým pohledem (ne tak netypickému pro britský film, viz kupř. film L. Andersona If...), blížícímu se teoretickému náhledu francouzského marxisticky orientovaného filosofa Louise Althussera (Ideology and Ideological State Apparatuses). Jako by úkolem školy bylo vychovat poslušného, nemyslícího, nebouřícího se ovčana (sic!), hrdého, že svůj čas tráví v práci, která ho nebaví, pod bičem reprodukčního rozkazu přivést na svět další nešťastnou bytost, a hlavně vzorně platícího složenky a daně! Až na výjimky (Mr. Farthing) zde nenarazíte na pedagogy, které byste zajímali jakožto bytosti s individuálními vlohy a individuálními problémy, kteří by to s vámi mysleli skutečně dobře, naopak, většina z učitelů si na vás bude léčit své komplexy (tělocvikář Mr. Sugden; památná sekvence z hodiny tělesné výchovy a sprch; jak se říká – a v tomto filmu se to neoddiskutovatelně stává pravdou – kdo nic neumí, učí, kdo neumí učit, učí tělocvik) nebo vás budou předsudečně, ideologicky nenávidět (ředitel Mr. Gryce, který je schopen – v další památné scéně – SPOILER rákoskou potrestat dokonce chlapce, který mu pouze přinesl vzkaz SPOILER). Nelze se nedivit záškolákům aneb Všechno, co potřebuju znát, mě naučilo sokolnictví! [22.2.2022, 12.12.2022] () (méně) (více)

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Nádherné a klidně, až laskavě, nasnímané a vyprávěné drama o životní bezvýchodnosti rámované sociálními poměry, které maří lidské potenciály a křiví charaktery a osudy. Působí tak silně právě proto, že důsledky takto destruktivně nastavené společenské situace jsou promítnuty na postavu, rodinu, čtvrť a širší okolí výjimečně citlivého chlapce, který ale už v patnácti letech od systému vůbec nic dobrého nečeká, a také se ukazuje, že všechny dospělé postavy, byť by pro něj i měly slabost, mu nemohou nic dobrého nabídnout a nic zvláštního pro něj udělat, stejně jako nemohou nic udělat ani samy pro sebe nebo svoje vlastní potomky. Naopak, ukazuje se, jak jsou všichni v daných podmínkách rezignovaní, unavení, jak v nic dobrého nevěří a nevědí, kudy by vedla cesta k naději. Všechny fyzické tresty, šarvátky, vztek, šikana, opíjení se, nevražení jsou stejně jako všechny krátkodeché a slaboučké výboje sympatií projevem téže unavenosti a základní rezignace v nastolené nelidské ekonomické mašinérii a také nikam nevedou a nic podstatného nezmění. Všechny to semele. *** Tenhle víkend jsme si v rámci JitkaFestu konaného pro mé nejbližší u příležitosti mých narozenin pustili po Kes ještě "V sobotu večer, v neděli ráno", o devět let starší raný film Karla Reisze, který vystihuje stejnou rozervanost a rezignovanost, a stejnou bezvýchodnost, z jiného úhlu pohledu v minimalistické, až etudní zkratce. Velmi dobře se doplňující kombinace. *** (JitkaFest, rezidence B12). ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Kes je možno praotcom neskoršej britskej sociálnej drámy, ako ju poznáme dodnes, avšak jeho dokumentárnosť je omnoho zreteľnejšia, ako dejotvorné filmy, ktoré viacerí poznáme a mali sme pri nich pocit, že toto je tá pravá britská sociálna dráma. Tou je ale práve nedejový Kes. Je to skôr epizodické zaznamenávanie všedných udalostí v živote jedného chlapca bez ružovej minulosti, prítomnosti a budúcnosti. Ak za všednú udalosť bežného dňa dokážete prijať bitku so starším spolužiakom, hádku v rodine, hodenie do bahna učiteľom pri futbale, sprchovanie ľadovou vodou a tak podobne. Podľa Casperovho výrazu je však toto ten každodenný život, pri ktorom ho ani nenapadne sa rozplakať. No a je tu ten vták, ako symbol slobody, úniku, dravosti a prejavenia záujmu o niečo iné, na čo sú miestni zvyknutí. Akou cestou sa vydá v živote Casper, je nám v závere symbolicky ukázané, avšak ja by som ho bral možno ako viac otvorený, nikdy predsa nevieme, kam sa náš život uberie. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (6)

  • Fotka z filmu se objevila na titulce alba „The Smiths Is Dead“ (1996), na kterém známé kapely jako Placebo, Therapy? nebo Divine Comedy hrají písně z desky The Smiths „The Queen Is Dead“ (1986). (SovakSova)
  • Oblíbený film Krzysztofa Kieslowskiho. (Kulmon)
  • Dětští herci, kteří byli zbiti rákoskou přes ruce dostali zaplaceno 50 pencí za toto utrpení. (Kulmon)

Související novinky

52. MFF Karlovy Vary

52. MFF Karlovy Vary

08.07.2017

52. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před chvílí vyhlásil vítěze cen. A tak nezbývá než se ohlédnout za již proběhnutým festivalem, který navštívilo přes 13 a půl tisíce… (více)

Reklama

Reklama