Pohádka pohádek

Garrone se pokusil o modernější převyprávění pohádek a na rozdíl od výsledků snahy amerických převyprávění Popelek a Sněhurek výsledek není jalový. Tohle jsou necenzurované verze pohádek, které se nejspíš vyprávějí italským dětem, a ano, uvidíte sex, morbidní i zkrátka bizardní scény. Však i otec princezny s myším kožíškem se s ní chtěl oženit, protože tolik připomínala svou matku. Moje oblíbené části Pohádky pohádek jsou scény s nadrženým králem Casselem a stařenou a obří blecha Tobyho Jonese. Největší problém je, že dva ze tří příběhů sice nějak končí, ale nemají tah na branku. (08.09.2015)

Já hlupák zase čekal kdoví co a on je to jen ubohý slaboučký čajíček. Brutálně dobře nasnímán a pár moc pěkných efektů je přidáno jako bonus, ale je to stále jen čajíček. Mimochodem dovolím si menší odbočku k tomu obříkovi, který je v každém záběru výrazně jinak vysoký. Příliš nechápu, jak tvůrcům něco tak podstatného mohlo uletět. Ani jeden příběh není nikterak závratně zajímavý a přestřelená stopáž tomu také vyloženě nepřidává. V podstatě se jedná o tři jednoduché pohádky, které se v závěru protnou. Nemohu říct, že by byly v něčem vyloženě děsivější či perverznější, než je náš pohádkový standard. Jsou jen trochu jiné, než na co je člověk zvyklý, proto tady je i to přemrštěné hodnocení. Já tedy rozhodně svědkem nějakého filmového zázraku nebyl. Slabé 2 kousky. (04.09.2015)

Já nevím, co říct... Možná jen "Si ze mě někdo dělá prdel, ne?" Tolik pro mě naprosto nechutných momentů, kdy jsem měla velké problémy vůbec udržet zrak na obrazovce, aby se mi neudělalo blbě (ano, jsem slabší povaha). Na druhou stranu rozhodně podává "pohádky" ve velmi hrubé a násilné formě... prostě pro dospělé, žádné přikrašlování, žádné tralala tralili a žili šťastně až do konce. Co tu můžete vidět? Jako každá pohádka obsahuje magické prvky... tož to je jasné, ale taky spoustu skryté i neskryté erotiky, lesbické hrátky, stahování z kůže, žraní syrového (mělo být prý uvařené... no to težko) srdce, lámání vazů, slovanského cvičitele medvědů (jakým jazykem mluvil, když říkal "sadni si" a "salut"?), potápěčský oblek, který nepotřeboval žádný přívod kyslíku, spoustu nechutných nestvůr a proměn charakterů postav... No jak říkám, tento film ve mně zanechal hodně hluboké stopy nechutnosti, ohavnosti, pocitu nevolnosti a vůbec neskutečného odporu a nikdy v životě ho už nechci vidět. Ale právě asi právě proto je tak dobrý. Sama nevěřím, že tomu dávám tohle hodnocení, ale fakt si to nejspíše zaslouží... (01.01.2016)

(50th KVIFF) Unikátní podívaná. Nádherně výpravný film s dechberoucím vizuálem, při němž v jednu chvíli budete překvapeni a oslněni tou velkou nádherou, která je na plátně zachycena, abyste po chvíli odvraceli zraky. Chvíli třeskutá komedie, u které se kino smálo nahlas, chvíli brutální a/nebo strašidelný horor. Nevím, který ze tří příběhů se mi líbil nejvíc, protože každý má něco do sebe. Neapolské pohádky jsou teda dost hustý. 85 % (11.07.2015)

Jako mnoho komentujících přede mnou, i já začnu tím, že pohádky nebyly primárně určeny dětem. Nebyly to sladké příběhy plné hebounkých jednorožců, kde princezna ohrožená drakem draka ani nevidí, natož aby ji opravdu ohrozil, statečný princ, je-li vůbec zraněn, má ten druh zranění, co vypadá dobře na kameru a zahojí se za dvanáct hodin bez jizvy, z nechtěné svatby vždycky sejde, záchrana přítele je něco velkolepého a zakončeného oslavou, král dívku z podhradí chce z čisté lásky a v případě splnění přání bezdětného páru oběť nejvyšší zaplatí tiše a důstojně žena. Příběh královny, která chce dítě je velmi nadčasový, s ohledem na problémy mnohých dvojic stejného rázu i v současnosti aktuální, včetně toho (není pravidlem, ale stává se), že vytoužené miminko je poněkud zvláštní, a řešení s tím, kdo se obětuje, zahřeje u srdce milovníky genderové vyváženosti (navíc ten král byl stejně hnusnej). Příběh chlípného krále mi připadal nejstrašidelnější, tam i to chvilkové štěstí bylo založené na lži a dopadlo špatně i to, co se nemuselo dít vůbec. Být znovu mladý si asi přeje aspoň občas každý, kdo se za strašidelného praskání kloubů ráno co ráno bolestivě sbírá z postele, zestárnout po boku milovaného (tak tady je to se zrnkem pochybnosti) partnera, je přání všech zamilovaných. Jako mnohdy jinde, i tady je rozumné být opatrný na svá přání. Král zamilovaný do blechy, držící slovo až k možné smrti své jediné dcery z toho v samotném závěru vychází jako takový roztomilý podivín, jeho dcera zas díky manželství náležitě zmužněla a do dalšího života si odnesla poznatek, že je dobré nikdy neztratit hlavu. Příběhy, jak jsou vyprávěny dětem, mají jasný začátek a konec. Příběhy, jak jsou žity, mají začátek, který je často nepostřehnutelný, protože pramení z mnoha příčin, nemají často ani jasný konec, dokud jde život dál. Ani tady není vysvětleno, proč královský pár nemohl mít děti, kde se vzala sexuální deviace dalšího krále a pomatenost třetího. Věci se prostě dějí. Pro všechny případy, kdyby se věci začaly dít kolem mě, budu mít nůž, sprej proti parazitům a nějaké to srdce pořád po ruce. (29.02.2016)