Kukuřičný ostrov

Principem filmu/světa je směr jeho točení. Je to navýsost individuální princip, který buďto funguje (Flakotaso ** to u tohoto filmu popírá) nebo - jak říkám já - mezi filmem a divákem přeskočí jiskra a nebo nepřeskočí - u mě u tohoto filmu zajisté přeskočila (tedy jiskra). Film se buď točí správným směrem nebo prosti srsti.... Přestože se zde jedná spíš o poetický než epický, a spíš symbolický než realistický film, chtěl bych se zamyslet právě nad některými reáliemi: Děda byl domácí a zajisté věděl, že se jedná o "sezónní" ostrov, vždyť na něm nerostl keříček ani travička. Přesto ale, aby nejprve zasel (bylo třeba i rýt?), začal budovat dům dvakrát tak větší, než bylo třeba na dvě postele, stůl a ohniště. Také se sklizní příliš otálel, mohl přece sklízet před 14 dny za sluníčka, kukuřice už byla zralá... Ani mravoučnou stránku bych nezlehčoval; 1. děda - ať se mi to líbilo či ne, dělal všechno s naprostou jistotou, nikdy nezaváhal, spolehal se jen na sebe věřil si, že dokáže to, co si předsevzal. 2. holka - zpočátku, netečná až tupá, se postupně stávala skutečnou hospodyní. (12.12.2017)

Stařec nachází nově utvořený kus země a na holém ostrůvku uprostřed vyostřené hranice zbuduje prakticky z ničeho dům i pole. V tichosti se nesoustředí na nic než na práci kolem úrody a občasné chránění právě dospívající vnučky před vojáky na obou březích, jenže úplného odizolování od problémů vnějšího světa beztak nedosáhne. Podobenství o zemi nikoho, jež se v pravidelných cyklech objevuje stejně jako mizí a je zcela lhostejná k zanechané stopě člověka, zpočátku působí jako klasický lyricko meditativní příběh o darech i krutosti přírody za zvuku šplouchajících vln. Spodní proudy kolem kukuřičného ostrova ale mnohem viditelněji vynáší aktuální politická a společenská témata a jejich dopad na jedince než vztah člověk-příroda a místo pomalu narůstajícího pnutí útočí náhle a bez varování. (10.07.2014)

Vo filmoch som zvyknutá na minimum dialógov, ale v tomto padne za celý čas naozaj iba zopár viet. Je postavený na rozprávaní príbehu obrazom. Preto, ak vám tento štýl nevyhovuje, určite do toho ani nechoďte. Je to však veľmi pekný a smutný príbeh. A je veľkým umením využívať len zvuky prírody, samozrejme žiadne špeciálne efekty a takmer žiadne slová, ktoré by niečo navyše vysvetľovali tak, aby samotný príbeh dokázal divákov záujem udržať po celý čas. Život na malom ostrovčeku, kde si starec a jeho dospievajúca vnučka vybudovali skromný príbytok a zasadili si kukuricu, plynie väčšinou pomaly, miestami búrlivo. Tak ako samotná príroda navôkol. Domov na kúsku pôdy, ktorý ma pre nich tak veľký význam a ktorý môže v okamihu zaniknúť...pekný zážitok. (25.08.2019)

Štvrť filmu dedo s vnučkou stavajú búdu, do búdu ti zateká. Slovka nepovedia. Hodíš prútený čereň, úlovok rýb istý. Pokopeš zvyšnú časť ostrovčeka cca 200 m2, zasadíš kukuricu a čakáš rekordnú hektárovú úrodu. Nezabudneš ani na protipovodňové opatrenia ostrovčeka. Sušíš nachytané ryby na stene búdy a kŕdle vtáctva sa ich ani nedotknú. Kukurica rastie a dedo s vnučkou nestíhajú tých 100 vyklíčených kukuríc okopať a nahrnúť. Na ostrovček pripláva jeleň a čo čert nechcel, pytliaci ho v hmle ako mlieko picnú. Keď ho ťahajú do člna povalia rastlinky. Úroda je ohrozená, tak si vezmeš flintu a urobíš si tam trvalé bydlisko. Abchazanka padla v ľubvu do ranéneho Gruzínca, ale vyparil sa. Prichádzajú návštevy vojakov, ani divá sviňa nevie kto je kto. Protihrádzové opatrenia nevydržali, dvaja nezvestní.Film na ktorom spolupracovalo 5 krajín. ПИЗДЕЦ ! (04.07.2020)

50% Děd a jeho afektovaná hipster vnučka /krkolomná Mariam Buturishvili/ v roztříštěném snímku, který si neumí vybrat, jestli chce být němou lyrickou oslavou farmářství v těžkých časech anebo introvertním psychologickým dramatem a nakonec není ničím. Příběhové linky /sexualita hlavní představitelky, pasáž se zraněným vojákem/ nejsou vůbec dotažené, když už ten minimalismus rozčísne nějaký rozhovor, jedná se spíše o banalní dialog, kdy se děd zeptá vnučky, jestli ještě stále studuje, ačkoliv je jejím jediným opatrovníkem a měl by to nejspíš vědět. Lyrickou linku pak zase narušuje poněkud dramatická hudba, která nevhodně dokresluje momenty, kdy se nic neděje. Chemie mezi dědem a vnučkou nulová. Těžko věřit tomu, že se na psaní CORN ISLAND podíleli rovnou tři lidi! Kdyby dědek nekoukal půlku filmu na píšťalku, co vyhrabal v zemi a sklidil kukuřici o den dřív, zdaleka by ho to tolik nezaplavilo. Pokud chcete vidět film, který podobným způsobem znázorňuje farmářskou řeholi, je minimalistcký, lyrický a němý, protože realita života postav jim snad ani nenabízí možnosti dialogu, podívejte se na HADAKA NO SHIMA z roku 1960. (20.01.2015)