Válka bez pravidel

Co udělá běžný divák a čtenář HOMObáze, než nakoupí film? Většinou si sjede žánr, obsah a pak rychle okem zabrousí, kolik artových teplometů to opětkovalo, aby se když tak místo toho esoterického zážitku věnoval raději třeba daleko příjemnějšímu projíždění tělesných otvorů mimořádně pichlavými sukulenty. Tak tohle mělo být Akční / krimi / drama, už jen název sliboval násilí, obsah mele cosi o hrozbách, korupci a nespravedlnosti, no a ta banda zdejších patrně zrakově postižených žvanilů točí jeden jako druhý o gangsterech, krvi a Alpačínech, až je člověk pln radostných očekávání, že nakupuje nějakou vytuněnou reinkarnaci Kmotra. A hned od startu se i objeví nějaký cigánský Mirek Dušín v alpičínovkém mantlu, co jede za všech okolností legálně a poctivě v eltéóčkách, přičemž sem tam akorát zčadí nějaké to dépéháčko, a vy jen napjatě čekáte, až se mu z hrabivosti začne Jizvit tvář a vykozí nějakou tu nostru s cílem potlačení konkurence. Čekáte, čekáte a čekáte, po úmorných dvou hodinách se objeví závěrečné titulky a zjistíte, že nejakčnější scénou filmu bylo žádání židáckého lichváře o prodloužení splátky na PARAMO, krvavou brutalitu reprezentovalo asi minutové, nechutně drsné profackování romského řidiče cisterny nějakým pouličním narkáčem s ukrutně gore následky jako bestiálně opuchlý nosík a strašlivý, centimetrový šrámeček na xichtě, a jinak jste v podstatě sledovali unylou až otravnou, stodvacetiminutovou žádost o provozní úvěr, prokládanou odpornou Džesykou Čestejn. No, abych tomu zase tolik nekřivdil, asi tak ve čtyřicáté osmé minutě tam s chropotem chcípne jelen, nemilosrdně přejetý autem mimo záběr, takže nějaké to makabrózní vyřizování účtu mezi na život a na smrt znepřátelenými gangy spárkaté zvěře a urugvajských picéristů tam skutečně bylo. Já si ale příště zvolím film raději tak, že brnknu do televize Jolandě, budu jí pomalu slabikovat jednotlivé názvy a půjdu jen do toho, u kterého vytasí pyčomore pykove eso. (17.06.2015)

Zlověstná atmosféra této negangsterské gangsterky by se dala krájet. Námět jakoby vypadl z typického akčního krimi, ale Most Violent Year je až nečekaně pozvolným dramatem. To je ostatně největším kladem ale i slabinou filmu. Slabinou protože, tempo filmu asi odradí většinu diváků, kteří čekali konvenčnější gangsterku. Kladem protože drama je to sakra povedené a velmi dospělé. Dospělost pramení ze sebevědomé přímočarosti bez zbytečných oklik. Hlavní hrdinové jsou dva, 80kový New York a Oscar Isaac. Isaac září obzvlášť a snadno zde připomene Al Pacina v době své vrcholné slávy. 9/10 (30.08.2015)

75-80% ... Nech chcete byť akokoľvek poctivý vo vedení rozsiahleho biznisu, skôr či neskôr podľahnete tlaku, ktorý je na vás vyvíjaný zo všetkých strán. Pretože ľudia sú závistlivé svine, ktoré sa chcú na vašom úspechu priživiť. Výborný cast - Jessica je zase úžasná. Keby to bolo ešte o niečo viac okorenené tak by som s hodnotením išiel vyššie. (04.03.2015)

Tak nějak už od začátku jsem věděl, že mě tenhle film nebude bavit, ale kvůli Jessice jsem tomu chtěl dát šanci. Herecky je to snímek, který je velmi dobře zvládnutý, ale pokud jde o dějovou stránku, tak jsem se prostě nudil. Nejnásilnější rok v New Yorku bych si představoval o něco zajímavější a ne jako drama jedné rodiny/společnosti. (12.05.2015)

Ano, tohle je přesně podívaná dle mého gusta. Atmosférická a vizuální pecka, která mě lusknutím prstu vtáhla do děje, ale především do doby a místa, ve kterém se odehrává perfektně vygradovaný, působivě dramatický a emočně silný příběh, který mě strhl a navíc po dlouhé době se zas objevila i postava, která mě skutečně upřímně oslovila, a to nejen díky vynikajícímu hereckému výkonu Oscara Isaaca, který mi v mnoha momentech velmi připomínal Al Pacina v nejlepších letech. Každopádně, tento film vážně dominuje především ve strhujícím vykreslení dané doby, panujících v ní poměrů a pohrávající si lehce i s mafiánskými motivy, ovšem v první řadě se zde řeší rodinný byznys se vším všudy, a to způsobem více než záživným. Velkou výhodou tohoto snímku je i fakt, že je celý pojatý působivou civilní formou, což znamená, že se zde nedočkáme žádných velkých, jen těžko uvěřitelných gest, žádných brutálních stříleček a velkorozpočtových, efektních akčních veletočů, ale spíše jen přirozeného, uvěřitelného, lidského dramatu, s reálnými dialogy, běžnými rozhodnutími normálně jednajících postav, prostě nic nesoudného a přestřeleného, ovšem i tak zábavného a poutavého. Celá zápletka je pak odvyprávěna spíše v poklidném tempu, ale jak jsem již zmiňoval, A Most Violent Year vsází na úplně jiné karty, než na zběsilou a nekompromisní cestu za mocí, zde se hraje především na emoce a poctivou filmařinu. Pro mě zkrátka velký filmový zážitek, ale věřím, že klasický „popcorňák“ z toho až tak nadšený jistě nebude. (02.11.2018)