Nábřeží mlh

Klasické francouzské melodrama s prvky žánru noir o vojenském zběhovi, který se na své pouti setká s osudovou láskou a několika muži z okraje společnosti. Jejich střetnutí má pro něj fatální následky. Kvalitní kamera, špičkový Jean Gabin, který si už v té době vytvářel prostor pro to, aby se stal největší francouzskou mužskou hereckou hvězdou. Po dějové stránce ale poměrně nevýrazné. Michel Simon si střihl roli padoucha jako ze špatných antisemitských filmů, tedy odpovídá typu lakomého chlípného Žida. Celkový dojem: 65 %. (24.04.2010)

Mlha je hustá tak, že by se dala krájet, ale není to rybníček Brčálník, co se za ní skrývá v přístavu Le Havre. Je to užírající pesimismus, ale i brána do širého moře, která naskýtá možný únik z tristního života. Většina dějových pozadí zůstala úmyslně nevyjasněna, aby nechala prostor divákově představivosti a zaměřila jeho pozornost jinam. Carné si dal záležet zejména na přesné charakterizaci postav a scénické atmosféry. Spolu s Prévertovými trefnými dialogy je Le quai des brumes velmi dobrá, evropská noirovka. (21.10.2011)

Nabřeží mlh mělo opravdu ve své době nevídaný úspěch. Málokterý film,v té době zaznamenal tak pozitivní ohlas. Rozhodně i malinko ovlivnilil, vývoj francouzského filmu do šedesátých let a z Gabina udělal opravdovou star ( francouzi by řekli spiš étoiles.) Všechna tato slova platí i pro snímek ,Velká iluze´´(o rok mladší film, rovnež s Gabinem.) S šedesátými lety přišla tzv. nová vlna fr. filmu, ve které si Gabin už prý nevedl tak dobře. Často jsem i četl, že ho režieři nové vlny do svých filmů nechtěli. Ale i po padesátých letech Gabin natáčel pravidelně, hrál brilantně a v dost dobrých filmech.Takže bych s těmi jeho problémy s novou vlnou, úplně nesouhlasil. Ale to jsem se trochu rozkecal, teď už jdeme ke kritice. Prvních 20 mě upřímně dvakrát nebavilo a pociťoval jsem zklamaní. To dlouhé mluvení o ničem, mě na úvod docela uspávalo. Pak naštěstí konečně přišla krásná milostná zápletka. Jasně, dneska už není moc originální a pro určité typy diváků ani atraktivní. Ale mezi Gabinem a Morgan to září, jejich lásku jim prostě věříte. Zahráli to prostě senzačně, to nikdo nemůže vyvrátit. A mně jejich společné scénky strašně bavili. Ta jejich láska byla napsána hezky. Snímek ale vyvrcholí až poslední půlhodinkou, která je vážně lahůdková. Gradace děje je tady vzhledem k roku vzniku filmu, vskutku fenomenální. No přátelé, komu by se (pozor, možná spoiler) nechtělo začít ke konci brečet? Čili ty 4 hvězdy si to zaslouží, dovedu si představit, jak museli být diváci před těmi sedmdesátiosmi lety v prastarých biografech a nelítostný dobách fascinováni. A přiznávám, že já jsem fascinován taky. (04.01.2017)

Uvedomujem si, že Nábrežie hmiel patrí do francúzskej filmovej klasiky, Carné, Gabin a Simon sú zvučné mená vo filmovom svete. Tiež si ale uvedomujem, že film som per partes sledoval niekoľko dní a zažil pri ňom toľko mikrospánkov, ako pri máloktorom. Naďalej ostanú pre mňa klasikou iba filmy, ktoré si zachovali svoju príťažlivosť až do dneška. Tento film za taký nepokladám. Paradoxne si z neho budem najdlhšie pamätať psíka, ktorý si osvojil Gabina. (07.05.2010)

Tak už jsem začal doufat, že se mi od Carného něco bude líbit, protože začátek je fajn, dobře prokreslené postavy, tajemná mlha, putyka na okraji města pro místní zoufalce, tajemná kráska... Jenže celé je to nedotažené a u některých postav špatně pojaté. Třeba u obchodníka Zabela jsem až ve druhé polovině filmu pochopil jako že má být ošklivý a trpí tím. On totiž hned od vodní scény působí jako sympaťák - nebojí se místnímu mafiánkovi říct do očí svoje, má správně cynické průpovídky, nadsazuje umění a krásu nad zlo - a pak najednou je představen jako zrůda. Sorry, ale nefungovalo to, spíš jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Ostatně jsem nepochopil, proč mafiánek nejednal už při prvním profackování, protože pak to nedávalo smysl. Vůbec mi to přišlo, jako kdyby první polovinu filmu psal někdo jiný, než tu druhou polovinu. Protože psychologie postav se někam vytratí, cynické průpovídky zmizí, a stane se z toho jen ubrečené melodrama o jedné velké, ale nenaplněné lásce. Ó, jak nečekané! Zvláště u Carného a Préverta. Jako je to lepší než Brány noci, ale podobně neuvěřitelně podané, vlastně depresivní, nihilistické a co mne nejvíc vždy u těchto dvou zaráží, bez jakékoliv poetiky. A málem bych zapomněl, s knihou to v podstatě nemá nic společného, jak jinými postavami, tak zcela jiným zaměřením na určitou poetiku života na okraji. (15.10.2023)