Hrom do toho!

Sarkastický opilec a veľký milovník psov a koní Brassac ( Jean Gabin ) žije na statku v zámočku a pri jednej zo svojich opileckých záťahov vezme domov mladučkú prostitútku ( pôvabná Michèle Mercier ). Tá je náramne prekvapená, keď ho doma čaká manželka... Razom však pochopí Brassacovu motiváciu, s manželkou totiž nemajú deti a mladej žene ponúkne domov. Lenže jej pasákovi ( Robert Hossein ) sa to nepáči... Dve tretiny filmu sa sa striedajú dramatické chvílky s komediálnymi a je na čo sa pozerať. Hlavne opilecké výstupy Brassaca plné filozofovania a uštipačnosti sú zábavné. V závere snímku dochádza dych, kúzlo sa vytráca a už to nie je taká zábava. V každom prípade treba vyzdvihnúť impozantnú symfonickú hudbu Georgesa Garvarentza, ktorá skôr pripomína klasiku ako filmovú hudbu. Zaujímavosťou je účinkovanie dua Mercier-Hossein, ktorý si odbehli od série filmov o Angelike. A že Michèle seknú viac tmavé vlasy, o tom takisto niet pochýb... Prvý komentár. (04.11.2012)

Příběh, který se přes prezentovanou komediálnost tak nějak sveřepě prokousává dějem - a přitom prakticky nesměřuje k žádnému velkému finále. Víceméně je sledem lehce úsměvných scének s výtečnými dialogy, jejichž odlehčenost se rozbíjí o buldočí houževnatost vysloužilého veterináře Brassaca - k čemuž napomáhá i hudební doprovod, podkreslující jednotlivosti zápletky. Nicméně má velice solidní dramatickou linku a zvláštní nevyumělkovaný půvab, když vypráví, kterak díky jednomu opileckému výstřelku nad starobyle a movitě vyhlížejícím sídlem po mnoha zatrpklých letech nesměle vysvitlo slunce. (30.08.2019)

„Kytky možná vídáte denně, ale jejich krásu nevnímáte.“ Taky jsem měl spočátku dojem, že tato stařičká černobílá podívaná z filmových hlubin 60. let nepřinese žádný zázrak. Zadíval-li jsem se-li lépe, i ta krása obyčejnosti mne dokázala brzy pohltit a najednou jsem jí taky vnímal. Jean Gabin si po třech letech od snímku Opice v zimě opět střihl postavu notorického alkoholika, jehož nevyléčitelná závislost se již stala téměř neoddělitelnou součástí života (či možná již jen přežívání). Ač se zdá jeho postava na první pohled tragická, z Gabina zde sálá naopak docela pozitivní energie. Když sám s ironní sobě vlastní poznamenává „funguji jako auto – když zajedu do města, musím natankovat“ a trousí mezi svými kumpány spoustu dalších hlášek, ta vnitřní vyrovnanost dává hlavní postavě přímo tragikomický rozměr. Pěkný protipól vytváří Michèle Mercier jako dívka z ulice, jež nečekaně vstoupí do života stárnoucího bonvivána... stane se novou milenkou? Nebo vhodnou náhradou namísto nikdy nenarozené dcery? Podaří se alespoň jednomu z této dvojice začít žít nový život...? Lehce nadprůměrné rodinné drámo krásně dotváří, vedle přítomného komediálního nadhledu, také poetická hudba a ojedinělé venkovské prostředí před zámečkem ve společnosti psů a koní. Milý kousek. 75% (25.08.2020)

Mě to nedává smysl, kdekoliv měla Michèle Mercier bejt za dámu, tak měla punc kurvy, zatímco tady, když konečně hraje prostitutku, tak vypadá spíš jako venkovská pipka, která má permanentně otevřenou pusinku v údivu nad tím, co se kolem ní děje. Využití dobově populární dvojice Mercier-Hossein se mi líbilo víc v o něco mladším filmu Une corde, un colt. Tady se celkem nic neděje, čemuž ještě napomáhá Jean Gabin svým hereckým projevem ve stylu není kam spěchat. Ale má to velmi dobrou hudbu, sympatickou kameru a poetiku francouzských šedesátek. (03.01.2016)

Herecké obsazení je tady velkým lákadlem. Na spojení Gabin + Mercier jsem byl hodně zvědavý. A dopadlo to tak, že si mistr Gabin očividně s chutí zahrál komediální roli vesnického suchara závislého na alkoholu a Mercier ztvárnila zase vážnější postavu a vedle mistra Gabina obstála. Hossein je zde překvapivě spíš do počtu. Jinak je to docela povedený film, některé Gabinovy hlášky jsou skvělé. Ta milostná zápletka mě taky bavila. Ačkoliv mi ze začátku příběh připadal trošku divný, nakonec se z toho tedy vyklubala další příjemná francouzská záležitost. Jsem rád, že se mi povedlo tento film sehnat a doporočuji. (27.10.2016)