We Are Still Here

Stál, tlel jeden starý dům. A ten dům dostal jednou za třicet let takový hlad, že snědl mámu, tátu, bráchu i ségru. Jenže posledně se to moc nepovidlo, protože do grilovací omáčky přidal moc chilli, a spálil rodinku na uhel. Takže při další příležitosti na to jde od lesa, nechává si je řádně uležet, jenže čekání nemá nikdo z nás rád. Takže hodinu spálená rodinka tu udělá kuk, tam zase baf, ale jinak jen smrdí po baráku a do ničeho pořádného se nemá. Ve finále to domek ale rozjede na plný koule, pač se tentokrát probudil řádsky hladový. Bohužel mě tahle kulinářská laskomina nijak neoslovila a celou dobu jsem ji prohláškoval. (02.07.2015)

A pak, že to nejde... Vzhledem k jménu Teda Geoghegana jsem nečekal úplně typický haunted house a také jsem ho nedostal... Atmosférická duchařina, plná krásných, mrazivých záběrů a fungujících lekaček se postupem času proměnila v čirý masakr, plný roztrhaných lidí, stříkající krve a vnitřností... A i přesto všechno si snímek po celou dobu uchovává pořádně napětí, ke kterému silně přispívá Hussainova skvělá práce s kamerou... Já byl spokojen a sračky typu Annabelle či Jessabelle by si z tohoto kusu měly vzít příklad... (26.02.2016)

We Are Still Here se snaží vzdávat hold hororům z osmdesátých let. Ted Geoghegan za malé prachy tvoří perfektní retro look haunted house-ových řemesel. Ale co z toho, když víme co se stane za deset minut? Horor, který potvrzuje že Wan nyní nemá konkurenci a House of the Devil je stylovější a nostalgicky nádherný. (06.07.2015)

Manželia sa presťahujú do tichého sídla na vidieku, ktoré ukrýva nepríjemnú minulosť, čo sa im onedlho začne hlásiť... No, za originálny námet snímok body zrejme nepozbiera, avšak za všetko ostatné ich odo mňa má. Na to, že z väčšiny ide „iba“ o haunted house duchárčinu sa film drží nad vodou ako sa len dá; začína pomaly a atmosféricky, zoznamuje sa s divákom a pripravuje ho na prítomnosť duchov, ktorí sú spracovaní až démonicky a ich brutálne výpady sú hororovo účinné. Do toho sa neskôr primieša drobný nádych posadnutia / exorcizmu, ktorý osvetlí ďalšie kúsky deja a otvorí dvere do home invasion finále, ktorým film nekončí (!), ale stále graduje do intenzívneho, krvou zaliateho vyvražďovacieho záveru. Je to príjemne natočené - to zimné zasadenie mi proste sedí a navyše obalené pôsobivým, no nenúteným retro štýlom, ktorý na totálku prepukne až pri záverečných titulkoch. Nechýbajú ani kvalitní herci; spoločná prítomnosť stále pôvabnej Barbary Crampton a hororovej ikonky Larryho Fessendena dá letmo spomenúť na pecku "You're Next" /a staršie ročníky si pri filme určite spomenú aj na Lucia Fulciho/. "We Are Still Here" ma zaujalo už pred pár mesiacmi svojím trailerom a som rád, že nesklamalo; pre mňa rozhodne 1 z top hororov roku. (05.06.2015)

„DŮM POTŘEBUJE RODINU. ODEJDĚTE!“ /// Ty vole, aby mně nějakej spratek naháněl hrůzu už 10tý minutě, to nepamatuju (ten zápas „mladý proti starejm“ se nepočítá!). Ale vzhldem k historii domečku… A pak ten elektrikář… Nejdřív straší ve sklepě a postupně jdeme vejš. Má to lehce přes hoďku dvacet, takže je jasný, že věděj co chtěj – v rychlosti vodvyprávět a postrašit. Faktem je, že takhle narvanej barák bubákama jsem (asi) ještě neviděl! (žádný imigranti! Strašidla!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Spratek je mrtvej, a tak se stěhuju do baráku v nějaký prdeli. 2.) Stará straší, že ve sklepě straší. Mám se začít bát?. 3.) Thx za titule „unchained“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (23.06.2015)