Olga

Formálne skvele pripravené, no stále len domáce video. Kalkulujúc s predpokladom všeobecnej známosti verejne prezentovaných disidentov a undergrounďákov. To platí ale len pre ľudí, aktívne sledujúcich dianie na politickej scéne. Nezainteresovaných poučí o sledovaní manželiek protirežimných aktivistov tajnou políciou. Čiernobiele zábery a fotky zase ukážu ako vyzerali bytové mejdany v časoch normalizácie. Istú hodnotu má i starostlivo pre divákov naservírovaná poloha výnimočnosti ženy, ktorá nepodľahla rozmarom plynúcim z postavenia prvej dámy. Ostala stále rovnakou "holkou ze Žižkova" ako kedysi. Pod oficiálnym posolstvom je možné zo sporadických spoločných záberov s manželom Vaškom Havlom badať veľmi zvláštnu povahu ich vzájomného manželského vzťahu. Miesto pochopenia sa po rokoch to vyzerá na tolerované spolužitie s večným chlapcom. Našiel sa v cigovo-alko mraku zahaľujúcom jeho večné flirty (čosi napovie spomienka Vráťu Brabenca o tom, ako Olga Vaška naháňala okolo chalupy so sekerou v ruke). Vzájomne puto veľmi nebadať. Skôr chladnú odťažitosť z jednej i druhej strany. Dotyk, pohladenie či iné prejavy dôvernosti sú určené len ich radostne skackajúcim psíkom. Zo strany Olgy vidieť v gestách a výrazoch tváre nedôveru k manželovým rečiam. (18.02.2015)

Jsem sice velmi náročný divák, ale na druhou stranu jsem vytrénovaná a odchovaná tak připitomělými filmy a seriály, že přetrpím cokoliv a hlavně většinu výtvorů dokoukám do konce. Špatný film se pozná hned na začátku a pokud mám to štěstí a jsem zcela při smyslech, jsem schopná onen příšerný počin vypnout při prvních záběrech, což se, doufejme, neděje moc často, celosvětová kinematografie není na zdaleka tak špatné úrovni, jak se všichni domnívají, jen musíte dobře hledat. Jenže tohle, tohle je opravdu něco strašného. Hodnotit ani nebudu, vydržela jsem skoro hodinu a to bych přeci neměla ani dovoleno hodnotit. A mimoto mám alespoň nějakou miniaturní sebekázeň, která mi nedovolí něco takového udělat, to bych se pak velmi dlouho sžírala a vyčítala si, při každém pohledu na profil. Ech, to trochu přeháním, ale jen pro ten dobrý pocit to neudělám. Ač bych to tu chtěla trochu srazit, muhehe. Olga Havlová je úžasná bytost, inteligentní, upřímná, statečná a tedy chvályhodná žena, která pomohla našemu státu se postavit na vlastní nohy a bez její podpory by jistě nebyl Havel Havlem. A my jí můžeme děkovat, ovšem nikoli dokumentem, ve kterém vypadá jako neuvěřitelně introvertní a skoro až neschopná manželka prezidenta. A mrzí mě, že to musím takto napsat. Nevím, co si režisér myslel při skládaní dokumentu, ale vážně ho podezřívám z účasti na drogovém sezení či dokonce na samotném propagování omamných látek veřejnosti. Po hudebním doprovodu jedné zábavní seance na Hrádečku, kde byla jen zpola slyšet originální hudba a hlasy účinkujících, jsem měla vážnou obavu o své chatrné zdraví (to víte, přišla rýma), ale hlavně o to duševní, jelikož si nejsem stoprocentně jistá svou psychickou vyrovnaností po sledování všemožných zavádějících či snad až monotematických snímků. Nejenže autor nectil odkazu různých známých Halvových, dokonce se snažil přimyslet si něco vlastního, co pravda nebyla. A výběr osob, které četly různé spisy a deníky, nebyl akurátní, jelikož ani jedna z vyprávějících postav nevěděla, že ''j'' se ve slově ''jsem'' prostě nečte. A pokud tento příšerný zlozvyk (a kdo uhádne, jaký politik se ho nemůže odnaučit?) nedokáže potlačit v jedné větě, kde se slovo objevuje kupříkladu šestkrát, jsem ( a nečtu ''j'') nucena s přílivem dalších okolností popadnout ovladač a vypnout televizor a pak s předměty doličnými mrštit o podlahu (u televizoru bych si to samozřejmě nedovolila, zítra mi dávají Mentalistu a zde vidíte, že ani já nemám příliš duchaplný vkus, za což se omlouvám, ale chyby dělá každý a já se jen divám, já nevytvářím). Styďte se, pane režisére, tohle nebyl dokument o Olze. Tohle byl film poskládaný ze záběrů, které nejenže do sebe vůbec nezapadaly, ale aspoň jste mohl vybrat ty, ze kterých se divák něco dozví, přiučí, zasměje či se snad dokonce (ale to bychom chtěli moc) i dojme. A u mě se ani jedna z reakcí neprojevila. (27.01.2015)

Jankův životopis Olgy Havlové konzervativně čerpá z rodinného archívu a přímých svědectví jejích přátel. Originálním prvkem filmu se stalo zapojení rozsáhlých materiálů StB, které ovšem někdy příliš rychle zabíjejí pointu, ke které by třeba divák sám dříve či později došel. Přesto bych rád ocenil jemné náznaky z mocenského pozadí a typický disidentský humor devadesátých let, který na plátně reprezentuje především dobrosrdečná osoba Václava Havla. Celkově se mi nejvíce líbilo, že se Miroslavu Jankovi podařilo zmapovat osobnost někdejší první dámy velmi metodicky a vyváženě. 8/10 [KVIFF 2014] (05.07.2014)

Olga byla svá, měla svoje hodnoty, a těch se celý život držela.... "Před nikým se nerozbrečet a hlavně se nepodělat.." Neměla problém říct, co si skutečně myslí komukoliv. Přesně jak to vystihla scéna při setkání s Klasem. Položit mu nepříjemné otázky, dokázal asi jen málo kdo. Ona s tím problém neměla. (08.02.2015)

„Vladimíre, na Olgu se ráno nesmí mluvit, jo, to vědí všichni.“ Tematicky mě film vcelku bavil, některé dochované archivní snímky byly docela dost zajímavé i úsměvné. Ovšem způsob poskládání dobových materiálů a vzpomínek blízkých mi přišel chaotický, nekoncepční. Některé rozhovory se hlavní hrdinkou ani tak moc nezabývaly. Osobně bych ocenil také více promluv s ní samotnou. A vadily mi zbytečně rušivé zvukové hrátky, které asi měly naznačit snahu o demonstraci režisérovy kreativity, ale já bych se tedy bez nich hravě obešel. Ve výsledku tak mám z dokumentu podobné dojmy jako z jiného Jankova počinu, Občana Havla (i když výtky nejsou totožné). Hodnocení dávám stejné, tedy 3*. (02.02.2015)