Věznice parmská
-
Chartreuse de Parme, La
-
Väznica parmská
Drama / Romantický
Francie / Itálie, 1948, 170 min
Režie:
Christian - JaqueObsah
-
Film je adaptací části Stendhalova románu. Mladý Fabrice del Dongo (Gérard Philipe) přijíždí do Parmy za svou tetou vévodkyní San Severinou. Čímž se roztočí kolo intrik, které spřádá kníže Arnošt v marné snaže o vévodkyninu přízeň. Zakrátko se Fabricio zaplete s herečkou a je napaden jejím milencem, kterého ho v sebeobraně zabije. Je odsouzen a skrz škvíry vězeňského okénka pozoruje Clelii (Renée Faure), dceru správce vězení. Zamilují se. Mezitím jeho teta spřádá plány na jeho útěk. S pomocí Clelie se útěk podaří, ale ta se provdá za jiného, protože to slíbila Bohu za záchranu Fabricia. V exilu Fabricio dlouho nevydrží a vrací se do Parmy, kde je zatčen a hrozí mu smrt. San Severina pro záchranu jeho života obětuje knížeti svou čest. Kníže je zavražděn vévodkyniným ctitelem a v Parmě vypuká revoluce. Platoničtí milenci se mohou konečně setkat. (Jezinka)
Film je adaptací části Stendhalova románu. Mladý Fabrice del Dongo (Gérard Philipe) přijíždí do Parmy za svou tetou vévodkyní San Severinou. Čímž se roztočí kolo intrik, které spřádá kníže Arnošt v marné snaže o vévodkyninu přízeň. Zakrátko se Fabricio zaplete s herečkou a je napaden jejím milencem, kterého ho v sebeobraně zabije. Je odsouzen a skrz škvíry vězeňského okénka pozoruje Clelii (Renée Faure), dceru správce vězení. Zamilují se. Mezitím jeho teta spřádá plány na jeho útěk. S pomocí Clelie se útěk podaří, ale ta se provdá za jiného, protože to slíbila Bohu za záchranu Fabricia. V exilu Fabricio dlouho nevydrží a vrací se do Parmy, kde je zatčen a hrozí mu smrt. San Severina pro záchranu jeho života obětuje knížeti svou čest. Kníže je zavražděn vévodkyniným ctitelem a v Parmě vypuká revoluce. Platoničtí milenci se mohou konečně setkat. Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
Aky
Impozantní dílo, které po všech stránkách ctí literární předlohu. Zůstává zde historický podkres, neošizená není ani romantika, děj má spád a v příběhu zůstaly zachovány i všechny podstatné dějové linie.(30.6.2010)
-
MarJel
Skvělý film na nedělní odpoledne. Taková čerstvá, živá kinematografie, jakoby se po válce znovuzrodila (skvělé kompozice, dobře použité jízdy). Pravda, herecké výkony se podobají více divadlu než možnostem filmu, ale k celkové stylizaci snímku to v tomto případě sedí. Film skoro nemá hluché místo, Stedhalova předloha je tu výborně zkomprimovaná. Skvělá hudba Renza Rosselliniho je vždy na pravém místě.(31.7.2011)
-
mortak
Francouzi vždy považovali film za víc než zábavu a využívali ho k výchovným účelům (na rozdíl od SSSR ho však nezneužívali ideologicky). Tradice velkolepých adaptací národní klasiky se ve Francii udržela až do dneška, ale máloco překoná rozmáchlé produkce z poválečných let, které měly přinášet význačná literární díla dělnickým masám a tak je povznášet k lepším zítřkům. Ač je dramatizace provedena opravdu profesionálně (film nenudí ani vteřinu), ač se osudová postava Gérarda Philipeho procházejícího revoltující Parmou zapsala do filmových dějin, přesto došlo k podstatnému zploštění románu. Stendhal využil romantickou zápletku k psychologickému rozboru chování společnosti po napoleonských válkách. Del Dongo si prožije deziluzi napřed na bojišti, pak ve společnosti, aby tím, že mu bylo odejmuto to, co považoval za samozřejmé a nevšímal si toho - svoboda a láska - dospěl a přestal být jen hejskem, kterého obletují ženy. Jenže společnost se nemění tak rychle...Film zdůraznil romantickou linii - za vším hledej ženu - a vytvořil trochu fraškovitý svět aristokracie, ve kterém se muži chovají jako ve špatné divadelní hře, takže psychologická drobnokresba románu se vytratila a je přítomna jenom náznakově. Podobná kniha: Musset - Zpověď dítěte svého věku.(12.7.2010)
-
jatamansi
Tak tohle už bylo jiné kafe, Gérard Philipe jako mladý Fabricio del Dongo je neodolatelný, tady už začalo jeho přeslavné, byť překrátké období. Nebyl ještě okoukaný, byl krásný a měl vždycky smysl pro humor. V té době už jsem měla Kartouzu parmskou (v tehdejším překladu v Odeonu) dávno přečtenou a lásku Fabrizia a krásné Klélie Conti (to není chyba, koukalal jsem se, fakt je tam K) už dávno měla prožitou a oplakanou a vůbec, jako v pubertě. Nevím, jak by film působil na dnešní puberťáky, asi by jim byl spíš směšný, o románu nemluvě, ale pro nás to byla poezie v obrazech.(22.5.2008)
-
vesper001
Nepřipadá mi fér vytýkat filmu, že neobsahuje všechny dějové linie a detaily knižní předlohy. Podle takovýchto kritérií by pak Stendhalova díla (a s nimi většina historických románů) byla nezfilmovatelná. Film je přece film (je přece film). A Věznice parmská je nepřekonaná a nejspíš i nepřekonatelná adaptace slavného příběhu o různých podobách lásky v kulisách postnapoleonské Itálie, zmítané politickými i společenskými otřesy. Gérard Philipe jako Fabrizzio del Dongo odzbrojuje svou krásou, mládím, a vyzrálým hereckým výkonem, mezi ženskými protagonistkami pak jednoznačně vyniká Maria Casares v roli vévodkyně San Severiny, femme fatale nejvyšších kruhů parmského mikrosvěta. Stopáž je velkorysá, díky preciznímu vystavění příběhu i dynamice jednotlivých scén to ale není na překážku. Kostýmy jsou nádherné (v tomto směru opět vede vévodkyně) a typologie vedlejších postav přesná. Christian-Jacque, jehož doménou jinak byly spíše odlehčené kousky (Tulipány :), dokázal, že pro něj nebyl problém ani nejvyšší filmařský level.(24.1.2012)
-
Hrabovo
Film splňuje všechna očekávání svého žánru a citlivě zachází se Stendhalovou předlohou, která je příběhem o propletenci lidských osudů a lásek od té čisté až po posedlost. Příběh je dlouhý, přesto je vyprávěn svižně a zároveň citlivě. Hlavní představitelé jsou krásní a nesmělý úsměv Gérarda Philipa snad musí dostat i chlapy!(13.1.2010)
