Nekromantik

Dost husta uchylovina pri ktorej niektore sceny vazne stoja za to aby ste tie ostatne pretrpeli. Originalitu, vynimocnost alebo nieco podobne si v tom zrejme niekto najde ale ja k nim patrit nebudem. Na druhej strane uznavam ze podobnych veci je naozaj iba velmi poskromne. Za seba hovorim ze vidiet sa to oplatilo aj ked iba raz. Zabudnut sa na to bude dat uplne jednoducho. (03.08.2008)

Chvála nebesiam, že film nebol o 10 minút dlhší, lebo by som skapal nudou a hlavný úchyl by si ma do rána našiel, zneužil a zobedoval. Niečo tak príšerne amatérske a uťahané som už dávno nevidel. Film popisuje mladíka, ktorému sa život zlomí v momente, kedy príde o prácu "čističa mŕtvol“ a hneď na to aj o spanilú polovičku. Práve kvôli nej si nosil prácu častokrát až domov, aby mohli po nociach spoločne splanúť v ľúbostné orgie. Tie sú samozrejme zhnité, kontroverzné a nevhodné pre romantický večer konzervatívneho páru. Nekromantik sa nesnaží o nič iné, než byť provokatívny a to mu kvôli hromade príčin nevychádza. Film paradoxne nezhnusí svojim obsahom, ale takmer nepozerateľným spracovaním. Odmyslíme si hudbu, častokrát pripomínajúcu talianské zombie trashe a na kolene napísaných 7 dialógov, narazíme na nesúvislú zmesku scénok aké nemajú opodstatnenie. Nechápem na čo sledujeme bezvýznamný film v kine spoločne s postavami a už vôbec nerozumiem k čomu sa každá malá potreba musí vykonávať pred objektívom kamery. Režisér chcel pravdepodobne osloviť aj tých najväčších gurmánov, len akosi zabudol, že točí film. Prvého Nekromantika tak ledva spasí zopár slušných scénok (cmúľanie oka, kúpeľ s mačkou či vyvrcholenie s nožom), ktoré to spolu s námetom vyšplhajú aspoň na symbolickú jednu. Preto sa netreba nechať zmiasť odbornými výkladmi, ktoré Nekromantika obhajujú pre jeho skryté metafory. Ľudia, žiadne v ňom nehľadajte, žiadne v ňom nie sú, po filmovej stránke je to špina zarytá za nechtami. (21.02.2015)

Mladý pár v rozechvělém, vášnivém vztahu, který se ovšem záhy rozklíží, když protagonista přijde o zaměstnání a jeho dívka jej opustí, aby dala přednost lukrativnější budoucnosti. Mladík propadne depresi, kterou kompenzuje agresivním chováním a sexuální frustraci si vybíjí v setkání s prostitutkou. Nakonec nalezne možnost sobeckého uspokojení a svůj život ukončí ve slastně sebevražedném aktu. Melodramatická zápletka je v tomhle proslulém německém filmu ovšem prodchnuta nekrofilní a sadistickou perverzí. Mladík pracuje v jakémsi bizarním podniku, který odklízí lidské ostatky z míst nehod či vražd, což pro něj a jeho atraktivní přítelkyni představuje zdroj fetišistických objektů. Jörg Buttgereit natočil film s dosti nízkým rozpočtem a evidentně amatérským ansáblem, přičemž se trochu nerozhodně pohybuje mezi exploatační fascinací zobrazovat cokoli nechutně pobuřujícího v komediálně nadsazeném hávu (pár scén připomíná Jacksonovo Bad Taste či Braindead a křiklavě umělý penis v závěru vypadá jako předobraz pro pozdější Henenlotterovu burlesku Bad Biology) a vážněji míněnou filmovou transgresí. Výsledek je někde mezi – ne zcela přesvědčivé, ale zároveň do značné míry nápadité. Zdá se, že omezení Buttgereitových uměleckých snah plynou z jeho dětinsky přímočaré náklonnosti k perverzím a nechutnostem, jimiž se snaží negovat svět měšťáské společnosti s podobným étosem, jako když nějaký výrostek pokoutně na dveře kostela maluje sprosté obrázky. Natočit to vyzrálejší tvůrce, jako byl třeba R. W. Fassbinder, byl by to jistě mnohem lepší film. Přesto, nebo možná proto, v Buttgereitově filmografii kromě Nekromantika zřejmě stojí za pozornost alespoň tři další snímky: Schramm (což jsem kdysi viděl a přišlo mi to zajímavé), Der Todesking a Nekromantik 2. (12.01.2019)

Vkládám stejnou recenzi pro oba filmy : Nekromantik i Nekromantik 2 jsou prakticky nehodnotitelná dílka - nekrofilní zhovadilosti, ztopořené pyje chrlící krev a pomazávání se vnitřnostmi se zde mísí s decentním klavírkem a humornými okamžiky, přes špatné herce a viditelně mikroskopický rozpočet lze vysledovat, že to vlastně nejsou špatně natočené filmy. K dobru bych také přičetl fakt, že právě díky své nevázané zvrhlosti a střelenosti jsou oba filmy velice originální, něco takového skutečně každý druhý den nevidíte. Nějak zvlášť náramně jsem se ale nebavil, proto hodnotím klasickými třemi vyhřezlými řitními otvory. P.S. Toho králíka si fakt mohli odpustit. (31.08.2009)

Někdo má rád vdolky, jiný zas mrtvolky. Velmi dobrá parodie na romantické komedie ve formě amatérského pseudonekrofilního porna s jakýmsi příběhem o tom, že, jak to výstižně pojmenoval Dadel, nekrofilové to chtěj taky. Milující mladý pár, čirou náhodou nekrofilní, sbírá části těl - koupou se v krvi, společně souloží s mrtvolami a tak dále. Ona ale po krátkém váhání dá před svým partnerem přednost jedné obzvlášť krásné mrtvole, což vede k nádherně dojemnému a velmi stylovému konci. Tuším v tom nějakou hlubokou filosofickou myšlenku, ale je tak skvěle skryta, že ji nenacházím :)) Ale má to úžasnou atmosféru, hudbu (ta je vážně nádherná) a scénář. Na amatérský film docela slušné, ovšem není to zdaleka tak úchylné, jak se říká - nedělní rodinný oběd to klidně přežilo, i kvůli některým méně věrohodným gore efektům. Navíc má film výbornou symboliku, která ... ale pseudointelektuální rozbor za mne napsal Pomo. Proč takhle nevypadají všechny romantické komedie? (02.08.2009)