Režie:
Marcel CarnéKamera:
Roger HubertHudba:
Maurice ThirietHrají:
Simone Signoret, Raf Vallone, Jacques Duby, Sylvie, Maria Pia Casilio, Paul Frankeur, Roland Lesaffre, Jacques Hilling, Madeleine Barbulée, Nerio Bernardi (více)Obsahy(1)
Film noir režiséra Marcela Carného o deprimované ženě v domácnosti, která si začne nestydatý románek s urostlým šoférem. (Netflix)
Recenze (25)
Vďaka Zolovej predlohe, dobrej réžii, kamere a hercom sa dá na film pozerať aj po vyše 50 rokoch od jeho vzniku bez toho, aby divák zľavoval z nárokov. Napriek malému počtu postáv je vo filme prítomné napätie a dej graduje k prekvapujúcemu záveru. Rád som sa po rokoch stretol so Simone Signoretovou s jej výrazom hráčky pokru. ()
Terezko, Terezko, na každé Tvé pomyslné životní křižovatce jsem byla s Tebou a s údivem jsem sledovala jedno špatné rozhodnutí za druhým.. Tedy k filmu.. příběh mladé, půvabné, bezdětné ženy, velice nešťastně provdané za rachitického mamánka, tchyňka v extra lize, mě vtáhnul a nepustil ani po závěrečných titulcích.. Simone Signoretová je tu nádherná.. ()
Carné dal opět přednost interiérům před exteriéry, což je celkem škoda, protože těch zepár záběrů svědčí o tom, že poválečný Lyon byl hodně zajímavý. Duby se Signoretovou jsou tak skvělí, že mi ani nevadí přítomnost Valloneho, jehož jedinou hereckou kvalifikací byla evidentně jeho postava a možná ještě schopnost mluvit francouzsky s náruživým italským přízvukem. Od prvních záběrů u Rhôny až po samotné finále se jedná o výborně natočené drama lásky a nenávisti. ()
Terezu Raquinovou považuju s odstupem času za jeden z nejzajímavějších francouzských filmů 1. poloviny 50. let. Ten titul je plně funkční i dnes. Posunutím původní Zolovy literární předlohy o půl století dále vypadají motivace a duševní pochody (anti)hrdinů trošku zvláštně, ale aspoň si člověk uvědomí, jak zásadním způsobem se během několika desítek let proměnila společenská morálka. Rozvody a obecně rozpady rodin byly považovány v Zolově době za závažné selhání, za ostudu, které se každý ze všech sil snažil vyhnout. Dvě světové války tak otřásly společností, že rozvod se rychle stal něčím akceptovatelným a běžným. Celkový dojem: 80 %. ()
Díval jsem se na IMDb, abych zjistil, kolik modifikací a variací na "Thérèsu" bylo zpracováno. Udivilo mě, že mnoho ne. Ale jde to trochu do šířky: Émile Zola vytvořil v Thérèse Raquinové rámcový román, kteří různí spisovatelé a režiséři vyplňovali svými sny a představami. Nikdo by se asi nezlobil, kdyby se tento film Marcela Carného jmenoval jinak, a mnohé jiné filmy zase Thérèse Raquinová (třeba "Pošťák zvoní dvakrát" - a každý by jim mohl pár doplnit).... Samotným dramatem se zabývat nemá příliš cenu, je jasné, logické, perfektní. Proto jen dvě poznámky: 1. Italský herec Raf Vallone (herecky slabší ze zamilovaného páru) odmítnul nechat se dabovat a jeho part byl proto adaptován na "jednodušší verzi". 2. gudaulin ****mluví o rozvodové politice. Je to odpověď na hledání alternativního řešení pro oba milence. Zabití (zde i v knize vražda) Camille Raquina je však nezbytnou osou tohoto příběhu. A ještě jedna poznámka - 3: raroh ***** doplňuje k "Pošťákovi" navíc "Posedlost" Luchina Viscontiho (natočenou 10 let před Carném, právě v roce když James M. Cain vydal "Pošťáka"). Tak ještě jedna: 4: Podivně proslulý spisovatel Miloš Urban, dle jehož románů jsem v poslední době viděl několik filmů, by z toho mohl udělat další "nahlavupadlou" fantasy. ()
Galerie (13)
Photo © NBC Universal
Zajímavosti (1)
- Film získal v roce 1953 Stříbrného lva. (M.B)
Reklama