Konec šňůry

Konverzačka, která mě zastihla za asi nějaké špatné konstelace hvězd. Dialogy mi úplně nesedly, takové upovídané kousky od Richarda Linklatera mi lahodí mnohem víc, dvě postavy se procházejí a nostalgicky si vyměňují zdánlivě obyčejné myšlenky. Tady jsem velmi brzy rezignoval, což směrem k tvůrcům samozřejmě není úplně fér, ale i jak se dívám okolo, nejsem sám. Režie byla navíc hrozně ospalá, chyběla mi nějaká přidaná hodnota. Zatímco u minulé režisérovy zastávky, Kouzla přítomného okamžiku, jsem psal, že charaktery se neokoukají a výsledný dojem nesplyne se stovkami podobných romantických dramat pro mladší ročníky, tady bych se toho naopak velmi obával. (03.02.2016)

To je tak, když ani nevíte, na co jdete koukat, a pak vám z toho vyleze životopisný film o člověku, který toho sice moc napsat nestihl, ale za to po sobě stejně zanechal zajímavé dílo. A setkání s ním podle všeho opravdu stálo za to. Herecký koncert dvou herců, kteří v podstatě nedělají nic jiného, než mluví. A vás to bude neskutečně bavit a dojímat. (23.10.2015)

Tak nějak jsem nepostřehl, že je to životopisný a trošku jsem postrádal smysl. A celou dobu mi znělo v hlavě, OK, pěkně jim to chlapcům debatuje, ale proč? Proč tohle někdo natočil, když už, tak bych si to radši přečetl jako knihu. A ejhle, ona to kniha je a ti chlapci jsou skuteční, nebo spíš byli. Takže jako audio-video kniha asi fajn, jen bych rád věděl, nakolik je Segel podobnej (chováním), skutečnému Wallaceovi, protože já tam pořád vidím moc Segela a Eisenberg je pro mě moc Eisenberg. To mě trošku rušilo a jinak jsem to dokoukal, párkrát se zamyslel, rozhodl se, že si přečtu Wallaceův Nekonečný žert a to je tak všechno. Je to prostě o dvou chlápcích, co si zajímavě povídaj. Pro lidi, kteří vůbec nevědí, o kom to je, je to možná trochu mimo. Jo, a je tam spousta zvláštních pohledů, nuancí, které působí za á rušivé, za bé zajímavě a asi byly záměrem. Je to zvláštní film. To je zase komentář, že by jeden sral... (18.10.2018)

Jeden z filmů, kde si dám asi jednou repete. Nejen, že Jason Segel hrál skvostně, ale jako spisovatel David Wallace při tomto konverzačním dramatu vypouštěl mezi řádky velmi zajímavé pravdy (perličky) a postřehy ze života, kdy i redaktorovi nejednou zamotal hlavu. Na konci řekl něco, co mě zaujalo a kdo ví jestli neměl pravdu. A naopak jedna věc, kterou při prvních rozhovorech rozvinul David (Jason) byla perfektní. Proč se cítíme tak prázdní a nešťastní?......to stojí za mrknutí. Já jsem vděčná za zhlédnutí Konce šňůry, přestože jsem z nejasných příčin kolem něj chodila bez zájmu. Výborné, ale asi ne pro každého, musí se dívat víc za oponu a proto si to dám někdy znovu. (28.07.2016)

Tak tohle mi nesedlo. Hipsterská konverzačka s rádoby chytrými a hlubokými dialogy, které mě ovšem příliš neoslovily, nenápaditou a skoro až ospalou režii, kterou zachraňuje jen snažící se hlavní dvojka. I když pravda, uvěřit Segelovi takhle vážnou roli bylo v některých okamžicích docela těžký. Celé to navíc směřuje odnikud nikam a všechny ty vyřčené životní pravdy a zkoumání samoty nemají bohužel vůbec takový dopad, jak by si tvůrci přáli. I když chápu, že zrovna u tohoto kousku je to silně individuální, takže zatímco já málem usnul, jiné to může emociálně docela semlít. A já jim to vlastně docela závidím. (06.12.2015)