Šťastné údolí

Fargo se nám z nějakého důvodu přeneslo i do Yorkshire. Tedy pouze ve formě úvodní zápletky. Ostatní si kráčí svou vlastní cestou. Nevím proč se BBC po 3 dílech rozhodla k výměně režiséra, ale dle včerejšího 5. dílu mi volba Fywella nepřijde jako změna k lepšímu, spíše naopak. Uvidíme, jak si poradil se závěrečnou epizodou. (28.05.2014)

Vzhledem k tomu, že Fargo ve mě nějakou výraznější stopu nezanechalo, neměl jsem potřebu porovnávat. Z mého pohledu to byla příjemně nepříjemná přehlídka obyvatel jednoho anglického maloměsta, kde se pod relativně poklidným povrchem skrývají osobní dramata, která pomalu vyplouvají na povrch ve chvíli, kdy je unesena dcera jednoho z místních podnikatelů. Není příliš co vytknout. Atmosféra klasicky televizně britská, postavy propracované, příběh výborně napsaný i dobře zrežírovaný. Problém jsem neměl ani s herci, přičemž Sarah Lancashire byla naprosto famózní. Na plný počet tomu něco chybělo, ale i tak u mě vládne velká spokojenost. 85% (22.11.2014)

Řada nešťastných příhod, kniha čtrnáctá. Na jedné straně je mi sympatická verva, s kterou se scenáristka Sally Wainwright pustila do obžaloby násilí páchaného muži na ženách. Na druhé straně mne téměř exploatační vytěžování fyzické i psychické ženské bolesti iritovalo (při zobrazování násilí páchaného na mužích jsou tvůrci podstatně méně názorní). Téměř jako v nějakém biblickém podobenství nebo v téměř libovolném filmu od Larse von Triera (ovšem bez jeho ironického pomrkávání) přijímá Catherine jednu ránu osudu za druhou. Sama víceméně bez poskvrny (za nevhodné chování se na rozdíl od ostatních dokáže omluvit), funguje jako hromosvod cizích hříchů. Skutečné vyšetřování zločinů přitom vedou muži, jí se pouze několikrát poštěstí být náhodou ve správnou chvíli na správném místě (šťastné náhody scénář dávkuje stejně štědře jako ta nejobehranější klišé policejních seriálů). Podřízené postavení žen je konstatováno jako nezměnitelný fakt. Protagonistka se zkorumpovanému systému může buď poddat, nebo vzdát. Aktivní vyjednávání, které ukazuje jiné temné britské krimi s feministickým podtextem The Fall, jí není umožněno. Zvýšený zájem o utrpení zlomených a nalomených žen se odráží také v postupné žánrové proměně z procedurálního krimithrilleru v drásavé, částečně mateřské, částečně „kitchen-sink“ melodrama s hysterickými postavami. Není to sice na škodu, neboť silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech dokáže Wainwrightová napsat lépe než scény něčím napínavé či překvapující (napětí je zde vzhledem k vševědoucímu vyprávění vůbec poskrovnu), jenomže poslední dvě epizody (které neodhalují mnoho nových informací a hlavně rozmazávají starší i novější traumata a prohlubují smutek a depresi hlavní postavy) a vyústění celé série jsou kvůli tomu v kontextu předchozího dění poněkud neuspokojivé. Přepnutí žánru totiž působí jako snaha nastavit čas o další dvě hodiny, spíše než jako reakce na potřeby vyprávění. Přes zvýšený zájem o vnitřní svět postav jsou hrdinové pozoruhodně neměnní a předvídatelní. Máme jistotu, že nevystoupí ze svých stereotypních škatulek. Cokoli udělá Tommy, bude ve své podstatě úchylné a zlé, cokoli udělá Catherine, bude správné. Na podobnou jednostrannost doplácí také snaha vytvářet atmosféru světa, z něhož vymizely skoro všechny pozitivní hodnoty a láskyplné mezilidské vztahy. Autorka moc tlačí na pilu, všechno je jenom temné, a může být jedině temnějším. Humor se, na rozdíl od námětově blízkého Farga, nepřipouští. Příliš urputná snaha o ponurost má ve výsledku opačný efekt – stává se úsměvnou. Oproti jiným britským a skandinávským krimi alespoň nejsou směšné příběhové zvraty, které scénář po většinu času udržuje ve sféře uvěřitelného. Společně s vynikající Sarah Lancashire jde o jeden z mála plusů série příliš ploché, aby mohla stát na postavách a zároveň málo našlapané dějem, aby byla uspokojující jako detektivka. 65% (04.12.2014)

Další poctivé britské detektivní drama, které je po všech stránkách naprosto perfektní. Chytrý scénář, který nám servíruje strhující příběh, jenž šťastný ani náhodou není, navíc fantasticky pracuje s prvotřídně zahranými postavami. Šťastné údolí vám nedovolí se od něj odtrhnout, protože tohle je skutečně poctivé britské řemeslo a jako seriál tohoto žánru stojí opravdu hodně, hodně vysoko. První řada byla místy znepokojivě mrazivá, díl od dílu lepší (ta gradace je opravdu neskutečná) a absolutně strhující a ta druhá jí vůbec nedělá ostudu. Zručná režie, poctivá atmosféra, malé město (prakticky venkov) a psychologie vystavěná na jedničku. Sarah Lancashire a James Norton jsou naprosto neskuteční, zejména v tom sklepě. Je to docela otrava, ale Briti zase předvádějí bezchybné, poctivé drama, které slabší povahy vžene do solidní deprese - a ty silnější možná taky. Takhle vypadá kriminálka!!! 100%. (09.11.2017)

Další naštvaný nýmand, který chce vylepšit svou finanční situaci a tak se svěří nepředvídatelnému hajzlovi s naivní vírou, že se všichni napakují, ale nikomu se nic nestane. Ano, jde o takový malý únos. Těm z vás, kterým to něco připomíná přihodím navrch ještě jednu všetečnou a velice všímavou policistku...A tady veškerá podobnost končí. Tohle není černohumorná hříčka, ale krutá realita, která semele každého, kdo je v dosahu. Jsme totiž v anglickém seriálu, kde se hraje trochu jiná hra. Hra, ve které se o zúčastněných postavách dozvíte informace, které vás nutí přemýšlet a zvažovat, jak málo někdy stačí k tomu, aby se váš život odebral někam...někam, kde rozhodně neměl být. Samotný příběh graduje ve čtvrté části. To, co následuje pak, je jasným důkazem toho, že šťastné konce mají velice často hořkou příchuť. (19.02.2015)