Volání netvora: Příběh života

Za hlavní klad celého filmu považuji hlas Liama Neesona, hlavní postava byla nesympatická až na půdu, a kdyby to záleželo na mně, potkala by toho odporného zmetka velice rychle nějaká krutá a hlavně smrtelná nehoda. Fangorn byl ale tak přesvědčivý, že jsem stále očekával příchod Sarumana. Příběh byl jedním z celé řady řady na city útočících projektů, jen ho tentokrát doplnil přerostlý tis a pár kreslených příběhů, a to mi nestačilo. (29.08.2017)

Citovej teror, kterej ale naprosto přirozeně pramení z životního příběhu hlavních postav, spíš než aby z vás emoce ždímali samotní filmaři. Jestli "Un monstruo viene a verme" (španělština je prostě boží) v něčem exceluje, je to vykreslení vztahů mezi všemi zúčastněnými - a bud se skrze ně do příběhu položíte a objevíte v sobě duši, nebo vás to prostě mine a poznáte netvora. Ku prospěchu hraje i krásná animovaná stylizace a perfektní efekty. Mohlo to mít ale klidně ještě hodinu, aby se příběh propad víc do "hloubky" a osobitější soundtrack, byť špatnej vůbec neni. (09.02.2017)

„PŘÍBĚHY JSOU DIVOKÉ BYTOSTI, CONORE O'MALLEY. KDYŽ JE VYPUSTÍŠ, NIKDY NEVÍŠ, CO MOHOU PROVÉZT…“ /// Mix skutečnýho života a moudrejch příběhů ztvárněnejch fajn animací z vodovejch barev. Smutný drama o noční můře, jakou nemáš jen ty, Conore. Lidi jsou totiž komplikovaný bytosti… (kurva, to byl hnusnej doják!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Volání netvora“, kterou v roce 2011 napsal Patrick Ness, neznám. 2.) Umírá mi máma. 3.) Jsem neviditelnej. Dá se to léčit? 4.) Thx za titule „Sarinka.luc“ a „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.08.2018)

Vizuálně moc hezky zvládnutý film, který se bohužel vyjma netvora a jeho minipříběhů moc neliší od ostatních snímků z podkategorie "drama o rakovině". Volání netvora zkrátka chybí určité originálnější zpracování. Nabízelo se větší zaměření na chlapeckou fantazii a na to, jak do ní hlavní hrdina utíká před tvrdou realitou - to vše pojaté v opravdu snové atmosféře a podbarvené zapamatovatelnou hudbou. Tenhle film se ale soustředí na Conorův (pochopitelný) hněv nad tím, co si ve skrytu duše přeje, a nad stavem své matky. Je to zkrátka drama, jehož zápletku a poselství zkušený divák dávno zná. (03.04.2017)

Jémináčku, máme tu další ufňukaný, sebelítostivý a rádoby slzopudný výron z dílny pana Bayony, jehož filmové produkty mají neomylně klesající hodnotu a kvalitu. Opět megaporce uslintaného pathosu, opět zfilmovaná fantazie nějakého útlocitného človíčka, kterého v dětství spolužáci šikanovali a on si to s nimi v dospělosti chlapácky vyřizuje prostřednictvím svých pohádkových knih/scénářů/filmů, ve kterých to hlavní hrdina, outsider a otloukánek, nakonec všem pořádně nandá díky svému vhledu, zvláštním schopnostem a nadpřirozeným kamarádům. Kde (a kolikrát) už jsem jenom takovouhle sračku viděl...? A aby to celé bylo ještě dojímavější a slzopudnější, přihodíme k tomu jako leitmotiv smrtelně nemocnou maminku. Takže: Umírající milovaná matka, lhostejný otec, zlá babička, zlí spolužáci, nadpřirozený kamarád a útěky do svého vnitřního světa - zkrátka koncentrované klišé a sladkobolný eintopf jak se patří. Dva body za tuze hezké animované sekvence a za vizuál vůbec, zbytek ovšem stereotypní, sterilní, prvoplánově dojímavá (a tedy nedojímavá) nuda. (17.02.2017)