Powaqqatsi

První hodina mě naprosto minula, aby zbytek byl už jen slabým odvarem předchozího/následujícího dílu. Bohužel Glass zaujal nový směr s optimističtější hudbou plnou etnických motivů(?), ale mě tím hudebně zaujal, emočně minul. Nechápu proč Godfrey Reggio sleduje skoro celou první hodinu jenom opálené děti, muže a ženy, jak se hýbou, pracují, myjí a skotačí... Chápu kam směřuje, ale nechápu proč tak zdlouhavě a stále dokola. Od prvních náznaků technologií v podobě reklam jsem cítil naději, ta však rychle pohasla. Powaqqatsi je z celé trilogie nejvíce natahovaný, má toho nejméně, co říct, a příliš často se opakuje. (15.03.2010)

Nenapadlo mě, že bych pojem "zbytečné pokračování" použil zrovna u tak epické a bezesporu úchvatné podívané. Není to ale zdaleka tak vizuálně vypiplané jako první díl a staví to na velmi podobných, ne-li stejných, základech. Zůstává jen geniální Glassova hudba. Nevidět první díl, váhal bych nad tou pátou, ale takhle to musí být vděčné i za tu čtvrtou hvězdu. (05.05.2010)

Silný dokument. Stejně nádherný a bezhraniční jako jeho starší kolega Koyaanisqatsi. Opět naprosto úžasné obrázky, naprosto dokonalá hudba. Miluju tenhle styl. Nic neřešit, neposlouchat zbytečná slova. Svět je tak nádherný a rozmanitý, že ho i ten nejbohaší jazyk nepopíše tak krásně, jako samotný pohled na něj. Chci vidět všechna místa z tohoto filmu, chci cestovat a poznávat nové světy. Tenhle dokument je život sám se vším co je na něm krásné. (05.01.2011)

Je priam neuveriteľné, že tak ako som cítila náznaky nudy (napriek obsahovému potenciálu ) už pri prvej časti, tá občasná nuda ma sprevádzala aj pri Powaqqatsi. Film zdôrazňuje zoskupenie ľudí na zemeguli, naše odlišné postavenie vo svete, sociálne role, ktoré zastávame, rozdielne názory, hodnoty, ciele. Neodlišujeme sa len vizuálnymi zložkami, ale aj osobnostným charakterom, a preto vo svete zastávame každý z nás jedinečnú funkciu. Philip Glass sa tradične prekonal a film mi ubiehal celkom rýchlo. Už teraz sa však nemôžem dočkať vizuálne prepracovanejšej tretej časti, ktorá určite spôsobí slastné potešenie mojim zmyslovým orgánom :-) (06.06.2009)

Úplne inak zameraný film ako prvý diel Hopi Trilógie. Tam, kde bol predchádzajúci diel plný bezútešnosti a deštrukcie je tento venovaný rôznym kultúram a národom a ich prejavom radosti a každodenných úkonov. Tento diel je omnoho komplexnejší, čo sa týka lokácií, ľudí aj zobrazovaných situácií. Glassová hudba je tentokrát prívetivejšia, radostnejšia a všestranejšia - požičiava si hudobné nástroje a štýly hudby z iných kultúr. Lenže rovnako ako v prípade prvého dielu je tento poetický dokument pre mna jednorázová záležitosť. Mám rád spojenie hudby a obrazu, len tomu chýba akási naliehavosť. Chýba tomu nejaká snaha vypovedať o rôznych národoch, ktoré nám film prezentuje. Pritom sú nám podávané aj s toho nepríjemnejšieho pohľadu. Reggio necháva na divákovi aby vnímal obrázky, ale žiadne indície, ktoré by celok skompletizovali tu nenájdeme. Každý si teda môže film vyložiť po svojom a to je asi vlastne aj zmysel týchto dokumentov. Mne to ale nestačilo. (18.02.2012)