La Belle Noiseuse
The Beautiful Troublemaker
Obsahy(1)
Mladý malíř Nicolas se svou přítelkyní přichází na návštěvu ke stárnoucímu kolegovi Frenhoferovi (skvělý Michel Piccoli), kterého Nicolas obdivuje. Ten je se svojí ženou Liz přivítá a ukáže jim své práce. Během hovoru se zmíní o kdysi započatém obrazu "Krásná hašteřilka", ke kterému ho inspiroval příběh o skutečné kurtizáně s touto přezdívkou. Ukáže se, že tento obraz maloval kdysi před lety podle své tehdejší modelky - nyní už manželky Liz. Z nějakého podivného důvodu jej ale nedokončil a dnes už vlastně delší dobu ani nic nového nemaluje. Nicolas jej přesvědčí, aby se o dokončení znovu pokusil a domluví se spolu, že mu jeho přítelkyně Marianne bude stát modelkou. Začíná boj téměř na život a na smrt...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Sledujeme vznik díla, pomalu, téměř skutečnou rychlostí, se všemi otazníky, pochybnostmi i nadějemi. A M. Piccoli tady většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo na to všechno raději rezignovat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách... Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás. (LEATHERFAC)
(více)Recenze (66)
Asi je to tím, že film je už starý, ale na mysl mi ze všeho nejvíc připadá: “nabubřelá póza”. Urputnou snahou o zachycení obrazu tvůrčího aktu, který hrozí sežehnout ty nejbližší, film poněkud přestřelil ve svých ambicích, až po čtyřech hodinách promítacího času dospěl k hranici, za níž už je pouze karikatura sebe sama. Na podobné snahy čeká nebezpečí v podobě zesměšnění vždycky. Po řemeslné stránce se mi film líbí: záběry strohých starobylých interiérů, půvabná herečka v roli modelky a zejména ruka črtající do skicáku první hledající tahy těla a tváře (na takovou podívanou bych si našla čas ještě delší, než jaký trvá celý film). ()
Mnohovýznamový proces, cesta, hra, život, obraz, film. Úžasné dílo, snad vyvrcholení Rivettovy tvorby. ()
"First, he wanted to paint me because he loved me, and then... Then because he loved me he didn't want to paint me." Nevšedná dráma pojednávajúca o moci umenia, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Má veľmi pozvoľné tempo, takže máme dostatok času zoznámiť sa s jednotlivými postavami, ktoré postupne odkrývajú svoje povahy a vzájomné vzťahy. Ide predovšetkým o starnúceho maliara Frenhofera (výborný Michel Piccoli) a mystickú krásku Marianne (Emmanuelle Béart s priam hypnotickým pohľadom), ktorá mu stojí modelom. Takmer ako v priamom prenose sledujeme tvorbu umeleckého diela, ktorá je zobrazená skoro až dokumentárnym, ale súčasne veľmi pútavým spôsobom. Frenhofer túži vytvoriť svoje majstrovské umelecké dielo (La Belle Noiseuse), dielo, ktoré kedysi dávno začal, ale nebol schopný dokončiť. Je presvedčený, že umenie musí zobrazovať pravdu, nech je akákoľvek krutá. Takéto umenie pravdy má ľuďom strhávať masky a ukazovať ich pravú tvár, v čom samozrejme tkvie aj isté nebezpečenstvo. Pri tvorbe takéhoto diela si spolu s Marianne prechádzajú veľmi náročným, často až bolestivým procesom, pričom panujú oprávnené obavy, že sa to celé nemusí skončiť dobre (nesmierna, niekedy až zničujúca moc umenia). Film ohuruje svojím nádherným obrazovým stvárnením a má akési zvláštne podmanivé čaro, takže ani pri tej extrémnej 4-hodinovej dĺžke ani chvíľu nenudí. ()
Velmi dobrý film. Pěkná atmosféra, hezky vystřihnuté drama, skvěle zahrané. Jediné, co může děsit, je délka filmu. A když se podíváme na další díla Jacquese Rivetta, vidíme, že výjimka to určitě není. Na jednu stranu musím uznat, že i ona natahovanost zde má své místo - tak nějak si musíme "vytrpět" náročnost a délku vytváření uměleckého díla, aby na nás vše na konci náležitě dopadlo. Ale stejně, čtyři hodiny? Kdyby to byly třeba tři... Velké části filmu sledujeme malířovu ruku, která dělá náčrtky, kreslí, maluje, střihy a pohledy okatě napovídají, že to není Piccoli, ale o to nejde (skutečným malířem je Bernard Dufour). Atmosféra je dobrá, k filmu to určitě chce nějaké víno, nejlépe francouzské. Hodnotím tři až čtyři hvězdy, že je to pro mě zcela nová zkušenost, budu trochu nadržovat. ()
Intelektuální čtyřhodinová záležitost o malíři, který chce namalovat dokonalý akt. Nemám rád filmy s délkou přes dvě hodiny natož ty statické, kde se jen filozofuje, nicméně tohle je asi vyjimka potvrzující pravidlo. Celý film je vlastně podrobnou studií krok za krokem jak Michel Piccoli maluje nahou Emmanuelle Beárt a snaží se dosáhnout nejdokonalejšího díla svého života a přesto musím říct, že to dokázalo zaujmout a připoutalo mne to k obrazovce na ty tři hodiny. Pokud se dokáže divák naladit na stejnou vlnu tvůrců, dokáže si film užít, ti ostatní se na pár minut mrknout na hezkou Francouzku a zabalej to. ()
Vyšetřit dostatek času na uchopení čtyřhodinového opusu o hledání odpovědi na otázku, zdali lze pár tahy štětce zachytit celý lidský život, není jednoduché. Není to jednoduché hlavně proto, že jedno zhlédnutí nestačí ke vstřebání všech emocí a vychutnání hypnotizující atmosféry procesu tvoření jednoho zvláštního obrazu. Z řady pozitiv tohoto filmu bych rád upozornil na úžasný výkon Jane Birkin, která v roli Frenhoferovy manželky Liz hravě zastiňuje hlavní postavy malíře a modelu, naopak jsem měl menší osobní problém se zásadní součástí snímku - zobrazením malířovy práce na obraze. Vím, že "dublem" Michela Piccoliho pro tyto sekvence nebyl nikdo menší než známý francouzský malíř Bernard Dufour, ale stejně se ve mně při sledování práce jeho nejisté ruky vařila krev. ()
In La Belle Noiseuse veritas. Pamatuji si, jak jsem dělal první a zároveň poslední olej, málem jsem se otrávil ředidlem, příliš jsem ředil. Po velkou část noci, neznaje čas. Zklamaný z výsledku začal ráno nanovo. Sedmý den jsem odpočíval. Teď se válí kdes v garáži a já na druhém konci světa. A protože milujeme zkratky: Rozhodně si nemyslím, že je to film o malířství ani umění ani vztazích a pomrkávám po Deníku venkovského faráře. (dětinské post scriptum: květinové sedačky chci) ()
Film o vášni k umění, o těle, které je znásilňováno štětcem malíře,... lásce, které je k tomu všemu potřeba a o žárlivosti, bez které se to neobejde. Čtyři hodiny požitkářského vhledu do umělcovy tvorby a sonda do nevyváženého vztahu mezi ním a modelem. (a také čtyři hodiny nahá Emmanuelle Béart)... ()
úžasná atmosféra, málo slov, dabing netřeba ()
Chcem vidieť ten obraz, chcem.... V skutku solídny film. Aj keď vyčerpávajúci. ()
Nádherná Marianne Denicourt, nádherné prostředí, dobří herci... a kýbl nudy. Pokud nejste fanatici do malování a obraz je pro vás prostě jen obrazem ( pěkným, ošklivým, zajímavým, ... ), pochybuju, že si z tohoto fimu mnoho odnesete. Ale přiznám se, že jsem to nedokoukal, takže kdo ví ()
,,Bolí to.“ ,,To musí.“ Tento film je skutečně zvláštní. A není to jen jeho značnou délkou. Ještě jsem neviděl podobný snímek, který by tak mnoho prostoru věnoval vzniku uměleckého díla, a to se všemi jeho filosofickými problémy. Snaha malíře a časem i modelky dosáhnout za limity pouhého obrazu rozehrává zajímavou dynamiku mezi oběma aktéry. Scény v ateliéru jsou naprosto dech beroucí, prosté jakékoliv erotického napětí a jdou doslova na dřeň vztahu malíř – modelka. Bohužel cokoliv, co se děje mimo ateliér působí křečovitě a artově v tom špatném slova smyslu. Postavy divně jednají a mluví v hádankách, což je divné a těžko pochopitelné. Kdyby se celé čtyři hodiny odehrávaly při tvorbě díla, určitě by se mi film líbil více. Takto jsem si užil asi jen polovinu stopáže, což je trochu škoda. ()
Už nejste svobodná a já taky ne. Přenádherný film o Umění, jehož dlouhé scény občas narušované skřípáním malířových nástrojů se snoubí s pohledy dvou modelek - té bývalé a té současné. Pravda je krutá, Umění také. Někdy je lepší nevidět. ()
Možná je mým problémem to, že jsem napřed viděl kratší verzi, a až po ní tuto delší. Kdybych se ke Krásné hašteřilce chtěl v budoucnu vrátit, asi sáhnu spíše po té kratší verzi, myslím, že je dostačující. Scén, které by mi v Divertimentu chyběly, zas tolik není (možná ta ze závěru, kdy spolu ve tmě manželé vedou "pohřební" řeči). Ale je jasné, že čtyřhodinová verze je kultovnější. ()
Výsmech, ničím ma to neoslovilo. Tie škrabanice nemajú s umením nič spoločné a nekonečne dlhé zábery na ne sú nezaujímavé a nepôsobili na mňa dobre tie zdegenerované prvky. Príde mi to ako film z STV1. Po vyše 90 min. som to vypol - strata času. Film má neskutočných 240 min! 2* ()
Nevadilo by mi čtyři hodiny sledovat v nejrůznějších pózách nahou bohyni Béart jako múzu pro starého malíře. Bohužel, Rivette nás nutí pozorovat také umělce, kterak si půl hodiny mlčky připravuje pomůcky v ateliéru, jak půl hodinu črtá nepovedené skici, a další hodinu tvoří studie nedosažitelného obrazu dokonalosti. Času je dost, hlavně žádný spěch, ale je to vyčerpávající, a v první půlce z plátna přímo stříká nuda bez obsahu. Až ve druhé části přituhuje lidský boj s uměleckým vyjádřením, a začne to být zajímavé co se týče dialogů i emocí hlavní dvojice v kontaktu s vedlejšími postavmi - ale příliš pozdě. Krásnou hašteřilku beru jako poměrně extrémní art experiment, formálně někde mezi Nouvelle Vague a Dogma 95, který na mě úplně nefungoval, snad kromě elegantně rázného zakončení. ()
Nějak jsem té tady vychvalované atmosféře filmu neuvěřil, nepřesvědčil mne Michel Piccoli, malíř v jeho pojetí mne nezaujal, zdál se mi hraný, prkenný. A také vzhledem k přemrštěné délce dvě hvězdy. ()
Ta stopáž mě málem zabila.Svým podáním film působí jako z 60–70 let.Odehrává se v krajině a příbytku kde se doslova zastavil čas a kde pan umělec klidně čeká i 10 let než na něj zas sedne nějaká ta múza tvořivosti.Strašně zdlouhavé scény, které také mohou za neúnosnou delku filmu.Film svým uměleckým pojetím a zvárněním bude pro velkou skupinu diváků s nedostatečnou dávkou empatie a neuměleckým vnímáním nepředstavitelnou nudou. Pro mě to byla škoda času – jediné co zaujalo bylo hledání mistrovi inspirace kdy si při těch jeho čmáranicích připadá být snad každý malířem a neustále nahá Emmanuelle Béart pokroucená snad do všech možných poloh. ()
Mistrovské dílo, pro mě jeden ze zásadních filmů! Pro většinu filmů by čtyři hodiny byly smrtící, tady jsem si přál aby to nikdy neskončilo :). ()
čtyři hodiny koukáme na hovory o "něčem" střídané záběry na nahou modelku Beárt, která pózuje pro dědka malujícího obraz....posuďte sami, jestli Vám to za to stojí (vynechávat časté pětiminutové záběry ruky, která maluje, je povinností) ()