Motocyklové deníky

Přiznám se, že pro Che Guevaru v jeho mladých letech mám slabost. Nechci tvrdit, že mě jeho "Motocyklové deníky" oslnily a změnily můj pohled na svět, to určitě ne, ale rozhodně můžu mluvit o tom, že jsem alespoň trochu pochopil, co Ernesta vedlo k tomu, že se stal tím, kým se stal. Pokud přistoupíte k "Motocyklovým deníkům" nezaujatě a nebudete se na Ernesta dívat jako toho šíleného revolucionáře, co si myslel, že spasí celou Jižní Ameriku a možná i Afriku, zjistíte, že se jednalo o mladého muže, který měl ideály a ty ideály během jedné cesty vzaly za své. Ernesto se se svým přítelem Albertem Granadem, který ho o mnoho let přežil, vydal na cestu po Jižní Americe, kdy chtěli poznat všechny kouty a všechny různé podnebné podmínky. Jejich cesta rozhodně nebyla jednoduchá, kromě trochu komických situací, kdy je zrazovala jejich motorka a oni končili v příkopě nebo podření na cestě, se dostávali i do větších trablů, protože se často projevovalo Ernestovo astma. Povětrnostní podmínky jim také vždy nepřály a sem tam se setkali i s nepřátelstvím v podobě lidí. Ale právě lidé je většinou překvapili. Hlavně chudí lidé. Ernesto, chlapec z bohaté rodiny sledoval, jak chudí lidé žijí, jaké podmínky musí trpět, podmínky, o kterých se jemu ani trochu nezdálo. Tyto zkušenosti nakonec vedly k tomu, že se stal tím, čím se stal. Uvědomoval si, jak je život pro některé vrstvy nespravedlivý a měl pocit, že jedině revolucí, jedině výraznou změnou a nastolením nového režimu je možné docílit lepšího stavu pro všechny. Nepodařilo se mu to ani jednou a nakonec se sám stal nenáviděným člověkem, který byl raději popraven. "Motocyklové deníky" nejsou ani trochu propagandistickým filmem, stejně jako se nejedná o film, který chce Che Guevaru omlouvat. Ernesto byl v době své cesty příliš mladý a příliš jiný než jeho budoucí já. Když prožil cestu, během níž "Motocyklové deníky" psal, byl jiným člověkem. Myšlenky na změny se v něm již rodily, ale vykrystalizované neexistovaly. "Motocyklové deníky" jako film jsou tak věrným přepisem cest, které vedly ke zrození člověka, který je i v současnosti ikonický. Mladé generaci, která ho odsuzuje, doporučuji přečíst si jeho knihu, podívat se na film, a pak až nadávat na to, jaká to byla zrůda. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/motocyklove-deniky-proposition-v-zajeti.html (02.03.2013)

O Guevarovi jsem nevěděl zbla nic, jen že to byl jakýsi slavný pobočník Castra při Kubánské revoluci. Od Diarios de motocicleta jsem očekával poměrně hodně a to asi byla chyba. Tato očekávání ještě navýšil silně pohodově povedený začátek, na který navazovala velmi dobrá první hodina s krásnými přírodními sceneriémi. Bohužel po příjezdu do Peru se film sesype jak domeček z karet a stane se z něj natahovaná nuda, ačkoli jsem v ní žádnou zde zmíněnou propagandu neviděl. O Guevarovi toho stále moc nevím, jen že to byl jakýsi slavný pobočník Castra při Kubánské revoluci a byl zastřelen agenty FBI. (27.06.2006)

Standardní road movie, která je zajímavá především místem svého konání - Jižní Amerika je možná nejnádhernější kontinent ze všech. A právě proto mi přišlo docela líto, že nedostala více filmového prostoru. Dokonale emotivní hudební doprovod na kytarové nástroje ke vzájemnému spojení přímo vybízel. Zpočátku pohodově nepohodová jízda působí svěžím dojmem, ale je cítit, že pokud se něco výrazného nestane, bude to pro náročnějšího diváka málo. A vzhledem k hlavní postavě, Ernestu "Che" Guevarovi, je jasné, kterým směrem se výprava bude ubírat. Ve druhé polovině tak film sklouzává do sociálních odpovědí. Neklade otázky, neboť jsou zřejmé. Samozřejmě, že manipuluje a mystifikuje, oslavuje toho svého hrdinu, ale to hollywoodské filmy (nepřímo) oslavující kapitalismus taky - nebýt soukromého vlastnictví, tak Bruce Wayne maká v JZD, na bat-věcičky nemá prachy a těžko by z něj byl superhrdina... ;) Ale v konečném účtování je nejdůležitější pocit z filmu a ten, ať tak či onak, zůstává rozporuplný. Stejně jako pocity mladého Che z celého jeho výletu. [srpen 2006] (29.08.2006)

Gael García Bernal vyrostl ve výborného herce. Jeho Che Guevara je uvěřitelný, ale podle mě příliš citlivý. Film na něm stojí a je to znát, ale nestačí jeden dobrý herec a jedno velké putování, když vám jeho cesta nic moc neřekne. na 128 minutách se toho moc neděje a asi Guevarova psychologie není nijak složitá, jako by byla úmyslně postrčena do pozadí, aby Che byl vnímám jako obyčejný člověk co vnímá a na konci se z něj prostě stane osobnost, co svým způsobem změní "svět" (minimálně Latinskou Ameriku...). Dostal jsem příliš málo na to, abych byl spokojený a nepoznal jsem Guevaru tak, jak bych chtěl. Snad jednou uvidím nějaký dokument o něm, který mi ukáže, zda Bernalův Che je přesně takový jaký má být a já jen nepochopil symboly, které mi film dává. (15.07.2007)

Film, ktorý svojou "obyčajnosťou" mnohých sklame. Roadmovie o dvoch chlapíkoch, ktorý behajú po Peru, Venezuele atď. Jeden z nich je Che Guevara, ale to nič nemení na fakte, že ide o okážku ťažkého života (ale divákov to meno určite pritiahne). Mal som pocit, že filmu by miestami prospelo, keby to bol dokument o živote ľudí, ale to by sme zase prišli o skvelú Guevarovu astmu v podaní García Barnala... (28.05.2006)