Chungking Express

Absolútna vizuálna a emotívna pecka. Film sledujúci dve odlišné dejové línie, ktoré majú podobné viac ako sa môže zdať ale každá je poňatá úplne iným spôsobom. ale spolu tvoria jeden absolútne bezchybný film. V prvom príbehu je všetko viacej roztrasené, viacej temnejšie a zo všadiaľ cítiť špinu mesta, v ktorom sa hlavný hrdinovia prechádzajú. Ich životy ako keby tvorili akýsi kontrast v prostredí v ktorom sa nachádzajú. Druhý je omnoho optimistickejší a viacej pôsobí ako typická východná lovestory - ktorá ma veľa podarených momentov a niektoré prvky z radosťou využíva na to aby sa divák viacej stotožnil s tým čo vidí. Scenár je bezchybný. Každá z postáv hovorí vo vetách, ktoré nie sú úplne všedné ale ktoré pôsobia uveriteľne. Herci prezentujú svoje emócie z ľahkosťou. Do popredia sa samozrejme dostáva dvojica hlavných predstaviteľov - Kaneshiro a Tony Leung a rovnako aj krátkovlasé pobláznené dievča - Faye Wong. Film, ktorý miesi západný štýl z tým východným. Prezentuje ľudskú samotu a náklonnosť. Nevyhýba sa ťažkým témam - pašovanie heroinu, vraždy, ale aj napriek tomu film nikdy neskĺzavá do iného žánru ako by mal. Je to film o vzťahoch a o meste, ktoré v živote hrdinov zohráva dôležitú úlohu, rovnako ako aj byty v ktorých žijú a ktoré odrážajú ich vnútro. Film, ktorý dokazuje Wong Kar - waiovú genialitu a filmársku zručnosť v každom jednom frame - e. (10.12.2010)

Už tehdy – možná již před dvaceti lety –, když jsem viděl Chungking Express poprvé, snad v neděli v noci ve filmovém klubu, mě nadchla především jeho jedinečná atmosféra, která se mi (jako mnohým jiným divákům) koncentrovala v píseň, kterou jsem měl odpradávna rád, California Dreamin’. Když jsem se na něj nyní podíval po tak dlouhé době znovu, došlo mi, že je více než hraným filmem – operou. A svým způsobem i baletem. Žádná scéna se neobejde bez promyšleného ozvučení – ruchy a hlasy města, reprodukovanou hudbou, přírodní polyfonií, nejrozmanitějšími ruchy a ovšem i dialogy, které s tím fluidním pozadím skvěle souzní. První část filmu, pro mě značně nepřehledná svou nervní ruční kamerou, mě častěji sváděla odvrátit zrak od všech těch honiček a kriminálních mikrodramat a jen a jen poslouchat, zda se rozprší. Odolal jsem pokušení a objevil v tom nelíčeném chaosu tanec, který se později výslovně rozhoří v sólových výstupech i v milostných interakcích. (24.02.2024)

Chvílemi mě zasněně melancholická atmosféra Wongova majstrštyku míjela a taky jsem si díky němu vypěstoval doživotní alergii na Mamas and Papas,jenže... Ten film má prostě kouzlo.Styl,jakým je natočený,dalece převyšuje jeho obsah,ale ve dvou nesourodých příbězích dvou různých policistů je tolik vjemů,tolik nevyrčenýc pocitů,tolik magické exotičnosti,že z něj můžu čerpat ještě několik dní.Navíc žeru Tonyho Leunga.Takže vlastně velká spokojenost a druhé zhlédnutí jisté. 85 % (16.08.2012)

Já vůbec nevím jak začít a přitom bych toho chtěla tolik napsat. Jenže nevím jaká slova pro popis pocitů z tohoto filmu zvolit a ani nevím zda je má český jazyk vůbec k dispozici. Tak jen několik postřehů. Mladý Takeshi mohl uplatnit v tomto filmu své úchvatné lingvistické dovednosti a Cranberries v kantonštině zněly pomalu lépe než originál. (26.06.2011)

Nejlepsi Kar-wai Wong film (alespon podle zdejsiho hodnoceni)? Myslim, ze ne, Time! Wong se musel jeste rozstrelovat, ta kamerova magie zde zatim neni tak patrna, navic je to relativne standardni vztahovy maglajz, coz nic proti tomu, ale napr. fakt, ze je film rozdelen na 2 odlisne story, ktere spolu absolutne nesouvisi tomu taky 2x neprida. Jinak ale prijemna asian jednohubka, na kterou se pekne diva (i posloucha) a ktera potesi urcitou originalitou a izolovanosti zde predstavenych vztahovych interakci. 6/10 (29.09.2010)