Kukačka

Filmy, kde se hned na začátku přestane pořádně mluvit, to mají vždycky těžké. Tvůrci z toho ale vybruslili až překvapivě obratně a tři postavy, které pořád kecají a přitom si vůbec nerozumí, dokážou vytvořit velmi příjemnou, i když tragikomickou náladu. Škoda, že příběh v tu nejnevhodnější chvíli změní tón vyprávění a během minuty se dostaneme do hypnotické scény á la Sedmá pečeť, což by většině válečně laděných dramat slušelo, ale u Kukušky to nesnesitelně ruší. (30.01.2007)

Кукушка je pro mě osobně dost netradiční film. Původně jsem se na něj chtěl podívat hlavně z důvodu 3 jazykových "dialogů". Jenže ono to nebylo jen střet jazyků, ale i 3 dost odlišných kultur, národností. Přírodní laponská dívka Anna/Кукушка, která touží po muži; intelektuální finský ostřelovač Veiko, který už má všech těch nesmyslných bojů pokrk a neuznává ideologie (jemu je přisouzen fašismus); a ruský voják Ivan, který naopak vyznává sobě přisouzenou ideologii (komunismus) a je ochoten ji prosadit bojem. Snaha dorozumět se, působí opravdu komicky, ač potom skoro způsobí tragédii. To vyvolávání duše zpět sice působí trochu rozpačitě (zvlášť když to zranění bylo mnohem vážnější než vypadalo), ale člověk to překousne. Ten samotný závěr s těmi...2 novými postavami vyzní sice úsměvně, ale trochu mi tam přebývá. Jsem lehce zklamán, těšil jsem se, že budu moct rozdat plný počet *. Ale ještě si dám někdy repete, třeba zvýším hodnocení ;-). (04.06.2008)

Rokožkinovo oblíbené téma možností komunikace napříč jazykovými bariérami, zasazené do scenérie až lyricky nádherné severské přírody a historických kulis druhé světové války. Zprvu nesouvislý a náhodně vznikající trojúhelník Fina, Rusa a mladé Laponky postupně dostává jasné kontury a spěje osudově ke svému rozbití, vnější kauzální řetězec doléhá i na hrdiny tohoto filmu... Lidé tu mluví, aniž by si slovo rozuměli, a přesto se svým způsobem domluví, pro diváka pak vzniká možnost pousmát se nad absurditami monologů odlišných komunikačních vzorců složených do paradoxně fungujících dialogů, převládá intuitivní potřeba dorozumět se a živočišné propojení na základě nejprimitivnějších lidských potřeb (jídlo, sex, nepřátelství, náklonost...) Hlavní hrdina Veiko (dvorní Rogožkinův herec přesvědčivě lidský Ville Haapasalo) zastižen svým Prométheovským osudem bojuje s ,,nepřízní bohů" a pokouší se vyhnout své predestinaci - leč marně, válka a s ní i v těchto ,,božích" místech úzce propojená smrt si ho v závěru filmu přes jeho veškerou snahu nachází... (jeho smrt zapříčiní opět selhání komunikace) Podobný osud sdílí i druhý mužský hrdina - ruský voják Ivan, který je za ,,zradu" v rámci politických čistek uvnitř Rudé armády odsouzen na smrt a jelikož smrt sám přináší (jeho rukou umírá Veiko), nemůže spočinout čistý... Oba dva muži jsou jako ,,kukaččí" vejce zaneseni do hnízda mladé Laponky, která se i přes omezené zdroje svých zásob obou ujímá, Ivanovi zachrání život a s Veikem se pak citově a sexuálně sblíží, udržujíc si však od obou zdravý, životem v pustině poučený odstup. Navíc velmi silný a efektní závěr, kdy mladá Laponka svými šamanskými ústy v intencích svého narativního světa volá umírající Veikovu duši zpět do světa živých a ona její volání zaslechne... Silný a hluboký film, zobrazující střetnutí tří tak odlišných světů. Takhle se i dnes civilizačně a obsahově míjíme s jinými a hlavně vzdálenými kulturami... (30.01.2007)

Osobitý ("svérazný") režisér Rogožkin si v tomto počine nadstavuje laťku priveľmi vysoko. Myslím to ako pre jeho ďaľšie filmy. Toto sa bude prekonávať ťažko. Vo svojom filme využíva nádhernu poetiku, krásnu obraznosť a milý humor. Chce tu ukázať ako si ľudia dokážu porozumieť bez toho, aby si rozumeli. Toto si menej ako 5* naozaj nezaslúži. (09.12.2009)

Tak dnes jsem tento filmeček zhlédla s velkou chutí podruhé a prostě smekám před jeho tvůrci - minimalismus v tom nejryzejším slova smyslu. Babylonština na laponsko-finsko-ruský způsob... Pro jazykového fandu, jakým jsem, je to vyloženě jazyková filmová lahůdka... ještě že byl film opatřen českými titulky :-) - příště by však rozhodně stálo za to podívat se na něj bez titulků a na vlastní kůži si tak zažít tu změť jazyků, aniž by člověk rozuměl slovům... o to více by se pak musel zaměřit na intonaci, gesta, oční kontakt... Ještě mě v souvislosti s tímto filmem napadá, jak moc tu filmový hrdina Veiko boří svou mnohomluvností to zažité klišé o "nemluvných Finech", na němž staví ve většině své filmy Aki Kaurismäki...:-) I když je pravda, že v Kaurismäkiho filmech se obecně moc nemluví, ať už se odehrávají kdekoliv... (22.06.2009)