Kvílení

Rôznorodá žánrová variácia, ktorá ku koncu prekvapuje a hlavne neustále zneisťuje diváka. Hong-jin Na dbá na atmosféru a z jeho filmov cítiť vyspelosť a invenčnosť. V zásade máme možnosť nazrieť trochu do folklóru a miestneho šamanizmu. Rovnako sa tu trochu menia žánrové pravidlá.. Zombíkov už nedostanete len úderom do hlavy a pohryznuté obete sa nemenia. Pričom je tu veľa dažďa a krvi. Bavilo ma to. Bavilo ma, že nič tam nie je isté a že sa to hrá na duchov, ktorý pomáhajú aj takých čo ubližujú. Lenže podobne ako hlavný hrdina nevieme kto je kto. Tento mierny feeling magického realizmu ma potešil a kvôli nemu dávam plný počet. Film, ktorý podobne ako ostatné režisérové kúsky prezentujú invenčného a originálneho tvorcu, ktorého filmy rezonujú ešte dlho po dopozeraní. (12.07.2017)

Zjednodušeně a povrchně by se možná dalo zaškatulkovat korejskou kulturu jako "něco mezi" kulturou čínskou a japonskou. Ale aspoň podle korejských filmů soudím, že korejská kultura není jen "něco mezi", ale naprosto svébytný fenomén. Syrovost, těžkomyslnost, tělesnost, brutalita, nebo existenciální hloubka korejských filmů mi vůbec nepřipomíná grotesknost a naivitu filmů čínských, nebo popkulturní bizarnost těch japonských. Nejsem tedy na korejský film žádný expert a mluvím teď hlavně o horrorech a dramatech (což mnohdy, třeba i v tomhle případě, splývá). Ale z těch, které jsem zatím viděl, jich jen málo nebylo aspoň na čtyři hvězdy. A Gokseong není výjimkou. Přerod oplácaného buchtovitého bábovky, trapné a komické figurky, v dramatickou postavu velkého formátu, je možná psychologicky nevěrohodný, ale divácky hodně působivý. Málo věrohodná (a od začátku předvídatelná) je i zápletka s nevědomým bojem šamana proti druhému šamanovi, když jen stačilo, aby ten japonský něco žbleptl a nebyl takový tajnůstkář... Ale to nejsou vážné výtky, jen taková malá rýpnutí. A vím, že na to jdu příliš přísně logicky a psychologicky, vždyť je to "jen" horror... Tedy pardon, je to prvotřídní "áčkový" horror. Prvotřídně natočený horror s přesahem do žánru antické nebo shakespearovské tragédie (ehh, to teď ze mne takhle bombasticky mluví moje momentální nadšení a zároveň i má nekritická náklonnost k východní Asii). A prozradím ještě, že závěrečné rozuzlení mi parádně vytřelo zrak, a to mám zatraceně rád. P. S.: A mimochodem - všichni ti západní rychlokvašní režiséři a rychlokvašní rádoby kameramani se svými rozklepanými ručními kamerami, by se měli jít učit točit filmy do Jižní Koreje! (04.10.2016)

Co dodat, Alík to napsal zcela výstižně. Tady je potřeba myslet asijsky a přijmout "naší" logiku. Vietnamec, thajec, číňan, japonec nebo korejec všichni máme jedno společné - Jsme zvrácený svině a proto "naší" (chápej žlutou) tvorbu tak žeru :-D Každopádně pomyslná přetahovaná mezi japoncema a korejcema kdo má nejlepší žlutý horory pokračuje a já jsem nadšená, že jsem si po té nehorázné sračce Neon Demon, mohla takhle dokonale spravit chuť u velmi mrazivýho , temnýho, depkoidního hororu. Tak a dnes se bude spát s rozsvícenou lampičkou a baterkou vedle postele !! (29.10.2016)

Půl třetí hodiny kvílení a zmateného pobíhání se skutečně nedá považovat za atmosférický horor. Abstraktní dějová koláž, volně přeloženo patlanina, v závěru sice dostává určitou formu a na okamžik prosvitnou promarněné příležitosti, ale to je tak všechno. Pro některé možná originální zčeření žánrových vod, pro mne však jen typicky labilní asijská bezradnost, která nedokáže ani pořádně postrašit. (22.01.2017)

Hlavní hrdina není od začátku sympatický, ale to se časem zlepší. Ta závěrečná půlhodina byla hodně intenzivní. Divák se nedočká definitivního vysvětlení a do poslední chvíle netuší komu nebo čemu vlastně může věřit. Za podivná úmrtí ve vesnici může být zodpovědný kdokoliv (starý Japonec, šaman, žena v bílém nebo nákaza). (18.12.2016)