Elvira Madigan
VOD (1)
Obsahy(2)
Bo Widerberg v tomto vznešeném snímku vypráví na základě skutečných událostí příběh romantické tragédie z 19. století a dosahuje v něm naprosto nových kvalit vizuální lyriky. Mladá cirkusová provazochodkyně (Pia Degermark) a ženatý poručík (Thommy Berggren) se dvěma dětmi se rozhodují všeho vzdát a kvůli společnému životu utíkají na venkov – jejich milenecká idyla však postupně ustupuje chudobě a zoufalství. Díky záběrům jako z klasických obrazů zalitých sluncem a nezapomenutelné hudbě Mozartova klavírního koncertu č. 21 je tato umělecká senzace 60. let nejúchvatnějším Widerbergovým příspěvkem k jeho oblíbenému tématu – napětí mezi individuální svobodou a společenskou odpovědností. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Nechápu, že se něco takového mohlo vůbec stát a že má vůbec někdo potřebu o tom točit film. Škoda, že Elvíra místo vojenského důstojníka vznešeného původu nepotkala krále Miroslava, možná by jí poradil, že se dá uživit prací... Pro zajímavost: Elvíra ve filmu mluví o invalidním malíři, který ji portrétoval v jedné kavárně v Paříži. Jedná se o francouzského malíře Henry-de-Toulouse Lautreca. Pak ho kvůli nedostatku finančních prostředků je nucena prodat. Dostane za něj 2 DK. ()
Elvíře Madiganové jen pár strof Elisy Mercoeurové na ubrousek:: "Přišla jsem na slavnost života, na hostinu, / přisednout k poháru, a přesto posléze / nový host nepoznal tíživou kocovinu, / poslední, těžký díl na každém řetěze. // Ano, já věděla, že svícny hodokvasů / mizejí postupně, neshoří najednou, / viděla květiny, tu pomíjivou krásu, / popadat zvolna z hlav s tím, že se nezvednou. // Já směla rozpoznat na čelech stolovníků / prchavé záblesky smutku i naděje / a čekat s úsměvem nad střídou okamžiků, / že také svítání k západu dospěje. // Zkušenost platíme smutkem, jsme zadluženi, / a přesto slzami jsem neplatila, ne, / sled bezstarostných dnů, to bylo moje jmění: / jen květy z překrásných luk času trhané. // Já chtěla v životě jedno, žít krásným chvílím! / Šílet! A nikoli rozumně přemýšlet! / Co na tom, že mi dnes vyčítáš: prý se mýlím! / Tys nikdy nevěřil snům krásných mladých let! // Radíš mi, mateš mě, hovoříš bez ustání / o zítřku, ale co přinese, nevíš sám. / Až se nás optá smrt, co řekneme té paní? / Ty, o čem přemýšlíš, já zas, co prožívám. // Nazývej to, jak chceš, moudrost či poblouznění, / osudu nevrátím den ani hodinu! / Šťastni jsou všichni ti, jimž naposledy není / zatěžko s úsměvem opustit hostinu." ()
Ja neviem, asi som z iného cesta, ale mňa tento snímok neskutočne nudil. Áno, dá sa tu oceniť poetika, samotná atmosféra za tónov tých najllepších melódií klasickej hudby od Mozarta. Je to síce príbeh obsahovo silný, ale zato nudne prevedený a bez nápadu. Hviezda navyše za Piu Degermark, ktorá bola vo svojich najlepších rokoch neskutočne nádhernou herečkou. 40 % ()
Nečekala jsem podmanivý příběh ani logiku v jednání postav, ale lyriku, snové obrazy a cit, na který se napojujete skrze vnímavost - k lásce, k umění, což je vlastně to samé. Takže jsem nemohla být zklamaná jako někteří diváci kolem. Elvira a Sixten žijí přítomným okamžikem, minulost a kontext si doplňujeme z novinových článků, reakcí lidí nebo návštěvy přítele (?). Volba osobního štěstí na úkor společenské odpovědnosti vede mladé lidi do záhuby, ale prchavé chvíle skutečného života namísto přežívání jim stojí za to. Pia Degermark tu byla opravdu unikavě krásná a křehká. Jako motýl. ()
Je těžké nafilmovat takový příběh, zvlášť pokud se má reprodukovat co nejvěrněji. Ono se v tom filmu vlastně moc nic nedělo. Dva mladí lidé se milují, a tak se chtějí oprostit od své minulosti. Sixten dezertuje z armády, Elvíra odešla z cirku. A pak se potloukají krásnou švédskou přírodou, plnou podzimních barev, ale tady začíná kámen úrazu. Lyričnost příliš převažuje nad epikou příběhu, vlastně se moc nic neděje, snad jen přátelství staré selky či setkání Sixtena s rodinným přítelem, houslový kvartet (či kvintet?) je tam vtlačen dost násilně... Na Piu se dalo koukat. ()
Reklama