Idioti

Idioti – kolektív pobúrených ľudí z rôznych vrstiev, ktorí sa rozhodli bojovať proti spoločnosti veľmi rafinovanými a účinnými zbraňami. Snažili sa dostať ľudí do komplikovaných situácií, kde ich automatické rozhodovanie formou morálneho súdu mohlo v rovnakom okamihu zaútočiť na ich svedomie, ktorého úzkou koreláciou je charakter. Karen ako hlavná hrdinka utiekla do sveta vyriešiť svoj problém a svet jej ukázal , že problém je oveľa väčší, pokiaľ v ňom zotrvá. (05.04.2014)

Asi první film, který mě od von Triera nebavil. Nebo alespoň ne tolik, co jiné věci. (25.12.2005)

DOGMA 95 SLIB CUDNOSTI:„Slibuji, že se podvolím následujícímu souboru pravidel, která vypracoval a stvrdil kolektiv DOGMA 95: 1. Natáčet se musí na lokaci. Na místo se nesmějí přivážet rekvizity a scénografie. (pokud je pro příběh nutná nějaká určitá rekvizita, musí se jako lokace zvolit místo, kde se tato rekvizita vyskytuje.). 2. Zvuk nesmí vznikat odděleně od obrazu a naopak. (Hudba se tedy nesmí používat, pokud se nevyskytuje na místě natáčení.) 3. Kamera se musí nosit v ruce. Veškerý pohyb nebo stav klidu, jichž lze dosáhnout rukou, jsou dovolené. 4. Film musí být barevný. Osvětlení se neakceptuje. (Pokud je málo světla na expozici, musí se scéna vypustit nebo se smí na kameru namontovat lampa.) 5. Práce s optikou stejně tak jako používání filtru jsou zakázané. 6. Film nesmí obsahovat povrchní akci. (Vraždy, zbraně atd. se nesmí ve filmu objevit.) 7. Časové a geografické odcizení filmu je zakázané. (To znamená, že se film odehrává teď a tady.) 8. Žánrový film se neakceptuje. 9. Formát filmu musí být Academy 35mm. 10. Režisér nesmí být uveden v titulcích. /// Kromě toho jako režisér slibuji, že se zřeknu osobního vkusu! Já už nejsem umělec. Slibuji, že se zřeknu toho, abych tvořil dílo’, poněvadž dávám přednost vteřině před celkem. Mým nejvyšším cílem je vyzískat z mých postav a scenérií pravdu. Slibuji, že se toto bude dít s použitím všech prostředků a na účet veškerého dobrého vkusu a veškeré estetiky. Tak skládám SLIB CUDNOSTI.” Kodaň, 13 března 1995 (30.01.2007)

"Neumětelsky" natočený film, který začíná jako černá komedie a končí jako psychotické drama, Lars se opět trefil do mého vkusu. A poukázal i na některé společenské problémy. (21.12.2009)

Trier je strašidelně chytrej přemejšlivej bláznivej chlapík, kterej film co film testuje hlubiny mojí emocionálnosti, vkusu a tolerance. (13.02.2010)

Ale já mu za to dám ještě 3/4 navíc! Začátek nadchne a pobaví. To bude super, partička lidí, co hraje cvoky a střílí si ze svého okolí. Postupně film, ale zabředává do stereotypu aby na konci divákovi ušťedřil o hodně tvrdší lekci, než je facka "zhrzeného" muže! (27.06.2006)

Nebyl by to Trier, kdyby každá část Zlaté trilogie neměla na něco spadeno. Prolomit vlny má v zaměřovači zkostnatělý mikrokosmos, Tanec v temnotách zase pozitivní křesťanskou "Ameriku". Nikdo mi nevymluví, že druhá část Trierovy nejodvážnější trilogie má svůj hlavní cíl v šedesátých letech a tehdy oblíbené ideji nezávislosti a svobody. Stejně jako tehdejší mládež, tvrdě zatěžkána generačními rozdíly, i tady se skupina přátel distancuje od okolního světa, tentokrát pod záminkou odmítání "měšťáckých hovadin". Hlavním důvodem obou jevů je samozřejmě nespokojenost se svým současným životem a snaha o razantní změnu. Hraní na idioty jako forma protestu je už jen modifikací běžného bezstarostného blbnutí. Pokřivenost svého chování si však postavy tak jako tak uvědomí, většinou díky impulzu z venkovního světa, a i když se brání, jak mohou (po návštěvě jednoho z rodičů si členové party začnou bez vyzvání divoce zdůvodňovat své postoje = sami mají pochybnosti o jejich správnosti), realita je nakonec vždycky dostihne. Je však jejich osobnost natolik nedotčená, aby dokázali utlumit svého uměle vytvořeného idiota? Nebo už si na idioty hrát nemusejí, protože se jimi stali? Trier sice neodpoví přímo, ale svůj postoj naznačí velmi bolestivě. Forma výslednému efektu maximálně napomáhá - tentokrát téměř čistá Dogma 95 připomíná syrovou stylistiku nové vlny a dodává filmu na autentičnosti. Vlastně jediný moment, kde Trier porušuje manifest, je velmi symbolická scéna ztráty panenství, kterou podbarvuje slavná Labuť od Camillea Saint-Säena. Nutno dodat, že tato drzá umělecká hra funguje dokonale. 80% (26.11.2012)

Zaujímavý, silný a hlavne odvážny film o skupinke ľudí, ktorý hľadajú v sebe samom idiota. (17.04.2004)

Několik dní po skouknutí filmu se ve mě mísí dojmy a pojmy. Smysluplnost manifestu Dogma? Jistě ano. Tohoto snímku? Pokud bylo účelem šokovat nebo probudit z letargie, tak ano. To prvoplánové utahování si z tělesně postižených je nutné pominout a všímat si "pozadí". Ztrouchnivělá společnost plná přetvářek a klamů je téhle partičce naprosto volná, jejich "magoření" je aspoň na chvíli vrací do čistých dětských let, kdy bylo dovoleno vše. Na pustém ostrově by to byla pro všechny zúčastněné očistná kůra, v Dánsku plném lidí jsou jejich anarchistické výlevy na přes držku. Nebo to bylo celé meditace o vnitřní síle člověka a jeho schopnosti dostát svých idejí? (19.08.2009)

Hodně intenzivní filmový zážitek. Trier opět provokuje a pokládá otázky, na které si musíme odpověď najít sami. Každý máme v sobě svého idiota. (31.01.2010)

Dost podivné, a bohužel příliš natahované... (18.12.2002)

Zvlastni film o zvlastnich lidech... O tom jak sme vsichni trosku idioti... Ze zacatku vtipny casem ale dojemny a trierovsky depresivni... Technicky opet velmi nizkorozpoctove ( v jednom zaberu je dokonce videt druhej kameraman... ), ne nijak precizne, kamera neni snad nikdy staticka (coz mi hlavne zpocatku dost vadilo) a obraz neni prilis kvalitni... To ale Trierovi odpustite protoze vznika zajimave dilo ktere urcite stoji za to videt... (ikdyz tu pornoscenu bych klidne vypustil) (25.11.2005)

78%. Psychoanalýza zdánlivě normálních lidí, kteří si hrajou na mentálně postižené, aby se tak odlišili od normálních lidí a mohli si beztrestně z nich dělat srandu. Žijí ve své komunitě, kde svou idiocii trénujou a sexujou všichni pohoromadě. Některé záběra si nezadají s pornem. Těchto záběrů je ale málo a jsou krátké. Všem se žije dobře a jsou spokojení, až do chvíle kdy se předstíraná idiocie stane skutečnou. Triere ty jsi magor :) kdo by tohle vymyslel. (23.06.2010)

Toto se mi velmi těžce hodnotí. Přesně do poloviny filmu to bylo velmi zajímavé, zvláštní...no, nechám těch prázdných výrazů, prostě do poloviny jsem se bavil. Vším co bylo k vidění, ať už z komediálního či dramatického hlediska. V pozadí i pár momentů k zamyšlení. Ale od scénky s těmi tetovanými maníky v hospodě už se prostě střídá nuda s křečí. Plus jedna pornoscéna. Plus dva dramatické, ale poněkud divné momenty. Pointa dobrá, ale konečné jednání Karen je (jak už jsem podotkl) velmi podivné. I když, jako idiot se chovala každopádně. Někteří lidé to tu komentují ve smyslu, že se jedná o pseudointelektuální blbinu. To si ale o filmu nemyslím. Pseudointelektuální můžou být maximálně komentáře lidí, pokud o tom mluví nebo píší jako o umění. Ale umění vypadá přeci jen trochu jinak. I když, pro každého může umění znamenat něco jiného. Nemůžu říct, že by mě toto dílko nezaujalo, potenciál tam byl, ale prostě...asi nedokážu hodnotit výše. (25.06.2011)

Ach jo, Pocity z tohoto filmu jdou tak těžko vyjádřit! Trier is fucking genius!! Co je štěstí? Co je život? Co je individuální jedinec? Kde končí sranda a začíná vážná věc? Kde končí ironie a začíná výsměch? Pro co žít? Co má smysl na tomhle světě? A jakýma myšlenkama nad tímhle vším přemýšlet? Jakými obrazy to vše vyjádřit? A ta scéna s močením a motorkářema byla fakt hustá, a ten grupáč!!! :)) A ten konec v té rodině - to bylo neuvěřitelné, atmosféra že by se dala krájet! Tolik emocí! A tak strašné, že se ji nikdo nesnažil pochopit... Vlastně všichni z toho domu byli tak trochu blázni (v tomto životním období), a našli se a žilo se jim tak spolu líp... Skrze prostřihy z budoucnosti (asi s rozhovory s Trierem) se ukázalo, že v budoucnosti je šílenství opustí a již nemají nic společného (04.05.2012)

Zdá se, že jde o manipulaci s okolím a veřejným míněním. Poměrně rychle se zde stírá fikce a realita. Idioti na oko se stávají idioty na tvrdo. Jejich soužití připomíná sektu. Vše se na počátku zdá free and cool, ale postupem času se vykreslují různé lidské charaktery, krystalizují partnerské a sexuální vztahy. Vůdce ztrácí své charisma a ostatní schopnost přesunu do běžného života za svými rodiči, partnery, dětmi. Zdá se mi pokrytecké napodobovat zrovna osoby s mentálním postižením a těžit z toho. Jednoznačně však L. von Trier otevřel Pandořinu skříňku a šokoval. Dokumentárním okem podal různé příhody na hranici lidského chápání. Mě přirozeně šokoval nahotou a tělesností dotyčných. Dominance pudového chování je u osob s mentálním postižením typická. Herecké exhibice velmi zdařilé. (01.02.2013)

"Idiots are people of the future."     Komediálna dráma o ľuďoch, ktorí majú radi "špásovanie" ("spasseri"), hľadajúcich svojho vnútorného idiota. Čím viac dánskych filmov som videl, tým viac sa utvrdzujem v tom, že Dáni sú teda riadne hovädá. Oni sa priam vyžívajú vo filmoch o narušených, zvrátených kreatúrach, nájsť tam aspoň jedného normálneho jedinca je takmer nesplniteľná misia. Tá ich mentalita mi je veľmi vzdialená a aj preto, až na niektoré svetlé výnimky, sú pre mňa ich filmy vrcholne nepríjemné na sledovanie. Nemám problém vcítiť sa do kože hrdinu napríklad japonského filmu (napriek vzdialenej a odlišnej kultúre), ale vcítiť sa do kože hrdinu dánskeho filmu je nad moje sily. Mnoho pozitív na Idiotoch nenachádzam. Dá sa hovoriť o zaujímavom námete, celkom slušných hercoch, niekoľkých veľmi dobrých scénach s intenzívnou atmosférou (najmä tej v závere filmu) a sem-tam je film aj celkom vtipný (ak neprekračuje únosnú mieru, potom je skôr otravný). Film ale pochováva tá prekliata ručná kamera, ktorá robí film miestami až nepozerateľným a potom ešte to, že tvorcovia svojou zvrátenosťou často prekračujú hranice dobrého vkusu. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (19.01.2022)

Nejdřív jsem se dobře bavil, výlet do továrny byl úžasný, ale pak jsem na dlouhou dobu domu získal pocit, že se koukám na zvrácenou levičáckou pí*ovinu. A to mám Triera rád. Konec sice nastínil přijatelnou pointu, ale to je málo. (11.05.2008)

Neuvěřitelný , fakt neuvěřitelný. Krutý, šokující, emocionální. (24.08.2009)

V podstatě velmi slušně rozjetý experimentální snímek satiricky kritizující rozpolcenost a schizofrenii dnešní doby doplácí na několik věcí. Jednak je opravdu příliš dlouhý a vůbec by neuškodilo, kdyby byla stopáž klidně o půl hodiny kratší. Nejde ani tak o obsah jako o formu, která nedokáže udržet diváka skoro 2 hodiny přibitého u plátna. Tato forma je mnohdy až nuceně amatérská, kde se zcela zjevně porušují pravidla střihové skladby a čistoty záběrů, a situace, jako když se objeví v záběru druhý kameraman či nespočetněkrát mikrofon a podobně, trošku působí jako laciná snaha udělat film co nejvíc proti jakýmkoliv pravidlům a kolejím, které jsou ve filmovém řemesle již dávno zajety. Ostatně tak nějak se profiluje manifest Dogma, ale všeho moc škodí. Zastávám názor, že to, co bylo odzkoušeno, by se mělo dodržovat, respektovat to, popřípadě vkusně porušovat, pokud ovšem ony pravidla již dopředu známe. Trier při natáčení tohoto filmu již rozhodně nebyl žádný mladík bez zkušeností. Jednoduše řečeno se těžko udržuje pozornost 2 hodiny v kuse u filmu, kde je 50 % záběrů neostrých, roztěkaných či jinak "zmatených". Jako velké plus je jistě třeba počítat skvělý námět a snahu konfrontovat otázky typu různých sociálních pohledů na život a těžko určitelnou hranici toho, kdo má či nemá pravdu nebo je v právu. Kdo má právo říct s naprostou jistotou, co je a co není správné a jak bychom měli žít? Opravdovou konfrontaci chování celé skupiny s běžným životem ovšem přináší paradoxně až závěr s odhalením skutečného příběhu okolo hlavní hrdinky, která se k celé partě dostala vlastně náhodou. Scénář je napsaný chytře, ale nejsilnější je začátek a konec a to mezi tím mohlo být klidně o půlku kratší a nic by se nestalo. Také se nemohu zbavit dojmu, že pokud by se ke snímku přistupovalo s větší řemeslnou úctou a řekněme vážností, výsledek by dopadl mnohem lépe. Trier je zajisté skvělý filmař, ale vždy ho budu mít zafixovaného spíše jako filmaře-provokatéra (mnohdy zbytečně vyhroceně provokujícího), než jako filmaře, který ke své látce přistupuje s hlubokou úctou a respektem. (07.04.2013)