Město 44

Očividně ambiciózní projekt, těžící hrdinský milník polské historie, nabízí překvapivě dobře natočené akční sekvence i šílený chaos válečných hrůz, drtící bez milosti členy hnutí odporu i civilní obyvatelstvo, nicméně mám s Varšavou 44 jeden menší problém (mdlá expozice) a dva poměrně zásadní. Ten první je, že když scéna bez varování skočí do efektního módu Wanted Timura Bekmambetova, ztrácí to všechno kolem na nějaké naléhavosti, protože se dostáváme do neškodné říše pohádek. Druhý problém úzce souvisí s prvním. Zvolená forma, která měla rozbít stereotypy válečných filmů (v úvodu něco jako Rebelové, jen bez zpívání a z 2. světové války) i obsah s podivným milostným trojúhelníkem byly vyprofilovány pro určitou diváckou skupinu, nicméně ty další svým charakterem zbytečně odradily. Takhle to člověk postaví vedle Polanskeho piana a rázem vidí ten rozdíl v umění hry. Velká škoda, protože to téma je supersilné.. P.S.: Poslední trikový záběr se znovuzrozenou Varšavou dojemně připomenul, jaká je síla života a jak hojivé umí být účinky času.. (12.12.2019)

„PŘÍSAHÁM, ŽE ZACHOVÁM VĚRNOST POLSKÉ REPUBLICE, ŽE BUDU HÁJIT JEJÍ ČEST A BOJOVAT ZA JEJÍ OSVOBOZENÍ, I KDYBY TO ZNAMENALO POLOŽIT ZA NI ŽIVOT…“ /// Rozpočet 24 milionů zlotých je na výpravě a efektech znát. Ty jsou však to jediný, na co se dají pět ódy. Scénář moc dramatický působivosti nepobral a možná bysme ho u nás, na rozdíl od toho vostatního, dali dohromady taky. Sledujeme skupinku dospívající mládeže, kterým se zapalujou lejtka a navíc cejtěj potřebu přidat se k odboji. Štefan je obklopenej dvěma holkama a kupou štěstí (že to nejde k sobě? Inu válka…) a my můžem sledovat jejich osudy. Po dlouhým, nudným úvodu přichází překvapení v podobě krvavejch scén, který potěší každýho válečnýho veterána. Scénář se dá pochválit za to, že staví na reálných základech (a hlavně kvůli tomu dávám aspoň ty 3*). Němci tenkrát sejmuli každýho, kdo jim padl do ruky. Nevyhejbá se ani vzájemný nevraživosti s Ruskem a strachu z Rudý armády, stejně jako zmiňuje účast jediných posil zvenčí, Berlingovců. Samotná válka, to je spíš taková partyzánština, ve který je možný naprosto všechno. Město se mění v živou střelnici, kde se všichni v duchu Hvězdný pěchoty (nemyslím ty šikulky ze Superstár, ale Verhoevenovo akční scifi z roku 1997) vrhají vstříc smrtícím nástrahám a překvapivě jim docházej životy. Jako hodně nepovedej vtip pak působěj všechny ty zpomalovačky a rádoby efektní nápady. Matrixovej „Bullet time“ během válečný vřavy, při níž si strkaj jazyky až do mozku, pak je vrcholem exhibicionismu. Proti tomu jsou „gerojský“ činy, s cílem nechat se co nejefektněji sejmout, prkotina. Možná tím chtěl rejža říct, že láska má místo v každý době. O tom nepochybuju, ale výsledek je stejnej, jako by Disney točil pohádku plnou milejch postaviček, o mistrovským díle masovýho vraha. Ukázat válečný peklo se povedlo na výbornou. Některý věci jsem nepobral já, některým zase nebude rozumět mládež. Hlavní cíl je však splněn: připomenou hrdinskou a tragickou kapitolu polských dějin. Nikdo mně nevymluví, že si tehdejší masakr civilního obyvatelstva nezaslouží lepší příběh než je tahle Love story. To ovšem nic nemění na faktu, že polská kinematografie se té naší neustále vzdaluje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci se něco dozvědět o Varšavským povstání. 2.) S pionýrskou družinou jsme si často hráli na osvobození. (Byla jsem Marusja a všem jsem dávala. – První pomoc, debile!). 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (21.08.2015)

Velké ambice, nakonec podivná pachuť v ústech. Trailer a nakonec i výsledek filmu vypadají velmi slušně, velmi hollywoodsky. Tvůrcům dravost nechybí, zaoceánské kousky mají solidně nakoukané. O tom žádná. Jenže.. ocitáme se mezi bandou mladých Poláků, kteří přežívají v okupované Varšavě. Všichni jsou hrdinní a odhodlaní, až z toho jde hlava kolem. V pekle svištících kulek heroicky umírají, ale divák to ještě bere. Ztotožnění se s někým je už výrazně horší. Vata okolo pak zcela nejhorší. Emočně mdlá, příběhově banální. Mladík si vybírá mezi kamarádkou – odvážnou brunetou a citlivější blondýnkou. Až moc se tu hraje na náhodu, v Polsku holt zřejmě mají města až překvapivě blízko u sebe a když už se do nich podíváme, stačí mrknout za roh, kde bude právě ta jedna vyvolená/ý (hledání v nemocnici, setkání za řekou). Práce s postavami je mizerná, nejvíc přes prsty by měl dostat dramaturg. Leccos si neuhlídal, leccos je díky tomu úsměvné. Postavy tu nosí hřeben a mýdlo po kapsách, dívky si ve čtyřicátých letech holí podpaží, obecně jejich role v první linii mi přišla podivná. Dialogy se topí v patosu, samoúčelné zpomalovačky snad ani nekomentuju (ta s polibkem asi šokuje nejvíc). Na druhou stranu uznávám, že je to solidně velkolepé a atraktivně natočené, mladý polský režisér má slušně nakročeno. Pokud nebude psát scénáře. (06.04.2015)

Brutálny film dejom, čo je dobré, lebo to približuje skutočné hrôzy vojny, cynickosť, snahu zachrániť sa, ale pritom nezmyselné akcie a dezorientovanosť postáv. Film ozaj pokazili tie akési akoby matrixové scénky a možno tam chcelo viac rozviť psychické pochody postáv, aby sa s nimi vedeli ľudia zžiť, prípadne rozobrať absurdity tohto sveta do ešte väčších extrémov, no dalo sa aj tak. Bojové scénky sú podľa mňa rovnako ako práca kamerou, či efekty na vysokej úrovni a to všetko režíroval v podstate len 33 ročný režisér, ktorý za sebou nemal až toľko veľkých diel a hneď režíroval jednu z najväčších poľských udalostí histórie. Dej má svoje kúzlo, film svoju atmosféru, Poliaci sa v ňom nemusia za nič hanbiť, len najvyšší schod to nedosiahlo. (18.04.2015)

Hehe. Pripomenulo mi to Hviezdnu pechotu. Výpravný, pátosom predchnutý, osudový vojnový krvák s veľmi intenzívnym násilím... natočený ako emo teen young adult coolovka v podaní takmer výhradne mladých pekných hercov, so spomalenými zábermi a videoklipovými sekvenciami nastrihanými na modernú hudbu. Klobúk dole pred remeslom, Poliaci v podstate predvádzajú, že v akčných scénach pokojne zvládajú americký veľkorozpočet. Len je to celé až príliš epické a hlavne v druhej polovici uponáhľané, útržkovité, skratkovité - a v konečnom dôsledku únavné. Herecké výkony tiež žiadna sláva. Veľmi ma prekvapilo, keď som zistil, že film nie je zostrihom z omnoho rozsiahlejšieho televízneho seriálu, pretože presne tým dojmom pôsobí. (22.03.2015)