Rodinný film

Hojnost natahovaných záběrů (ne)zaplácne mělkost zápletky a zůstanou jen pořádné artové kudrny. Rozumným řešením, jak se zbavit nudného a zdlouhavého procesu, by bylo film pojmout coby půlhodinovou povídku. Ano, ponechat odhalené kozy Elišky Křenkové i vyždímané pytlíčky Vandy Hybnerové, ochránce psích plemen nechat v nejistotě a ukázat světu, že i český film má na působivou kameru a atraktivní dovolenkové destinace. Jen v žádném případě by neměl devadesátiminutový snímek působit dojmem tříhodinovým. Nejdříve se ve vlnách oceánu ztratí Roden s Hybnerovou, působí to strašně depresivně, už jsem si uvazoval smyčku, ejhle, náhle je dvojice živá a zdravá, jen je nezdravě opálená v obličeji, a bez dalšího vysvětlení se ocitá ve své domovině. V druhém dějství se rozjíždí další deprese, na ostrově umírá hladem, vyčerpáním a steskem rodinný pes, ejhle, je v posledním tažení, ejhle, film končí scénou, kterak si Robinsoni přebírají psa živého a zdravého. Jediným dramatickým prvkem filmu tak zůstává zjištění, že Roden není tata svého filmového syna. Tenhle úsek se až příliš nápadně podobá staršímu snímku "Operace mé dcery". Abych nezapomněl, mládež se po odjezdu rodičů baví - máme zde dvě cesty výtahem v úplné nahotě, neretardovaný studující syn se doma prohání na koloběžce a působí s ní lomoz, což vadí sousedům, hraje se flaška, jde se na diskotéku, dozor nad nimi si bere Martin Pechlát. Slovinec Olmo Omerzu je člověk, od něhož nějaký jiný film ani vidět nepotřebuji. Jedna jeho artová onanie mně bohatě stačila. 5/10 (19.06.2019)

Olmo Omerzu možná není dokonalý scenárista, ale ví o čem chce točit a má promyšlené, jak by to mělo na diváka působit. A evidentně na jedničku zvládá práci s herci. Takže si film vědomě udržuje od postav trochu odstup, protože nechce být řadovým melodramatem, a z emocionálního hlediska z toho nejlépe vychází pes. Ale v každém případě je to film, který mi za pár dnů nevyšumí z hlavy (90%). (28.02.2016)

Nevím jestli jsem už úplně zanevřel na český film, nebo jsem při jeho hodnocení už jednoduše neobjektivní, ale tady prostě a jasně nechápu to hodnocení. Buď mi unikla ta přehluboká myšlenka, nebo se už moje mozkové závity značně zasekávají. Sledovat totiž třetinu filmu psa, potulujícího se po pláži, nebo v ártových scénách pozorovat detailně bezdomovce v pražské MHD, není asi to, za co bych byl znovu ochotný dát 150 korun. Děj se dal dostat do 10 minut, zbytek byla obdoba seriálu Goro bílý pes v tomto případě Otto černobílý pes. Mnoho hluchých a prázdných míst, nulová hudba kromě toho děsu v titulcích a průměrné herecké výkony. Ovlivněn hodnocením, jsem se na film skoro těšil, teď jsem akorát zklamaný, bohužel. (02.03.2016)

(Po obsahové stránce) bodavé vztahové drama, (co do formy) film opakujících se náhlých zlomů: chvílemi vyprávějící o radostech a strastech mládí, o naději a bolestech prvních lásek (v hlavních rolích D. Kadlec, J. Boková a E. Křenková), chvílemi o (ne)překonatelné manželské krizi (v hlavních rolích V. Hybnerová, K. Roden a M. Pechlát), přesto nemám pocit, že by došlo k dramaturgickému selhání, tj. že by film (resp. jeho režisér a scenárista v jedné osobě Olmo Omerzu) nevěděl o čem chce vyprávět a že by se rozpadal do několika disparátních bloků, či lépe řečeno do několika (minimálně dvou) na sobě nezávislých příběhů. Pojivem snímku je konkrétně širší rodina (neopominutelná role strýce Martina v podání M. Pechláta) Kubínových, zřetelně finančně zajištěných volnomyšlenkářů, resp. na abstraktnější rovině oběť, kterou v určitý moment bere (ať už záměrně, nebo "metafyzicky") některý ze členů rodiny, aby zachránil svého blízkého, tak se kupř. spoiler musel syn pokusit o sebevraždu, aby se mohli najít rodiče ztraceni na moři; otec musí přijít na to, že není biologickým otcem svého syna, aby se tento mohl vyléčit; manželství Kubínových se musí dotknout samotného dna, aby se mohl najít ztracený (a beztak už oplakaný) psík, specifický člen rodiny, který však má skrze svůj status a díky tomu, že se jeho objevení podobá malému zázraku, potenciál rodinu opět stmelit (to už nás film nechá si domyslet) spoiler, skutečně, zdá se, že snímek drží pohromadě motivy hříchu a vykupitelství; nerad bych se pouštěl do nějakých pochybných pseudonáboženských spekulací, ale možná v tomto - v obrazném převzetí kříže a splácení vin naších nejbližších - spočívá nejhlubší tajemství fungování rodiny, její faktické nezničitelnosti (tuhle interpretaci však berte prosím s rezervou, určitě to film v žádném momentě takhle napřímo neartikuluje; a sledování stop váš vždy může přivést na scestí...). 75 % [dafilms] (06.04.2024)

Skica se jistě může stát vystavovaným předmětem. Naopak, malířova skica nás upozorňuje na to, co obraz (ještě) není, resp. na to, jak problematické je téma hotového, dokončeného obrazu, nechává nás nahlédnout pod povrch. Skica je doznáním, stopou procesu, takhle jsem hledal tvar - tudy vedla moje cesta, jako by nám říkal výtvarník; takhle nějak jsem se postupně dostal tam, kde jsem. Skica je nehotový obraz, který to neskrývá. Skicy mají vedle velkých olejů své místo, a já u nich často na výstavě zkysnu. ___ Blbý je, když skica, nehotový film, plný záznamů snažení, byť formální náznaky toho snažení mohou být slibné, jako třeba vzývaná nedoslovnost, tváří jako něco, co není. Omerzu nemá ponětí, co by „nedoslovně" vyjádřil, zatím ještě s cudně sklopenýma očima tápe, což je v naprostém pořádku. Není jeho chybou, že tohle jeho hledání, křehkou nejasnou představu, někoho napadlo předčasně utopit, přidusit a ustrojit do nepadnoucího kabátu (patos, luxus, exotika) a vyexpedovat na velká plátna kin. Co v pořádku není: někdo na FAMU měl včas dostat rozum, a nedostal. (19.06.2019)