Hollarovi

Moc pěkná oddechovka, na nedělní poledne jako dělaná. Všeho tak akorát, no možná spíš přesně tak akorát, aby to nepřesáhlo hranici, kdy by to bylo moc bláznivé a přiblblé a moc sladkobolné a dojemné. Navíc klobouk dolů, vypadá to, že si Margo Martindale opravdu nechává oholit hlavu a nesnížila se k nalepovací plešce, která i z rukou hollywoodských maskérů vždycky působí blbě (a pokud ne, tak je to zatím nejlépe namaskovaná pleška, co jsem kdy viděla). (01.01.2017)

Klasická, ničím nevýnimočná rodinná komédia so svojimi happy endami i smútkom. Je typickou žánrovkou s malou ambíciou priniesť niečo navyše. Komediálne scény sú nevýrazné alebo naopak prehnané, je vidieť, ako sa scenár snaží pritlačiť na humor tak silno, že je táto stránka dysfunkčná. Príjemnou stránkou snímku je snaha ukázať, že za rodinu sa oplatí bojovať napriek nezhodám. (25.03.2017)

Není to špatné, ale žádný zázrak. Milý, ne příliš vtipný film o obyčejných lidských radostech a starostech, přičemž ty starosti jsou v převaze. Optimistické na tom je, že téměř všechny problémy (tedy až na ten největší) jsou nakonec vyřešeny. U mě je přesně na 50%, nutnou půlhvězdu přihazuji za krásnou Mary Elizabeth, která se tam, bohužel jen mihla. (16.07.2017)

Casting fajn, atmosféra uvolněná, příběh standardní. Ale ono to někdy stačí. Je velmi pravděpodobné, že divák už něco podobného viděl. A ne jednou. Režisér John Krasinski hraje zároveň ústřední postavu, která se vrací z New Yorku do rodného městečka, aby podpořil vážně nemocnou matku a viděl zbytek poměrně excentrické rodiny. A samozřejmě situace, které nám tvůrci předloží, jsou takovými těmi typickými hořkosladkými okamžiky, navíc na něj čeká minulost, před kterou se pokoušel utéct. Třeba bývalá přítelkyně, ač čerstvá matka, pro něj má stále slabost, její žárlivý manžel je navíc ošetřovatelem jeho nemocné matky. I když tahle linie (vlastně) nakonec nikam nevede. Výsledek je dojemný, upřímný, ale i rychle zapomenutelný. The Hollars si diváka nikdy úplně nezískají, ale těch několik (nijak fatálních) nedostatků jim odpustím. (23.04.2022)

Sílu hudby si člověk uvědomí, když ho z ní mrazí po zádech, ale bohužel i v situacích, jako je Hollars. Lehce nadprůměrný kousek od Krasinskiho byl stržen do vod WTF tím nejkýčovitějším a nejpřeslazenějším soundtrackem všech dob. Ta hudba tam doslova transformuje řadu scén do patosu a uplně je ničí. (05.04.2023)