Hollarovi

Taky žádná hitparáda, ale o štipec lepší než Místo u moře. Dvě scény s Annou jsou fakt super, ale to k celkovému ohodnocení, které bych označil za výborný film, nestačí... ◢ ■ ◣ (R) [55/100] ■ (K) [68/100] ■ (V) [51/100] ■ (♫) [60/100] ■ (E) Manchester by the Sea (2016) ● Lo imposible: The Impossible (2012) ● The Big Sick (2017) ● Návštěvní hodiny (1986) ● Celeste and Jesse Forever (2012) ● Pozor, vizita! (1981) ■ (Č) 1 ■ (P) [Leden 2017] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [60/100] ■ (CSFD) kingik ● Aljak ● MickeyStuma ● bllm ● Rockerman ● alldo.raine ● KcarlosK ■ (C) [60/100] (07.05.2019)

Rodinná dráma, kde sa zbytočne netlačí na pílu, čo bolo mimochodom najväčšou prednosťou filmu. No zároveň mi celý dejový rámec prišiel taký obyčajný, viacmenej priemerný. Miestami to bola naozaj trochu nuda, hoci to malo aj viacero silných momentov či ironických poznámok. Ale napríklad tá vetva s Johnovou bývalou Gwen a zdravotným asistentom Charliem tam nehrala akosi vôbec žiadnu rolu, a okrem tej návštevy sa to nijako ďalej nevyvíjalo (čo som práve myslel, že tam by mohlo dôjsť aj k nejakej ďalšej zápletke). Na druhú stranu tie rodinné vzťahy v rámci Hollerovcov boli obstojnou kostrou celého príbehu, vďaka ktorej film neupadal do podpriemernosti, takže 3*. (03.01.2017)

Moc pěkná oddechovka, na nedělní poledne jako dělaná. Všeho tak akorát, no možná spíš přesně tak akorát, aby to nepřesáhlo hranici, kdy by to bylo moc bláznivé a přiblblé a moc sladkobolné a dojemné. Navíc klobouk dolů, vypadá to, že si Margo Martindale opravdu nechává oholit hlavu a nesnížila se k nalepovací plešce, která i z rukou hollywoodských maskérů vždycky působí blbě (a pokud ne, tak je to zatím nejlépe namaskovaná pleška, co jsem kdy viděla). (01.01.2017)

Hollarovi je těžké hodnotit. Na jednu stranu to sice určitě má svá pozitiva, jako příjemné, nenudící zpracování, sympatické a výrazné postavy, obsazené opravdu skvělými herci, sem tam fajn scéna, a to ať už dramatického, tak toho odlehčenějšího ražení, přirozeně znějící dialogy a v podstatě i celý ten příběh, který je tak obyčejný, až je to vlastně milý. Ovšem na druhou stranu, Hollarovi disponují i pěknou řádkou negativ, a mohu začít klidně hned tím, čím jsem skončil u pozitiv, a to u příběhu, který sice i přes svou jednoduchost a obyčejnost může sice dostat diváka do takové zmiňované příjemné pohodičky, zároveň ale ta obyčejnost a v podstatě i nenápaditost toho příběhu je právě až natolik obyčejná, že může zároveň dost často působit i zcela nezáživně a nezajímavě. Dále tu pak musím určitě zmínit naprostou nefunkčnost emocí, a to včetně samotného závěru, který je měl bez pochyb vyvolat, ale rozhodně se mu to minimálně u mě nepovedlo a naopak to na mě působilo až spíš takovým prvoplánovitým dojmem, který toho příliš nepřinesl. Celkově tomu pak chybí i cokoliv výraznějšího, poutavějšího, či jakkoliv jinak působivějšího a já tak vlastně ani ve finále nakonec nevím, komu a z jakého důvodu bych mohl, či měl Hollarovi vůbec doporučit, takže sice času stráveného ve společnosti této rodiny vyloženě nelituji, zároveň ale jelikož ve mně tato podívaná prakticky vůbec ani nic nezanechala, tak je opravdu těžké ji hodnotit nějak lépe. (16.01.2023)

Krásný přesvědčivý snímek o rodině čelící krizi. Ta krize ční v rodinných vazbách jednoho na druhém, porozumění a štěstí v době, kdy byl jednoho dne mamince po omdlení v koupelně nalezen v mozku nádor. Upřímný pohled na věc všedního dne s porozuměním a citelností. Lidské emoce tu představené odpovídají skutečným situacím a rozhodně nejsou smyšlené. I ten přístup maminky je věrohodný. Chová se jakoby měla jen chřipku, avšak přesto s ní cloumá strach a beznaděj. Stále má starosti hlavně o rodinu. Příběh je smutný a veselý zároveň. Nehraje si na něco co není a nenechává nic na lehkou váhu. Rodinné vazby jsou v životě to nejdůležitější co může být a to za každých situací. A to maminka moc dobře ví. A podle toho se také před náročnou operací chová. Konec je takový, jaký má být. Chytne za srdce a vyvolá úsměv i slzy zároveň. Příběh který emocionálně pohladí a snad i připomene, že ti nejbližší lidé jsou nám skutečně nejdražší. (22.10.2017)