Číslo 5 žije

Nostalgický a stále roztomilý snímek o vojenském útočném robotovi, který po zásahu blesku do elektrického vedení a vzniklému zkratu dostane duši a lidské city. Kdo by ho v 80. letech nechtěl mít doma. Podobnost s E.T. mimozemšťanem je nezpochybnitelná, ale komu by to vadilo. Dobrodružný úsměvný film nestárne a stále se najdou tací, kteří sdílí jeho sympatie do dneška, jako já. "Disassemble, dead" zděšeně vyjekne robot čislo 5 když uvidí dodávku společnosti NOVA a nejednomu divákovi doslova zatrne. Takové emoce ještě žádný filmový robot nikdy nevytvářel. Námět byl zpracován velmi dobře. Kdo by si také nevzpomněl na zvláštní mluvu (v originále nepovedenou angličtinu) a tudíž výborné hlášky indského programátora, který se o robota staral. Veselá atmosféra se drží po celou dobu stopáže, ale i o napětí nouze není. Ve své době vznikl ten nejlepší příběh o robotovi, jaký tu od té doby už nikdy nebyl. (20.01.2019)

Vím, že patřím k menšině, ale mě z větší části ty amíkovské komedie a rodinné filmy 80. let nějak nebraly ani v dětském věku, proto ode mne všechny ty Návraty do budoucnosti, naprosto neloštomiloušký E. T. a ani tenhle plecháč nikdy víc jak tři neuvidí. Zasmál jsem se občas (Stephany, proč vy červenat?), ale vůbec nepociťuji jako ztrátu, že jsem to posledních 20 let neviděl. Ovšem, jak píše salahadin, to rychlé čtení by se šiklo. (16.09.2016)

Poprvé jsem tento film viděl u Balatonu v kině a samozřejmě byl dabován do maďarštiny. Anglické titulky mi k tomu vzhledem k mému věku vůbec nepomohly. Ale byl jsem z něj paf. Louskal jsem slunečnicová semínka a byl nadšen z robota, se kterým pak Sandra na svých koncertech předváděla popovou šou. Nedávno jsem ho viděl znovu a zjistil jsem, že se mi líbí i dnes, částečně z nostalgie a částečně proto, že je to prostě dobrý oddychový biják. Gutenberg je sympaťák a robot č. 5 taktéž, dobro vítězí nad zlem a nenávistí a divák má pak dobrý pocit po těle a cítí se očištěn. (08.07.2009)

Ačkoliv tuhle podívanou televize četně reprízovaly, nikdy se nepřiblížila ke skutečným rodinným srdcovkám (Sám doma, Cesta do Ameriky, Krokodýl Dundee), které si klidně a velmi rád zopakuju i v dávno dospělém věku. Osmdesátá léta holt pamatují pohodovou atmosféru, inteligentní dialogy a neodolatelné postavy. Jenže: tenhle kousek provoněný americkou klasikou, kterak nového válečného robota zasáhne blesk, což ho dostane ven z přísně střeženého objektu, a hlavně se mu dostane vlastní vědomí a osobnost, jede vesměs v průměrném režimu. Jedni se ho snaží zničit, druzí zachránit a on mezitím objevuje půvaby „života“. Zatímco výše zmiňovaným kouskům dle mého zub času příliš neubral, s „číslem pět“ je to přesně naopak. Výsledku zoufale schází výraznější režijní rukopis, řadě scén chybí tah na bránu, humor rozhodně není o salvách smíchu, postavy se nedostanou pod kůži. Myslím, že tři hvězdy jsou akorát. (16.10.2020)

Nevím jak vy, ale mě to přišlo velice originální a vkusné. Ztvárnění bojového robota se mi sice zdálo spíše jako reklama na hlad, ale jinak pěkná mašinka. Herecké výkony, velice překvapivé a nejlepší byl ten japonskoamerický vědec, který skvěle vtipně mluvil a komolil slova. Prostě je to skvělá zábava, skvělý námět, dobrá režie, scénář ujde a závěr skvělý. (17.01.2007)