Mzda strachu

Naprostý unikát. Nejnapínavější nebo druhý nejnapínavější snímek, jaký jsem kdy viděl. První hodinka nudnějšího, avšak bezpodmínečně nutného přípravného manévru na nekompromisní, obsahově i formálně strhující podívanou, která se i dnes řadí v mých očích ke špičce hned několika žánrů. Málokdy cítíme coby diváci takový strach a vzrušení jen proto, že kamera bezchybně pracuje a herci hrají jako o život, a opravdu málokdy se stává, aby tahle psychologicky i vizuálně skvěle zhmotněná úzkost precizně gradovala po celých dlouhých 150 minut. Posledních pět minutek je možná trochu moc mimo kontext, zbytek však bezpochyby patří k tomu nejlepšímu, co nám může kinematografie nabídnout - alespoň já jsem takhle emocionálně vyšťavený po černobílém filmu asi nikdy nebyl. 100% (19.05.2014)

Remake od Friedkina jsem zatím neviděl, čili srovnání si nechám až na potom.  Viděl jsem ale naprosto perfektní a až téměř  do konce skvěle vybalancovaný akční dobrodružný napínák. První představovací hodinka zajímavá a z mého pohledu i naprosto nezbytná.  Každý člověk má totiž několikero různých masek, ale jen jednu tvář. A bez znalosti masky nemá odhalená tvář ten správný účinek.   Coby psychologická studie tedy rovněž skvělé.  A pak přijde to nejlepší,  cesta s nitroglycerinem. Dvě různorodé osádky a postupné strhávání masek a nervy drásající napětí. Fandil jsem oběma vozům, ale paradoxně víc Luigimu se Skopčákem.   Povahový veletoč Joa byl očekávaný, ale i Mario mi byl v závěru svým přístupem téměř odporný, nicméně pořád jsem byl ochoten všemu věřit.  Závěr mi ale přišel dost na sílu. Chápu, co tím zřejmě chtěli páni tvůrci říct, ale ten způsob provedení zdál se mi poněkud podivným. A jen díky tomu si nechám otevřená vrátka do zhlédnutí remaku, jdeme do čtyř. (19.10.2023)

Ja som taktiež váhal, v čom je tento film taký úžasný, keďže všetci vieme, že hlavný hrdina musí prežiť minimálne do poslednej päťminútovky a z čoho má potom prameniť ono napätie. Začalo naplno fungovať tak v tretej scéne, čiže asi neskôr, ako Clouzot zamýšlal, ale tento film je hlavne o sile priateľstva, o neľudskosti pracovných podmienok, čiže o tom, že mašinéria obrovského priemyslu musí ísť aj cez "priateľove nohy", nielen cez mŕtvoly. Úžasná atmosféra strednej Ameriky vyžaduje veľké plátno, alebo aspoň blue ray disk, ja som sa bohužial uskromnil s menej kvalitným formátom a urobil som veľkú chybu. Pokiaľ si dobre pamätám Friedkinov remake, ten bol akýsi subtilnejší a uzavretejší, možno aj lepší, ale to by som ho musel vidieť znova a mám na to po tomto filme veľkú chuť. Takýto poriadny chlapský film padne v dnešnej hipster dobe, keď nedokážete odhadnúť sexuálnu orientáciu mužov, neuveriteľne vhod. Preto dávam plný počet, inak asi za štyri. (12.06.2013)

Film 60 let starý, dvě a půl hodiny dlouhý a přesto mě dokázal tak napnout, jako málo co. Mzda strachu ve mně probudila naprosto brutální strach, čímž si svůj cíl splnila. Někdo by se mohl rozčilovat, že se film první hodinu dost slušně táhne. Mně se naopak líbila snad nejvíc. Příběh totiž první necelou hodinu byl prakticky neexistující. Kameraman chodil s kamerou po vesnici a točil život těch francouzských dělňasů. Sledoval, co dělají, jak makají a jaké jsou jejich sny. Na šedesát let starý film tam byly dost zajímavé myšlenky. Člověk by si například dnes takhle vůbec nedokázal představit život. Holt tehdá byla jiná situace. Po tomhle všem se to ale zvrhne do čirého zoufalství a celý ten film končí s obrovským knedlíkem v žaludku ze stresu, který mi způsobil. Dobře to udělal, přesně takhle jsem si to představoval. (15.10.2013)

Clouzutova Mzda strachu byla jedním z mála případů, kdy i já, se svou zálibou ve filmových návratech do dávných zákoutí minulého století, jsem se poměrně bál podívat se na "starý" film. Mohl za to novší Friedkinův remake, po jehož zhlédnutí jsem si moc nedokázal představit, že něco tak akčně strhujícího mohl někdo natočit již pouhých 8 let po válce. Bál jsem se nicméně zbytečně. Cesta přes rozpadající se most uprostřed bouřky ani minimalisticky zachycena příprava výbuchu se tedy nekonala, ale pominu-li dva nebo tři Friedkinovy specifické kultovní scény, původní verze Mzdy strachu pak u mne vyhrává na celé čáře. Bavila mne nepřetržitě od samotného začátku (zatímco Friedkin mne tenkrát spočátku nějakou dobu dost nudil), s vývojem dramatické situace nabírala pomalu neskutečněj "drajv", kdy mi chvílemi rovněž tuhla krev v žilách a závěr v tomto případě též považuju za lepší. Je zajímavé, že Montandovi jsem od počátku fandil a témeř se nemohl dočkat, kdy se mu konečně podaří vyrazit od volantu senilního Vanela (nic proti němu jako hercovi :)), a neuvědomil si ani na chvíli, k jaké tragedii může akční povaha hlavního hrdiny plného odvahy a života (v protikladu k zbabělému, ale přeci jen možná vhodně opatrnému postaršímu muži) dospět. O to větší překvapení v závěru, který lze vnímat jako parodox, ale pokojně z jiného úhle pohledu i jako notný důsledek nerozvážného charakteru... Za mne výborná dobrodružná "chlapácká" jízda, která navíc ve správných chvílích nepostrádala ani notnou dávku psychologie. 95% (28.05.2020)