Muž, který poznal nekonečno

Kalkulačka z chatrče je totálně nabušený akčňák. A i bez podložené axiomatické dedukce si klidně troufnu prohlásit, že svým strhujícím dějem, choreografií soubojů a dynamickou brutalitou infinitezimálně degraduje i takové ultimativní klasické blokbástry, jakými jsou například Nemilosrdný faktoriál, Pomsta trojného integrálu, V osidlech matic, Krvavá goniometrie, Jatka v Gaussově rovině, Smrt Eulerova čísla, Logaritmus na útěku, Statečný kotangens, Derivace z pekla, Vražda za desetinnou čárkou či dokonce i Ve jménu prvočísel! Úplně se mi tajil dech a bušilo srdce, když cigoš s Hárdym počítali proti neporazitelnému vedoucímu katedry kombinatoriky, a samým napětím se mi při makabrózních scénách induktivního dokazování doslova parciálně třásl totální diferenciál. Takhle nějak by to asi shrnul semiautistický umaštěný matfyzák se směrodatnou odchylkou oscilující v intervalu sociopatie nebo jeho Aspergerem permutovaná babochlapí družka s xichtovým koeficientem limitně konvergujícím k prdeli, kteří si mezi sebou vždy po přednášce z abstraktní algebry kompulzivně „rozdají pár čísel“. Já budu trochu při zemi a řeknu, že jsem viděl patetický, slušně natočený, skvěle zahraný a jakž takž zábavný film o tom, jak si erudovaný počtář Jeremiáš Žehlí přitáhl na kalkulační svingrpárty z Pandžábu ochočeného Romana Mižigara, který umí úplně sám, z hlavy!!! a rychleji, než byste vykostili autorádio z Fábie, spočítat, na kolik stejných malých dílů je třeba nařezat čornutou desetimetrovou kolejnici, aby se optimálně vešla do dvoukoláku, ve sběrně ji pak považovali za šrot a nevolali benga. (30.10.2016)

Chyba ve filmu: v okamžiku bombardování se objevuje nad městem vzducholoď Zeppelin. Za normálních okolností Zepeliny bombardovali z vyšší výšky než byl výškový dosah standartních letadel. Důvodem výšky byla právě bezpečnost před útokem latadel. Výška s sebou ale nesla velkou nepřesnost bombardování a přinášela spíše psychickou újmu pro obyvatele než jiný vojensko-strategický význam. (05.11.2017)

Nejdříve jsem byl natěšený, že to bude něco zajímavého. Pak to asi tak do té jedné třetiny filmu vypadalo, že se na to asi i vybodnu to dodívat, ale pak stačila jedna scéna a v té chvíli naprosto perfektní Jeremy Irons. Neubráníte se fandění hl. hrdinovy, který navzdory všem nakonec uspěje. Jen ten konec byl takový smutný což už většinou u filmů podle reálného podkladu bývá. Ty překrásné happyendy se bohužel stávají jen ve filmech, které nejsou točeny podle skutečných událostí. (10.03.2017)

Čím to je, že filmové návraty do první poloviny 20. století vždy vypadají podobně? Asi je to sázka na jistotu, tyto filmy většinou nezklamou, i když se odvíjejí podle stejného schématu, a na smysly působí dokonalé a do detailu provedené retro. Dalo by se říci, dokonalé až moc, moc to všechno září novotou, a taky nudný předvídatelný vývoj. Nspornou výhodou těchto filmů je silná předloha. Historie opředená legendami nabízí nepřeberné množství materiálu, díky filmu můžeme příběh prožít, pocítit jeho lidskou každodenní stránku... A legenda může zase ožít! Bonusem je rasové vyrovnání, k čemuž film silně promlouvá, střet dvou světů reprezentované skvělými Jeremy Ironsem a jak věřím, hvězdou s velkým potenciálem a neodolatelnou citlivostí v očích, Devem Patelem. (01.10.2017)

Postava Srinivasy Ramanujana je pro ty, které zajímá matematika, dobře známá. Tento fenomén svými schopnostmi tak předčil standardní chápání běžného člověka, že není možno jeho přínos, resp. ztrátu vyjádřit slovy. Dělit nebo násobit x-ciferná čísla a vyčíslovat je přesně a promptně je pro někoho stejně snadné jako kopnout do míče. To byl jen hloupý (čti pro diváka představitelný) příklad toho, aby si mohl alespoň okrajové představit neskutečnou výpočetní kapacitu a představivost, která odhalila nejedno tajemství přírody, protože řečí přírody/vesmiru je matematika. A Ramanujan tímto jazykem mluvil tak dobře, že vymyslel mnoho nových slov, ba vět. Minimálně stejnou ztrátu lidstvo utrpělo, díky podobnému osudu, v matematicích jako byl Bernhard Riemann, Niels Henrik Abel či Évarist Galois, kteří odešli podobně brzy, ale i přesto se nesmazatelně zapsali do historie.. (07.02.2017)