Zločin

Souboje kendó v (pro mě tehdy ) fantasticky bizarních kostýmech a Trintignantova sebevražda naražením se na nožík poté, co si poživačně pochutnával na pomeranči, se mi nesmazatelně vryly do paměti už jako dítku školou povinnému. Nebo thrillerové pronásledování a následná zápalná výtahová vražda luxusní prostitutky Suzy odporně se šklebícím opičákem (na ten otáčející se šroubek a tlamu toho hajzla nezapomenu!). Tak takovéhle výrazné scény mě prosím formovaly v době mého filmového dětství. I dneska si tenhle pozapomenutý kousek rád pustím, Brasseurův neurvalý a hulvátský policajt, který vajgly típe o nábytek a zašlapává do koberců, je výborná postava (kvůli které jsem ochotný přehlédnout i četné absurdity v logice a stavbě příběhu). A jelikož jsme ve Francii osmdesátých let, nemůžou samozřejmě chybět zákulisní politické pletichy, korupční aféry, tajné služby, paranoidně klaustrofobická atmosféra a sociálně kritické poznámky na adresu tehdejší společnosti. To proto se taky takovéhle filmy komoušům líbily, a proto je taky blahosklonně pouštěli do distribuce. A proto taky byla moje dětská představa života na Západě jako neustálý pocit ohrožení a zoufalý boj o život proti temným silám... (16.09.2014)

Chrchlající a pivo chlastající Brasseur na stopě zločinu z vyšších státních kruhů. V podivném spojenectví se žurnalistkou, připomínající účesem i šatníkem Danu Scullyovou, nabídne lehce syrový kriminální chateaubriand, který se výtahovým flambováním za poslechu Beethovena či posledním kouskem ovoce pana ministra vryje do chuťových buněk. Atmosféra je nepřenosná, ale kdyby čistě hypoteticky vznikl za velkou louží remake, jediný možný představitel sarkastického komisaře Griffona by byl James Woods.. (16.06.2021)

Typický produkt francouzské filmové školy kriminálního filmu 80. let a patrně nejlepší film režiséra Phillippa Labro. Začíná efektní vraždou známého advokáta v justičním paláci, spáchanou dvěma zločinci v četnických uniformách, a přivádí na scénu komisaře Griffona skvěle zahraného předním francouzským charakterním hercem Claudem Brasseurem, kterému se do cesty připlete půvabná novinářka ztělesněná Gabrielle Lazure. Francouzské kriminálky té éry hodně pranýřovaly korupci ve vysokých státních kruzích a nekalé praktiky zkorumpované policie. To všechno se objevuje v Labrově snímku, který se může opřít o silný scénář a typickou poetiku francouzského kriminálního filmu, kdy je tvrdý osamocený hrdina nucen bojovat proti neporovnatelně silnějšímu zlu. Celkový dojem: 80 %. Vedle Brasseura si zajímavou tragickou roli francouzského ministra, který se stane vedlejší obětí spiknutí, zahrál význačný herec Jean-Louis Trintignant. Silné obsazení, zajímavé postavy, napětí a dobrá kamera. (10.07.2008)

Kriminální hyperbola s poněkud teatrálním pojetím zločinu, ale vysoustružená na starém dobrém soustruhu s ostrými noži drsné francouzské kriminálky. Nade vše pak vyniká Brasseurův drsný a věčně chrchlající antisympaťák komisař Griffon, jehož živočišná postava přidává vítaný lidský rozměr. Zejména jeho vztah s novinářkou Bergerovou byl zas jednou moc hezké filmové klišé, které se snad nikdy neomrzí a vždycky pohladí (..Co po mně ještě chceš? Abys mě měl rád..) Spokojená čtyřka. (28.03.2020)

Jako milovnik francouskych krimi nemuzu jinak nez byt nadsen. A to navzdory nekdy mozna silnym zanrovym klise jez scenar i rezije bezesporu nabizi. Nad timto "nesvarem" totis s chuti privru oci, hlavne, kdyz Claude Brasseur bude zase tak skveli zahorkli hrdina, Gabrielle Lazure zase tak krasna novinarka a Jean-Louis Trintignant predvede opet skvele svoje herectvi jez hrave obsahne takovou skalu ruznych charakteru. (26.03.2008)