Deset malých černoušků

Viděl jsem spoustu parafrází na slavnou knížku Agathy Christie, ale konečně jsem viděl nějaké opravdové zpracování. A byla to paráda. Agatha Christie napsala vlastně první vyvražďovačku a na rok vzniku je to skvělé. Černobílá kamera na starém sídle dotváří skoro hororovou atmosféru, mordy nejsou sice vidět, ale jsou dobře vymyšlené tak že to ani nevadí. A desítka lidí pozvaných čelit trestu za smrti, které způsobili pomalu ubývá a mezi přeživšími roste nedůvěra, podezřívavost a paranoia. Nemá to prakticky hluché místo, tedy až na ten "hollywoodský" konec který určitě Agatha nenapsala. A líbilo se mi i herecké obsazení posbírané z vedlejších rolí mayovek, My Fair Lady, jedné bondovky a jednoho zpěváka. Nemám výtky, proto 5* a krimi/thriler roku 1965. (12.09.2021)

Agatha Christie napsala geniální detektivku a filmaři si s ní poradili docela obstojně. Místo vilky na opuštěném ostrově sice zvolili nedostupné sídlo v horách, místo černoušků jsou tu indiáni s odlišnými jmény, umírají mnohdy mírně pozměněnou smrtí a závěr, ačkoliv dlouho to vypadá, že se bude držet Agathy Christie, tak je nakonec překvapivě jiný, což je mírně škoda.. Ovšem v tomto filmu i ono finále funguje dobře. Pochválit lze také hudbu, atmosféru a hvězdné herce. (10.07.2013)

Poměrně věrná adaptace o čtvrt století starší detektivky z pera Agathy Christie nazvané Ten Little Niggers (Je fascinující, jak kniha později měnila názvy, na Ten Little Indians, Ten Little Soldiers a And There Were None). Některé drobnosti jsou poněkud nepochopitelně změněny (a hlavně hodně ze závěru, což mě velmi mrzí) a celkově se na té hodince a půl nedá dost dobře podat paranoia, kterou kniha pečlivě buduje. Tak trochu promarněná příležitost, protože kniha poskytla mnohem zajímavější materiál, než se kterým se vytasil film. (11.08.2010)

Adaptace, které se věrně nedrží předlohy, neodsuzuju. A zrovna Ten Little Indians i s tu menšími (drobné odchylky ve vraždách) tu většími (změna místa, kde se děj odehrává) odlišnostmi patří k těm nejlepším, co jsem měl tu čest vidět. Chybí sice detailní prolog, který nás v knize seznámil s protagonisty, ale i tak se atmosféru a sžití s postavami daří vybudovat velmi dobře a hlavně bezprostředně. Naopak zamrzí, že všímavému pozorovateli je vrah odhalen mnohem dřív, než by bylo vhodné (na onen detail tu ale nechci poukazovat, abych dalším divákům nezkazil zážitek). Ke konci jsem si říkal, že nebýt ovlivněn FANTASTICKOU!!! (ty tři vykřičníky tam musím dát) předlohou, neváhal bych jít na pět. Ale poslední scéna mi zničila mé ideály a zůstala mi po ní v ústech hořká pachuť - vždyť to ztrácí na důrazu! Takže "pouze" ušmudlané čtyři hvězdičky. 75% (09.06.2010)

"Znáte ten vtip o dvou Angličanech, kteří spolu ztroskotají na ostrově a do smrti spolu nepromluví, protože je nikdo vzájemně nepředstavil?" Na hrad v rakouských Alpách se sjede deset vzájemně si neznámých lidí. Hostitel U.N.Owen (alias "unkown" - neznámý) je jmenovitě přivítá z magnetofonové nahrávky a prozradí, že všichni mají na rukou krev. Každý někdy v minulosti zavinil smrt nevinného člověka a každého zde stihne trest. Přejeme hezký pobyt. :-) Není sporu o tom, že Agatha Christie to dobře vymyslela, přesto je to zcela konvenční film. Z průměru ho vyzdvihují dvě věci: 1.) Řemeslná neobratnost. Ano, je to paradox, ale to, co by většině filmů škodilo (špatné kompozice obrazu, vrtkavé svícení, zvuk místy jako ze studny atd.), je pro Černoušky pravým požehnáním. Přispívá to k žádoucí strašidelné atmosféře a ke zdání životnosti toho Agathina úhledného schématu. 2.) Zatímco pozdější filmové detektivky zhusta sázely na hvězdné obsazení, Deset malých černoušků hraje deset lokálních hvězd nižší svítivosti (srdce roduvěrného anglofila potěší zejména Stanley Holloway a Wilfrid Hyde-White), které jsme zvyklí vídat výhradně ve vedlejších rolích. Pokud neznáte předlohu, nemůžete si díky tomu předem "vypočítat", v jakém pořadí budou vraždeni. 70% (05.12.2009)