Den, kdy Země vzplanula

Měl jsem to štěstí vidět teď shodou okolností velmi brzy po sobě dva různé filmy z toho samého roku, přičemž oba s překlopením do sci-fi vize reflektovaly tehdejší hrozbu rozpoutání nukleární války počátkem 60. let, oba byly stylově, prostředím a atmosférou naprosto odlišné, ale oba mě dokázaly hodně zaujmout a nabídnout současně odlišný pohled na tu samou věc. Zatímco japonská Poslední válka se tomuto tématu věnovala od počátku, sledovala vzrůstající strach lidí z nové hrozby a rozehrála rovněž drama mezi postavy vědců a politiků, v tomto britském snímku šlo jen o jeden z mnoha motivů, stávající se klíčovým dlouhou dobu zejména pro novináře, ta tíseň k závěru byla však velmi podobná. Mám rád konverzační komedie s inteligentním humorem, stejně tak kvalitní sci-fi či politické thrillery, výrazně méně již romantické filmy, ale Valu Guestovi se podařilo stvořit film, ve kterém tato neotřelá žánrová směs působí v dobře namíchaném poměru a skvěle plyne bez vyvolání pocitu překombinovanosti. Snímek dokáže dlouhou dobu bavit a podmaňovat si diváka díky skvěle napsaným slovním přestřelkám a výborným hercům zejména v postavách novinářů v čele s Edwardem Juddem, a postupně ze zdánlivě oddechové roviny ve jménu humoru a romantiky (atmosférou mi občas Den, kdy Země vzplanula připomínala Wilderův Byt) přecházet stále hlouběji do závažného společenského problému. Rozhodně velká spokojenost, poslední dobou jsem zhlédl více britských žánrově spřízněných filmů ze 60. let, ale tento si mě získal z nich asi nejvíce... „Snažíme se přechytračit přírodu! Co všechno dokážeme rozštěpit?“  [90%] (26.01.2022)

Den, kdy Země vzplanula je parádní katastrofický snímek, jenž je vyprávěn úsporně, avšak efektivně prostřednictvím skupiny novinářů, kteří se snaží přijít na kloub razantním změnám klimatu, jež znenadání ve velké intenzitě zasáhly zemi. Mrazivý film to musel být tehdy a neméně mrazivý je i dnes. Jde o velmi působivé varovné sci-fi z Velké Británie, které svým vyobrazením děsivých změn působí v dnešních reáliích skoro více relevantní než před 60 lety - jen ten původce problému se během let přetransformoval v něco jiného. (08.06.2022)

Britský katastrofický film založený na predpoklade, že súbežné výbuchy atómových bômb môžu spôsobiť vychýlenie zemskej osi. Podobných "vedeckých" informácií je vo filme neúrekom (baviť sa bude aj Emmerich), ale aspoň sa nimi môžete baviť pri nudnejších pasážach. Vtipné sú aj zadné projekcie Londýna, tvorcovia asi vážne nemali peniaze na rozdávanie. Ale určite poteší tá atmosféra strachu a zmaru, londýnska hmla dostáva po tomto filme nový rozmer a vyčíňanie prírody len umocňuje depresívne ladenie. No a snímka je najlepšia v samotnom závere, len nebudem prezrádzať prečo. (15.11.2022)

Pohlad na koniec sveta z pohladu novinarov nie je az tak strhujuci ako by mohol byt (ale na vine je mozno aj to, ze som to pozeral iba s eng titulkami a nie uplne vzdy vsetkemu rozumel). Ma to vsak svoje paradne momenty a v ramci dobovej zanrovej konfekcie je to silny nadpriemer. Plus vynikajuci zaver. 7/10 (24.10.2021)

Apokalypsa očima novinářů - nevím, jestli to někoho napadlo dříve, ale nápad je to každopádně výborný. Den, kdy Země vzplanula pak je bez přehánění katastrofické sci-fi přímo emmerichovského stylu. Na jednu stranu tu máme samozřejmě zcela bláhovou situaci, do níž se svět dostal (tentokrát jadernými výbuchy, poněvadž studená válka byla zrovna v "nejlepším") a která teď způsobuje leccos od vedra a zimy po hustou mlhu, požáry a povodně (zkrátka jako ve Dni poté či 2012). Ovšem na stranu druhou tady jsou také velmi dobří herci v rolích zcela obyčejných lidí, žádných superhrdinů, kteří vše sledují v jednom městě. Samozřejmě protože jsme ve Velké Británii, nechybí ani humor, jsou tu slušné triky kombinované s opravdovými záběry řádících živlů, je tu naléhavá tísnivá atmosféra, působivý úvod a úžasný závěr. A abych nezapomněl, na několik vteřin se mihne i Michael Caine. Čtyři a půl.___P.S. Je to na YouTube. (15.11.2015)