Manželé a manželky

Manželé i manželky mají dost času a energie se nimrat ve svých šedivých a šedivějších manželstvích a podstupovat "škatulata, hejbejte se" tam, sem a zase zpátky, v bláhové víře, že jinde je to barevnější a ještě s tím baví svého psychoanalytika: "........ jednou jsem žil s úžasně zajímavou ženou. Víte, milovali jsme se všude, byla to sexuální šelma, éro. Chtěla se milovat s jinými ženami, brala drogy, vždycky si něco šňupla, aby měla orgazmus. Byla to pro mě škola, fascinovala mě, byl jsem do ní blázen. A nakonec skončila v ústavu. To není k smíchu, to je smutná záležitost. Byla skvělá, ale byla cvok. Vždycky mě přitahovaly ženy, já jim říkám "kamikadze", protože nemají pud sebezáchovy. Narazí do vás a vy zemřete s nimi.......". No, není Woody Bůh? (12.09.2005)

Zapracováním oněch pro dokumenty typických mluvících hlav a nediegetického vypravěče do příběhu Allen dokázal zrychlit a zpřehlednit vyprávění, ale také se mohl naplno ponořit do hlav svých hrdinů a poskytnout tak komplexní pohled na životy dvou "obyčejných" párů ve středním věku. Postup, který bych jinde považoval za nefunkční berličku, zde bezchybně slouží příběhu. Výborně dopadlo i pro mě nezvyklé obsazení - Sydney Pollack je stejně dobrým hercem jako režisérem, z Judy Davis znechucení přímo čiší a Liam Neeson s Juliette Lewis mě zaujmou vždy a všem. Opravdu působivá studie rozkladu a vývoje vztahů v podání člověka nejpovolnějšího. (10.04.2012)

Woody Allen tentokrát intenzivně zkoumá instituci manželství a problémy s tím související. Bohužel se v tom nenápaditě motá pořád dokola. Opakuje to, co jsme u něj viděli tolikrát předtím už od dob Annie Hall, ale tentokrát bez jakékoliv jiskry nebo oživení a (až na pár téměř nepostřehnutelných výjimek) dokonce bez vtipu. Jeho obvyklé charisma a přesvědčivost jsou skoro na nule. "To je všechno? Můžu už jít?" ptá se Woody na závěr (nejspíš svého psychoterapeuta). Jako by v té chvíli mluvil z duše znuděnému divákovi: To je všechno, Woody? Všechno cos nám chtěl tentokrát říct? Hmm... Tak jo. (08.09.2006)

Další z řady Allenových snímků, který se zabývá mezilidskými vztahy. Allen má zvláštní kouzlo v tom, že dokáže divákovi servírovat jedno životní moudro za druhým a vy se velmi často dostanete do bodu, kdy s ním prostě musíte souhlasit. Velmi chválím vyprávěcí prostředky, režisér prokládá příběh výpověďmi jednotlivých postav a divák má tak možnost pochopit motivy jejich jednání více do hloubky. Hodnocení snižuji za to, že u Allena v příbězích neustále postrádám "něco", co by v ději znamenalo jakýsi zlom. Osobně mám pocit, že až si na tento film třeba za rok vzpomenu, nebudu schopna ´děj dopodrobna popsat, protože mi zde chybí nějaký milník, kterého bych se chytila. (08.12.2011)

Woody Allen jako filmař - patolog. Vztah je po smrti? Pojďme ho chvíli pitvat a třeba zjistíme, co ho zabilo. Vlezlá ruční kamera spolu s "dokumentárními" záběry z terapií jenom umocňují skvělé herecké výkony (vynikající Sydney Pollack)... Není to příliš příjemná podívaná, ale působivá rozhodně ano. (01.09.2019)