Noční recepční

Přijmout prosbu půvabné dámy v nesnázích by asi měla být pro každého muže povinnost, ovšem tahle Tomu Hiddlestonovi pořádně zamíchá životem. Noční manažer káhirského hotelu se tak zaplete do nebezpečné sítě mezinárodního obchodu se zbraněmi. Snaží se vytěsnit to, co se jedné osudné noci v hotelovém pokoji stane, ovšem po čtyřech letech se mu v jiném (švýcarském) hotelu vzpomínky vrátí – s příjezdem vychytralého obchodníka s ksichtem Hugha Laurieho. Nicméně choulostivé dokumenty, které získal, už jsou v rukou britské tajné služby. Korupce v MI6 nicméně sahá do vyšších pater. První problém nastává prakticky záhy: a to, že utajenému Hiddlestonovi jsem žádnou válku na Blízkém východě nevěřil ani náhodou. Všichni jsou tu drsní a tajuplní, každý se tváří, že je o krok dopředu před protihráčem. Ovšem spousta momentů je únavných a nevěrohodných. A najednou se náš hrdina stává pravou rukou ilegálního obchodníka. Chodí s jeho synkem na zmrzlinu, maže partnerkám vlivných mužů záda, jiné před ním shazují šaty nebo tajně brečí do peřin. Gradace se divák nedočká ani v závěru, který je slabý a děravý. Nechápu to oslavování scénáře. Mnohdy je to hodně samoúčelné a hodně chtěné. Ačkoliv Susanne Bier málokdy zklamává, tady překvapivě vaří z vody. Hra s divákem jí vždy šla poměrně znamenitě, její postavy v minulosti dýchali autenticitou, tady nečekaně selhává. Laurie je nakonec jen bezmocná kočka. A Hiddleston v roli agenta v utajení působí jako pěst na oko. A ta jeho nekonečná přehlídka široce sladkých úsměvů… Ajaj. (05.01.2021)

Susanne Bier hra s divákem šla vždy poměrně znamenitě, její postavy v minulosti dýchali autenticitou, herci zase pro film, tady ale bývalá signatářka Dogmy s realistickým pohledem na svět nečekaně selhává. Přijmout prosbu půvabné dámy v nesnázích by asi měla být pro každého muže povinnost, ovšem tahle Tomu Hiddlestonovi pořádně zamíchá životem. Noční manažer káhirského hotelu se tak zaplete do nebezpečné sítě mezinárodního obchodu se zbraněmi. Snaží se vytěsnit to, co se jedné osudné noci v hotelovém pokoji stane, ovšem po čtyřech letech se mu v jiném (švýcarském) hotelu vzpomínky vrátí – s příjezdem vychytralého obchodníka s ksichtem Hugha Laurieho. Nicméně choulostivé dokumenty, které získal, už jsou v rukou britské tajné služby. Korupce v MI6 nicméně sahá do vyšších pater. První problém nastává prakticky záhy: a to, že utajenému Hiddlestonovi jsem žádnou válku na Blízkém východě nevěřil ani náhodou. Všichni jsou tu drsní a tajuplní, každý se tváří, že je o krok dopředu před protihráčem. Ovšem spousta momentů je únavných a nevěrohodných. A najednou se náš hrdina stává pravou rukou ilegálního obchodníka. Chodí s jeho synkem na zmrzlinu, maže partnerkám vlivných mužů záda, jiné před ním shazují šaty nebo tajně brečí do peřin. Gradace se divák nedočká ani v závěru, který je slabý a děravý. Nechápu to oslavování scénáře. Mnohdy je to hodně samoúčelné a hodně chtěné. Laurie je nakonec jen bezmocná kočka. A Hiddleston v roli agenta v utajení působí jako pěst na oko. A ta jeho nekonečná přehlídka široce sladkých úsměvů… Ajaj. (04.01.2021)

Přijmout prosbu půvabné dámy v nesnázích by asi měla být pro každého muže povinnost, ovšem tahle Tomu Hiddlestonovi pořádně zamíchá životem. Noční manažer káhirského hotelu se tak zaplete do nebezpečné sítě mezinárodního obchodu se zbraněmi. Snaží se vytěsnit to, co se jedné osudné noci v hotelovém pokoji stane, ovšem po čtyřech letech se mu v jiném (švýcarském) hotelu vzpomínky vrátí – s příjezdem vychytralého obchodníka s ksichtem Hugha Laurieho. Nicméně choulostivé dokumenty, které získal, už jsou v rukou britské tajné služby. Rozjelo se to poměrně svižně, všichni za kamerou zřejmě vědí, co mají dělat, jen mi úplně nesedělo, že by se hlavní hrdina (ač bývalý voják) tak moc ponořil do víru událostí. Onu osudovost a zarputilost jsem z něj prostě necítil. Zatím jsem opatrný. (29.12.2020)

Potíž je v tom, že Tomu Hiddlestonovi žádnou válku na Blízkém východě nevěřím ani náhodou. Všichni jsou tu drsní a tajuplní, každý se tváří, že je o krok dopředu před protihráčem. Ovšem spousta momentů je únavných a nevěrohodných. Od tragické egyptské epizody nicméně uplynulo několik let a náš hrdina Jonathan Pine už je naplno ponořený coby klíčový žolík riskantního plánu britské agentky Angely, která obstarává londýnské zázemí tajných služeb. Pokus o únos Roperova syna je nicméně nechtěně úsměvný, unylý je i Jonathanův pobyt v chladném Devonu. Za mě zatím ingredience, které spolu v jednom hrnci moc neladí. Pevně ale věřím, že se to rozjede tím správným směrem. Dánská autorka Susanne Bier sáhla po pro ni netradiční látce. Těšil jsem se, ale zatím se mi děj pod kůži zdaleka nedostal. Uvidíme. (29.12.2020)

Docela dobře se to sleduje (i díky atraktivním lokacím), ale to je zatím asi tak všechno. Jonathanův obličej už nepokrývají šrámy, ale chodí se synkem na zmrzlinu, maže partnerkám vlivných mužů záda, jiné před ním shazují šaty nebo tajně brečí do peřin. Prostě Jonathan sem dokonale zapadnul, bedlivě sleduje okolí, tváří se, že umí číst mezi řádky a jen tak mimochodem se dozví o dalším obchodu se zbraněmi („Chci být alespoň k někomu na tomto světě upřímná!“). Jako vážně? Jen miliardářova pravá ruka Corky jen podezřívavý. Zatímco v okolí Ropera se objevují potíže (záletný Sandy by mohl vyprávět), náš hrdina se v klidu producíruje po domě, který by byl beztak prošpikovaný kamerami, vždy je tam, kde probíhá nějaká důležitá šuškanda, a stěžejním hráčům se dostává zatraceně snadno pod kůži. Děj se zbytečně rozváří. Ačkoliv Susanne Bier málokdy zklamává, tady překvapivě vaří z vody a zatím z ní nějaké zásadní sdělení nevypadlo. A Hiddleston v roli agenta v utajení působí jako pěst na oko. A ta jeho nekonečná přehlídka široce sladkých úsměvů… Ajaj. (30.12.2020)

Tak nově je z něj Andrew Birch. Dál k němu všichni mají až podezřele vřelou důvěru, zejména náklonost Jed je hmatatelná. Jen Corky je nadále skeptický a zoufalý, že jeho dosud neotřesitelnou pozici zaujímá někdo jiný (jeho fajn výstup v rybí restauraci je světlým okamžikem další z průměrných epizod). Tajní agenti vědí, že Roperovi pomáhá s nákupem z amerických a britských zbrojovek někdo zevnitř. Blízko ale zdaleka nejsou. A Andrew/Jonathan má poprvé zazářit. Roper ho postupně (kvapně) zasvětil do pravidel fungování jeho obchodů, podpis smluv v Istanbulu je nicméně úsměvný, ostatně jako celá tahle rádoby zašmodrchaná zápletka. Události skrze houževnatou Olivii Colman (ač hraje velmi dobře) mě nebaví. Nekonečně natahování už unavuje. Mnohdy je to hodně samoúčelné a hodně chtěné. Obávám se, že nahoru už se nevydrápeme. Za sebe si staromódní špionážní thriller představuju jinak. (31.12.2020)

Mnohdy je to hodně samoúčelné a hodně chtěné. Je mi jasné, že nahoru už se nevydrápeme. Tom Hiddleston mi nesedí. Místy zoufale. V souvislosti s oslavnými komentáři tady jsem čekal něco úplně jiného. Roper rozjetý obchod odvolávat nechce, ale netuší, kdo je zrádcem. Agentura je dál zoufalá, vodítek má málo, navíc ztratila „svého muže“. Noční velkolepá ukázka arzenálu divná, stejně jako Andrewovi křečovité úsměvy. Linie s houževnatou Olivií Colman, která obstarává londýnské zázemí tajných služeb, dál nestrhává. Korupce v MI6 sahá do vyšších pater, Ropera nejen na ostrovech, ale i ve Spojených státech evidentně „potřebují“. Na světě je totiž seznam lidí, kteří investovali do Roperova nelegálního obchodu se zbraněmi, a který by mnohé nepotěšil. Corkyho finále nevýrazné. Celkově je to nemilé překvapení, protože Susanne Bier hra s divákem šla vždy poměrně znamenitě, její postavy v minulosti dýchali autenticitou, herci zase pro film, tady ale bývalá signatářka Dogmy s realistickým pohledem na svět nečekaně selhává. (01.01.2021)

Tak jo, finále je tady. Slabé a nevěrohodné. Všechno započalo v Káhiře a vše v ní také skončí. Do Egypta se přesouvá i značně osekaný vyšetřovací tým Angely. Roper je dál podezřívavý k Jed (bacha, má na to své špehy), ta dál vysílá (ne)nápadné romantické pohledy k Jonathanovi/Andrewovi, zatímco ten se jí (ne)nápadně letmo dotýká. Bože. Každopádně se musíme prokousat ke spravedlnosti a potrestat darebáky, jenže..!? Ano, Andrew pronikl do Roperových obchodních aktivit, ale že by mu nechali volné ruce (žádné další zabezpečení) s tučným bankovním účtem? Proč sype starému známému cosi do whisky, když ho pak stejně uškrtí (kdyby jeho akce nevyšla, na koho by asi padlo podezření)? Proč zůstane Angela jen u postřelení nohy (dotyčný přece může dál páchat zlo)? A co to divadlo s kódem od sejfu a snídaní? A proč Roper odhalí zrádce ve svém týmu před veledůležitým obchodem? A proč vlastně Jonathan nesdělil hlavní důvod, proč to celé podstoupil? Nuda, šeď. Gradace se divák nedočká ani v závěru. Nechápu to oslavování scénáře. Hugh Laurie je nakonec jen bezmocná kočka. Celkově je to nemilé překvapení, protože hra s divákem šla Susanne Bier vždy poměrně znamenitě, její postavy v minulosti dýchali autenticitou, herci zase pro film, tady ale bývalá signatářka Dogmy s realistickým pohledem na svět nečekaně selhává. Vím, že ty dvě hvězdy jsou kruté, ale prostě to tak cítím. (01.01.2021)