Stockholm, Pennsylvania

Saoirse Ronan zde předvedla něco ohromného. Chtěla jsem nějaký psychologický film, rozhodla jsem se pro Stockholm, Pennsylvania, nebylo to tak silné, jak jsem čekala, ale i tak byl celý námět vhodný k zamyšlení. Další věc, co nehraje do karet je to, že si před filmem uděláte nějakou představu, jak ten příběh asi bude probíhat, a ono to tak ve skutečnosti i probíhá. Tudíž nám tvůrci nepřipravili moc zvratů, u kterých bychom mohli projevit jakési překvapení, či údiv. Kamera působí, jak kdyby se jednalo spíše o nějaký dokument, než drama. (19.03.2019)

Saoirse Ronan je tu vynikajúca ako vždy, takže ani v najmenšom neľutujem, že som si Stockholm, Pennsylvania pozrel, ale inak je to rozhodne najobyčajnejší film celej jej kariéry. Inak zápletka vôbec nie je zlá, mladá žena, ktorá sa po mnohých rokoch väznenia u svojho únoscu, ktorý bol ale pre ňu všetkým konečne vráti ku svojej skutočnej rodine, no všetko je pre ňu úplne nové, ale to prevedenie už priemernejšie a obyčajnejšie skutočne byť nemohlo. Celý čas som mal pocit, že sledujem štandardnú televíznu drámu, takže umelecká hodnota vo väčšine ohľadoch je len minimálna. Ale aspoň ten scenár je v poriadku, síce neponúkne vôbec nič výnimočné, presne niečo takéto sa aj dalo po celý čas čakať, ale vyhovoval mi a navyše aj dĺžka mi prišla ideálne zvolená, aby sa film vyhol slabým miestam. Takže Saoirse Ronan je pre takéto priemerné filmy škoda, ale práve vďaka nej a obstojnému scenáru ma to celkom bavilo a obyčajnú rutinu povýšili na slušný film. 60% (25.04.2016)

Námětem podobné vynikajícímu Room. Jenže zatímco tam byly využity dva pohledy, za jedno pohled matky, která zažila skutečný život před únosem, za druhé syna, který je ještě dostatečně malý. aby se po návratu do reálného světa bez větších nesnází adaptoval, Stockholm, Pennsylvania přináší pohled na podobnou situaci z třetí perspektivy. Konkrétně z pohledu dívky, která byla v době únosu příliš malá, aby si pamatovala svět kolem, a v době nálezu příliš dospělá, na to aby dokázala náš běžný svět pochopit a přizpůsobit se mu. Řemeslně je Stockholm oproti zmíněnému Room více průměrný, spíše televizně laděný, role jsou víceméně osazené nevýraznými herci, jejichž herecké výkony jsou jen solidní, ačkoli já mám pro Saoirse slabost, což filmu lehce přidává. Film podle mého více zapůsobí myšlenkama, které v divákovi může vyvolat, než tím, co mu konkrétně přednese. Mně každopádně i po dokoukání snímek několikrát úspěšně zaplnil hlavu přemýšlením nad dívkou, pro níž je život ve sklepě, díky sedmnácti letům v něm prožitým, přirozenější realitou, než život kdekoli jinde a stejně tak přemýšlením nad matkou, kterou nadálé události dovedou do takového psychického kolapsu, že se sama začne k dceři jejím omezováním svým způsobem chovat podobně jako by byla sama v roli únosce. Navíc mě zaujal otevřený konec, který mě nutí pohrávat si s myšlenkou, že se sama Leia stává věrnou kopií svého "opatrovníka" a smysl svého života nachází v tom, že ho dožije v jeho stopách se svým "vlastním" dítětem. 70% (29.01.2016)

Kto by nepoznal Stockholmský syndróm? Syndróm, kedy vás to ťahá späť k vašim únoscom, než k vaše pravej rodine. Psychologická dráma kladie niekoľko otázok, ktoré si každý divák asi položí sám. Ako reaguje unesené dieťa predškolského roka, ktoré sa po sedemnástich rokoch vráti späť do svojej rodiny. Keď bolo únoscom dievča vychovávané s láskou v bezpečí samoty. Teraz sú citové vzťahy v rodine pretrhané a dievča nenachádza žiadne nové puto. Leia skôr túži po samote a desí sa súčasného sveta a spoločnosti. Matka sa snaží všetkými spôsobmi, niekedy aj zavrhnutiahodným situáciu zmeniť. Málo platné, Leia je stále priťahovaná k svojmu únoscovi. V druhej polovici sa film vyvinie v slušný thriller, čo je len dobre pre diváka. Všetko to však na mňa pôsobí lacným dojmom. Skoro nikam sa z domu nevyberieme. A je tam málo scén s únoscom. Rozhodne som sa ale nenudil aj kvôli skvelému výkonu Saoirse Ronan. (06.12.2019)

Ještě nahoru mohli připsat psychologické, protože jsem o chování Leily dost dlouho přemýšlela. Nedokázala jsem se s ní ztotožnit a ono to ani nejde, nikdy jsem nic podobného neprožila a Nikole také ne, zřejmě pouze čerpala z nějakých zdrojů podle skutečnosti (má teorie). Myslím, že v uzavřeném prostředí se dokázala projevit alespoň trochu emočně, ale naprosto je utlumila v reálném domově a pokoji, kde bylo mnoho věcí, které na ní měly logicky minimálně zapůsobit. Je to ouva ouva film a ten konec tomu moc nepřidal, přece jen, to už bylo na mě moc. (31.01.2016)