Režie:
Lenny AbrahamsonScénář:
Emma DonoghueKamera:
Danny CohenHudba:
Stephen RennicksHrají:
Brie Larson, Jacob Tremblay, Sean Bridgers, Joan Allen, William H. Macy, Amanda Brugel, Cas Anvar, Jack Fulton, Megan Park, Tom McCamus (více)Obsahy(1)
Pro pětiletého Jacka je pokoj celým světem. Je to místo, kde se narodil, vyrůstá a kde žije v bezpečí se svou mámou Joy. Spolu si čtou, učí se, hrají si. Poznání o světě Jack nabývá prostřednictvím několika dětských knih a dětských televizních seriálů. Vše, co je mimo pokoj, je fiktivní, jen pokoj je skutečný. V noci ho máma vždy ukládá do bezpečí šatníku, v němž má usnout dříve, než přijde Starý Nick, jejich věznitel. Pokoj je pro Jacka domovem, ale pro jeho mámu vězením, ve kterém je Starý Nick drží již více než sedm let. Díky odhodlání, vynalézavosti a vroucí mateřské lásce se Joy podařilo vytvořit pro Jacka život, ve kterém si neuvědomuje limity jejich vězení. Joy však ví, že takhle to nemůže být napořád. Vymyslí proto odvážný plán útěku, ve kterém se spoléhá na statečnost svého syna a notnou dávku štěstí. Když plán naproti všemu skutečně funguje a oba jsou konečně svobodní, Joy si s hrůzou uvědomí, jak nepřipravená je na to žít mimo čtyři stěny malého pokoje a být svému synovi oporou i ve skutečném světě. Jejich izolovaný svět se najednou rozšíří a jak malý Jack, pro kterého je vše nové a neuvěřitelné, tak i Joy se musejí naučit, jak žít ve skutečném světě... (Bohemia MP)
(více)Recenze (611)
Oscar 1 : Herečka HR - Brie Larson + 3 nominace: Nejlepší film, Režie, Scénář - A ()
Emma Donoghue se stejně jako ve své knize důsledně drží Jackovy perspektivy. Co nevidí a neslyší on, nevidíme a neslyšíme ani my. Kromě toho, že veškerou realitu vnímáme chlapcovýma očima, zároveň mimo obraz slyšíme jeho komentář, který nám sice pomáhá pochopit, čím je pro něj nevábná místnost magická, ale zároveň prozrazuje knižní původ příběhu. ___ Film se nás nesnaží šokovat explicitními detaily utrpení postav. Ponecháním velkého prostoru pro představivost nás situují do podobné pozice, v jaké se nachází Jack. Na rozdíl od něj si ale rychle domyslíme, že například Nick není hodný strýček, ale bezcitné monstrum. Provázání pohledu kamery s hlediskem pětiletého chlapce se vedle omezené šíře našeho vědění, která je zprvu útěšná a později znepokojující, projevuje snímáním z výše Jackových očí (dospělé povětšinou vidíme z podhledu). Některé postavy a objekty se díky tomu jeví děsivější nebo záhadnější než ve skutečnosti jsou a náhlá „změna měřítka“ ve druhé polovině filmu, kdy se kamera poprvé vznese do výše, je pro nás stejně ohromující a osvobozující jako pro Jacka. ___ Z Pokoje, který se i díky střihu, hudbě a živé kameře jevil jako nekonečné kouzelné království, se zas stává prachobyčejný pokoj. Druhá polovina příběhu má taky nepoměrně větší dramatický potenciál a emocionální intenzitu než polovina první, působící zpětně jako strnulá, zbytečně dlouhá a možná i samoúčelně krutá předehra. Najednou se nabízí mnohem více směrů, jimiž by se vyprávění mohlo dále ubírat. Nové zdroje napětí a konfliktů ale navzdory očekávání nemají původ v žánru krimithrilleru, nýbrž psychologického (melo)dramatu. ___ Upřednostnění emocionálního konfliktu před vnější akcí je ale dostatečně odůvodněné průběžným směřováním naší pozornosti k poutu matky a syna, potažmo schopnosti přizpůsobit naše citové vazby prostředí, v němž žijeme. Společně s Jackem a Joy si postupně uvědomujeme, že svět, který si pro sebe vytvořili, nebyl vázán na konkrétní místo. Nesou si jej v sobě a nedokážou jej opustit. Klíčovou se tak stává otázka, zda zvládnout žít mimo svůj pokoj, případně do něj připustit někoho jiného. ___ Zatímco na základní úrovni Room sugestivně, s pomocí nejmenších fyzických detailů, navozuje situaci člověka v zajetí, ve druhém plánu k němu můžeme přistupovat jako k (platónskému) podobenství o (virtuálních) světech, do nichž se sami uzavíráme. ___ Někomu může vadit, že Abrahamson citlivé téma nezpracovává s chladnokrevností takového Michaela Hanekeho a zcela se nevyhýbá citové manipulaci. Svým postavám situaci na druhé straně nadměrně neulehčuje a na jejich traumata nenabízí jednoduchá řešení. K ambivalentním pocitům, jimž se běžné „dojáky“ snaží vyhýbat, výrazně přispívá jemně odstíněné herectví Jacoba Tremblaye a Brie Larson. Také jejich zásluhou Room nejlépe funguje (a největší diváckou satisfakci nabízí) jako mateřské melodrama o tenké hranici mezi láskou a nenávisti. 80% Zajímavé komentáře: Rob Roy, maddy ()
Pro mě už pár měsíců jeden z nejočekávanějších filmů druhé poloviny letošního roku a jsem rád, že nezklamal. Ale kdybyste chtěli vědět, jak by to vypadalo, kdyby zůstali v Pokoji ještě třicet let, mrkněte sem :D ()
Film, pri ktorom som si po 15 minútach musel na wiki nájsť, ako to dopadne, lebo som bol nervózny, že v tej izbe budú trpieť celé dve hodiny. Nie, trpeli aj inde, chvalabohu. Znepokojujúce, psychologicky presvedčivé a s famóznymi hereckými výkonmi. ()
Hodně drsný příběh, který se nemohl dočkat lepšího zfilmování. A nejlepší scéna je ta, která proběhne někdy v půlce filmu. Tam jsem opravdu jenom tupě zíral a vysloveně neměl slov. Dobré ale na tomto filmu není jenom to, do jak náročného nápadu se pustil, ale i že pracuje s důsledky a to se mi na něm hrozně líbí. Do toho do té doby ne příliš výrazná Brie Larson nakonec dokázala, jak dobrou herečkou může být. Stejně tak i Jacob Tremblay ve svých osmi letech byl vysloveně super.Celkově vzato nic snadného na sledování, ale o to více nad takovým filmem budete přemýšlet. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $14,677,654║Tržby Celosvetovo $35,401,758▐ __ ? Oscar pre Brie Larson, ktorá tam je skoro neviditeľná, hmm, zaujímavé, jednoznačne ho mal dostať malý Jacob Tremblay, ten to tam dotvára, dáva potrebnú iskru, inakosť a necháva to dôraznejšie precítiť na koži diváka, hlavne v druhej polovici filmu to má potrebný spád, vyhrotenosť ale aj tak v tomto smere viac zaujali nemci s Únos Natasche Kampuschovej /70%/ ()
Únos a několikaleté věznění a držení v izolaci pohledem pětiletého dítěte. Neuvěřitelně intenzivní film. ()
Případy Fritzlů, Wolfgangů Priklopilů a jim podobných mě nehorázně děsí, ale zároveň fascinují svou zrůdností, že je něco podobného vůbec možné (a velmi pravděpodobně častější, než si uvědomujeme). Tento film mne tedy logicky ihned zaujal. Líbilo se mi vykreslení vnímání omezeného světa Pokoje dítětem i následné vyrovnávání se s realitou, kdy dítě změnu prostředí paradoxně snášelo lépe, než matka. Scéna útěku mi vehnala slzy do očí. Opravdu to na mne zapůsobilo. Myslím si ale, že pětileté dítě by si bohužel takto poradit nedokázalo. Chlapeček z filmu působil rozumně, říkáte si. Nojo ale jemu bylo v době natáčení osm. Každopádně jsem asi neviděl film, který by silněji zobrazil pouto matky a dítěte. 9/10. ()
Knihu jsem četl před necelým rokem a byl to pro mě možná nejsilnější literární zážitek posledních let. Takže film je fajn, v některých momentech velmi silný, ale úplně spokojený být nemůžu. Především část "po" měla být podle mě mnohem doslovnější. Všichni asi známe ono rčení, že přemíra voiceoveru značí neschopnost filmaře zprostředkovat pocity a myšlenky vizuálně. Jenže kniha je právě silná a unikátní svým jedinečným "zdeformovaným" dětským jazykem poznamenaným vyrůstáním v nepřirozeném prostředí a to se ve druhé značně zjednodušené části bohužel ztratilo. V tomto případě se neměli tvůrci bát více využít text knihy. Takže nečtěte předem knihu a jděte do filmu. Jinak mě fascinuje, jak 25-letá (v době natáčení) Brie Larson výborně hraje vyspělou roli, kterou bych čekal spíš od 10 let starší herečky. 7 - 8/10 ()
„JAKO MÁMA JSEM K NIČEMU“…“ALE JSI MÁMA?“…“ANO JSEM.…“ /// Co by bylo, kdyby Natascha nezdrhla. Nebo najdete podobnost s Elisabeth Fritzlovou? V podstatě je to jedno, protože po úvodní fázi „ROOM“, přichází dobrý drama s přehlídkou možných syndromů, fóbií i komplexů. Aby to byla ještě větší síla, chybí zřejmě jen víc osobních prožitků…(inu což, zahradu mám, zbouchám nějakej domek…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Soused má na zahradě (zahradní?) domek. 2.) Zmizela mi dcera. Často přemejšlím, jak se asi má... 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
// Production Companies : Element Pictures, No Trace Camping // ()
Filmu jsem příliš nevěřil, ale velmi mile překvapil. Hutné, emocionální a bezvýchodní Drama s originálním nápadem, excelentními hereckými výkony s Jacoba Tremblaye je budoucí Dicaprio, stačí mrknout na jeho nadějné vyhlídky do budoucna. První hodina je skvělá především v nepředvídatelném odhalování mystéria, druhá už je méně záživnější, přesto psychická stránka s divákem může slušně zamávat. Velmi dobré. 80% ()
When I was small, I only knew small things. But now I'm five, I know everything! O dvou hlavních postavách a o dvou velkých zvratech. Přesto (nebo díky dostatečnému prostoru právě proto) o všem, co je v životě důležité. Pro někoho bude Room plný patosu, pro jiného zase přestřelenou depresí. Pro ty obzvlášť empatické jde ale o dokonale vyváženou podívanou, která dojímá i mrazí za hranici vlastních možností. ()
Unesená a zneužívaná žena a ještě s dítětem je velmi silné a depresivní téma. Líbil se mi fiktivní svět, který Joy Jackovi vytvořila a bylo zajímavé pozorovat, co všechno je pro takové dítě vlastně nové a nebezpečné, když se dostane do reálného světa. že to není dobré pro psychiku unesené ženy je samozřejmě jasné a i když v době únosu si vedla nesmírně silně, venku se sesypala jako domeček z karet. Co mě jedině rušilo celý film, že ten chlapec byl na 5 let hrozně velký, bylo to moc vidět, že je mu 9. ()
// I only pick for myself, but I pick to rate this story as fucking heart-tearing! A Brie Larson nominace, přinejmenším. 9/10 ()
Parádní námět (nebo předloha?), z kterého vykvetlo zajímavě tísnivé drama. Filmu nechybí špetka napětí, přiměřená dávka psycha, silné a nikoli lacinné emoce a hlavně perfektní herecké výkony. Výsledkem je svým způsobem taková psychologická studie toho, co se stane, když se k lidem chováte jak k laboratorním myším... 8/10 ()
Buď by to chtělo lepší psychologii, nebo lepší thrill, ale tohle je polovičaté, nedotažené a ukňourané. ()
Jeden ze vzácných případů, kdy filmová adaptace nedělá knize ostudu (což patrně souvisí s faktem, že scénář psala sama autorka knihy). Výborné a citlivě natočené melodrama o děsivé životní zkušenosti. Doufám, že Jacob Tremblay nebude další dětská hvězdička, která zapadne. A palec nahoru za This Will Destroy You ()
Jesus frickin Christ. Omluvte mě, než najdu místo, kde se vybrečet. ()
V některých komentářích se objevuje rozdělení filmu na dvě půlky. První klaustrofobická, odehrávající se v omezeném prostoru cely, má být výrazně lepší té druhé. Problém vidím v tom, že mnozí diváci šli na thriller. Námět k té domněnce sváděl, trailer jakbysmet. Jenže očekávání se nenaplnila. Room je od začátku až do konce psychologické drama o ztrátě svobody a následném vyrovnáváním se s psychickými traumaty. Jen v první části se najde pár thrillerových prvků, v té druhé už drtivě převládá psychologická rovina vyprávění. Další problém může někdo spatřovat v tom, že snímek je snímaný optikou dítěte, což některé vede k tvrzení, že film je příliš sentimentální. Na slzopudný a vydírající sentiment jsem citlivý, Room mi po emocinální stránce sedl takřka dokonale. V tom, oč se snaží, je přesvědčivý a s ohledem na látku citlivě natočený. Pokud někteří šli na nového Sběratele polibků, je to jejich problém. Celkový dojem: 90 %. ()