Režie:
Nicole GarciaKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Daniel PembertonHrají:
Marion Cotillard, Louis Garrel, Alex Brendemühl, Brigitte Roüan, Victoire Du Bois, Aloïse Sauvage, Daniel Para, Gwendoline Fiquet, Mathilde DromardObsahy(1)
Gabrielle (Marion Cotillard) je nevyrovnaná a emocemi zmítaná mladá žena, která nedokáže ovládat své pudy. Obyvatelé malé vesničky v jižní Francii ji považují za šílenou a její chování za skandální. Aby Gabrielliny rodiče předešli nejhoršímu, Gabriellu proti její vůli provdají za nevýrazného španělského přistěhovalce Josého (Alex Brendemühl), o němž si myslí, že z ní udělá „počestnou ženu". Po potratu způsobeném bolestmi z ledvinových kamenů ji lékaři pošlou na léčení do lázní. Tam potká Andrého (Louis Garrel), elegantního zraněného veterána z války v Indočíně, který znovu rozdmýchá vášeň, kterou Gabrielle pohřbila hluboko ve svém nitru. O své budoucnosti má Gabrielle jasnou představu, nepočítá však s hrou osudu... (Mirius FD)
(více)Videa (3)
Recenze (44)
Vidět Marion Cotillard v podvazcích je slušné terno, ale ani to nezachrání nudný scénář. Úvodní půlhodina mi, asi narozdíl od ostatních, přišla z celého snímku nejzábavnější. Exponování charakteru hlavní hrdinky bylo zajímavé a dávalo naději na vyhrocené emo drama v tom nejlepším slova smyslu. Kameny bolesti se však postupně mění v jakousi polozmatenou romanťárnu, která bohužel každou další minutou nudí a nudí a ten zajímavě nastartovaný konflikt uvnitř hlavy hlavní protagonistky tak bohužel vyznívá docela do prázdna. 4/10 ()
Marion je zase krásná, úžasná a dokonalá, ale všechno ostatní je sterilní nuda. Začátek sice dává naději, že by se to mohlo občas zvrhnout v něco vypjatějšího, protože hlavní hrdinka působí jako sympaticky neřízená střela, ale i tuhle polohu režisérka upozadila a zůstalo jen několik odstínů neštěstí a to mě moc nebavilo. Závěr s poněkud laciným vysvětlením mi také zrovna moc neseděl, ale mohl mít svou hloubku, pokud by byl vrcholem něčeho emotivnějšího. Ale bohužel. 30% ()
Podle mě úplně zbytečná romantika, na které chlapa uhrane maximálně tak ohanbí Marion Cotillard. A to se tu Marion opravdu snažila, seč mohla. Špatnej scénář ale nezachránila svým uhrančivým hereckým výkonem, což je u ní vlastně standard. Co už ale není standard, tak kvalitní scénář. V případě tohoto filmu je to jasným důkazem. ()
Je to chorobně nutkavě dívatelné, ale zároveň s jistým nádechem nepravděpodobnosti. Vizuálně to vyleštila kamera Christophe Beaucarna. Chvílemi to svým prázdným portrétem sexuálního přání vyvolávalo nechtěný smích. Místo smysluplného zkoumání duševní choroby film zkoumá náklonnost svých postav pro klikatící se romantické melodrama. Dialogy jsou afektované a uplakané. Shlédl jsem na promítání v jednom pražském klubu. ()
Při sledování filmu nezoufejte nad pomalým tempem. Konec všechno urovná a napraví. Krásná, ale nevyrovnaná a trochu bláznivá Gabrielle je provdána za katalánce Josého. Je to tvrdý muž a zdá se, že mezi nimi není a nemá šanci vzniknout láska. Naopak s Andrém, kterého Gabrielle potká v lázních, to vypadá nadějně. Jenže není všechno zlato, co se třpytí. Nebo jak vlastně zní ta lidová moudrost ... ()
Reklama