Co se šeptá
-
Gossips
Drama / Romantický
Československo, 1938, 86 min
Režie:
Hugo HaasHrají:
Jiřina Štěpničková, Hugo Haas, Ríša Novák, Karel Veverka, Saša Rašilov st., František Roland, Růžena Šlemrová, Lola Skrbková, Jozef Budský, Jiří Vondrovič, Stanislav Neumann, František Paul, Eva Prchlíková, Marie Blažková, Fanda Mrázek, František Černý, Elsa Vetešníková, Karel Jičínský, Jaroslava Vacková, Rudolf Vašíček, Marie Ježková, Eliška Jílková, František Filipovský, Karel Černý, Elena Hálková, Alena Koukolíčková, Marie Bibikoffová - Haasová, Vilém Prokop Mlejnek, Hanuš Süskind, Miroslav Kryštof - Kutina, Dagmar VondrováObsah
-
Romantický příběh je vyprávěn dvojicí všeznalých klepen. Helena, krásná a nadaná studentka hudby, podlehne lehkomyslnému kolegovi Rudovi. Ten však záhy odjede do Paříže. Po čase Helena zjistí, že je těhotná, Rudolf se ale neozývá. Již dříve byl dívce velkou oporou přítel Vilém, který ji tajně miluje. Nabídne dívce manželství, chce jí být dobrým manželem a milujícím otcem dítěte. Helena pod láskyplnou péčí Viléma prožívá klidné dny v bohatství a přepychu, spolu se pečlivě starají o syna Ivana. Po letech se ale nečekaně vrátí Rudolf, který se stal druhým kapelníkem v pařížské Opeře... (oficiální text distributora)
Romantický příběh je vyprávěn dvojicí všeznalých klepen. Helena, krásná a nadaná studentka hudby, podlehne lehkomyslnému kolegovi Rudovi. Ten však záhy odjede do Paříže. Po čase Helena zjistí, že je těhotná, Rudolf se ale neozývá. Již dříve byl dívce velkou oporou přítel Vilém, který ji tajně miluje. Nabídne dívce manželství, chce jí být dobrým manželem a milujícím otcem dítěte. Helena pod láskyplnou péčí Viléma prožívá klidné dny v bohatství a přepychu, spolu se pečlivě starají o syna Ivana. Po letech se ale nečekaně vrátí Rudolf, který se stal druhým kapelníkem v pařížské Opeře... Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
gouryella
Dobovy nadprumer. Film opet tezi predevsim z ucasti Jiriny Stepnickove, ktera se v dramatech citila jako doma.(4.8.2002)
-
Bart
Nemohu si pomoct, ale podle mého názoru Haasovi slušely více veselohry. Jeho veseloherní postavy byly vždycky trochu smutné, ale hřejivé. Tentokrát to byla smutná, tragická postava, ale jako led. Prostě bez šťávy. Štěpničková byla na tragické postavy jak dělaná, takže té se nedá nic vytknout. Zajímavá je postava Saši Rašilova. Celý film mlčky sedí na lavičce a poslouchá, jak si dvě drbny (Růžena Šlemrová a Lola Skrbková) vyprávějí celý příběh filmu. A na závěr filmu řekne jednu velikou pravdu: "Jo, jo. Tak nám to všechno stárne, pomalu umírá, jen ty klepny jsou věčný" :-))(4.3.2006)
-
Ony
Hodně rozkolísané. Scény, které lze brát smrtelně vážně a které mají velmi životnou atmosféru (např. večírek na začátku), jsou střídány výjevy nepřesvědčivými a komickými. Měla jsem z toho takový dojem, že se Haas pokouší o černý humor, ale nemá dost odvahy, aby to úplně přiznal. Hezky režíruje sám sebe, ale ostatní moc nezvládá. Zvlášť Jozef Budský je osudový muž jak noha. I výbornou scénu s doutníkem svou teatrálností nakonec zabil. Vizuálně film vypadá slušně a velice zajímavé je použití filmové i diegetické hudby, ale scénář a postavy jsou mrtvé, jakkoli někde za nimi lze vytušit upřímnou snahu o útok na lidskou povrchnost a oslavu skutečných citů.(14.5.2012)
-
raroh
Nepochopitelně zapomentutý film, který dokázal secesní stylizaci dovést k dokonalosti a předznamenal tak svým způsobem jak Nočního motýla, tak Stříbrný vítr (všechny mimochodem nasnímal Ferdinand Pečenka). Dr. Jan Branberger (též zcela neprávem zapomenutý skladatel, přesto ředitel pražské konzervatoře a autor hudby např. k Bílé nemoci) velmi přesně zkomponoval hudbu období secese (u nás představovanou hlavně Josefem Sukem a Vítězslavem Novákem), která filmu dodává věrohodnou autenticitu. Domnívám se, že Haas se malinko v postavě skladatele, kterou sám hrál, inspiroval svým bratrem Pavlem. Ten byl silný a vážný introvert, ovšem rodina Haasova nebyla nijak extremně bohatá (měla se co ohánět) a jako student kompozice na konzervatoři u Leoše Janáčka v Brně musel pomáhat v obchodě svého otce (ve filmu je rodina naopak dobře zajištěná). Řekl bych, že se ve snímku odrazilo i nacionální prostředí Brna (třebaže film je lokalizován do Prahy), které Haas v mládí poznal - Haasova rodina mluvila česky a v Brně představovala dost výjimku mezi obchodnickými kruhy (přišla z východních Čech). Jazykové soupeření mezi češtinou a němčinou je na rok 1938 podáno přitom velmi jemně a nepateticky. Úplnou samozřejmostí je práce herců, Haas jako plnohodnotný člen činohry Národního divadla nesáhl vedle a své kolegy vedl téměř dokonale.(16.9.2011)
-
Marthos
Hugo Haas se v průběhu let vypracoval z úspěšného herce i na zdatného režiséra. V druhé polovině kritického roku 1938, tedy v době sílící agrese vůči Haasově osobě ze strany henleinovců a fašistických vlajkařů, se rozhodl zfilmovat vlastní námět. Sám si napsal i scénář a ztvárnil hlavní roli. Jedná se o klasický milostný trojúhelník, v němž mladá přitažlivá hrdinka volí mezi jistotou a touhou po slávě. Dilematický souboj má tragický závěr, který však paradoxně danou situaci rozřeší v hrdinčin prospěch. Divák, zvyklý vídat Haase v ironizující masce sympatického bonvivána nebo bručovitého slabůstkáře, bude překvapen. Vážná, až pateticky vyznívající poloha vnitřně rozkolísaného Viléma však Haasovi poskytla ojedinělou možnost předvést další zajímavý charakterový typ. Mimořádně půvabná a znamenitá je Jiřina Štěpničková v úloze citově se zmítající Heleny. Na první pohled řadové, nepříliš atraktivní melodrama se tak díky těmto hereckým individualitám stává strhujícím příběhem, možná lehce sentimentálním, přesto působivým. Nemalý podíl na této skutečnosti má i příjemná stylizace do doby vrcholící secese. Tento pozapomenutý nedoceněný snímek pak zvolna uzavírá Haasovo působení na poli české kinematografie. Za necelého půl roku ho hitlerovský režim vyštve do nucené emigrace, z níž se do vlasti vrátí jen na několik chvil v roce 1963.(14.1.2009)
-
snaked
Haas v opravdu dramatické roli. Nepřekvapivě - opět skvělý. Jedno z poselství filmu: kouření škodí i jinak, než byste si mysleli. A doutník je dobrý k cejchování. Někteří muži si nezaslouží druhou šanci.(7.9.2011)
-
Adiemus
Překvapivě netuctový scénář, marně jsem odhadovala, jak příběh dopadne; ve hře byla i zbraň, ale použití doutníku bylo vlastně logické. Jiřina Štěpničková mi typově nesedla, pokud jde o meziválečné filmy, pořád je to pro mě spíš Maryša, Muzikantská Liduška nebo Viktorka. Škoda, že se nikdo neobtěžoval (a asi ani nebude) tento film remasterovat, ve srovnání s jinými by si to zasloužil.(16.4.2012)
