Co se šeptá

Krásná Jiřina Štěpničková v roli absolventky konzervatoře podlehne na večírku svodům spolužáka a tím se dostane do potíží.. Záchranu jí poskytne galantní Hugo Haas, který ji už dlouho miluje a dítě přijme za vlastní.. Moc se mi líbil závěr, kdy celou situaci vyřeší syn a ač teprve sedmiletý, dokázal to „vypálit“ naprosto správně.. (03.07.2021)

Nepochopitelně zapomentutý film, který dokázal secesní stylizaci dovést k dokonalosti a předznamenal tak svým způsobem jak Nočního motýla, tak Stříbrný vítr (všechny mimochodem nasnímal Ferdinand Pečenka). Dr. Jan Branberger (též zcela neprávem zapomenutý skladatel, přesto ředitel pražské konzervatoře a autor hudby např. k Bílé nemoci) velmi přesně zkomponoval hudbu období secese (u nás představovanou hlavně Josefem Sukem a Vítězslavem Novákem), která filmu dodává věrohodnou autenticitu. Domnívám se, že Haas se malinko v postavě skladatele, kterou sám hrál, inspiroval svým bratrem Pavlem. Ten byl silný a vážný introvert, ovšem rodina Haasova nebyla nijak extremně bohatá (měla se co ohánět) a jako student kompozice na konzervatoři u Leoše Janáčka v Brně musel pomáhat v obchodě svého otce (ve filmu je rodina naopak dobře zajištěná). Řekl bych, že se ve snímku odrazilo i nacionální prostředí Brna (třebaže film je lokalizován do Prahy), které Haas v mládí poznal - Haasova rodina mluvila česky a v Brně představovala dost výjimku mezi obchodnickými kruhy (přišla z východních Čech). Jazykové soupeření mezi češtinou a němčinou je na rok 1938 podáno přitom velmi jemně a nepateticky. Úplnou samozřejmostí je práce herců, Haas jako plnohodnotný člen činohry Národního divadla nesáhl vedle a své kolegy vedl téměř dokonale. (16.09.2011)

Překvapivě netuctový scénář, marně jsem odhadovala, jak příběh dopadne; ve hře byla i zbraň, ale použití doutníku bylo vlastně logické. Jiřina Štěpničková mi typově nesedla, pokud jde o meziválečné filmy, pořád je to pro mě spíš Maryša, Muzikantská Liduška nebo Viktorka. Škoda, že se nikdo neobtěžoval (a asi ani nebude) tento film remasterovat, ve srovnání s jinými by si to zasloužil. (16.04.2012)

Poslední československá režijní práce Huga Haase dopadla skvěle. Kdyby v roli Martina byl znovu Haas, nikoliv trapně přehrávající Budský, neměl by tento snímek v naší předválečné kinematografii konkurenci. Dokonce i Ríša Novák byl v roli Ivana mnohem přesvědčivější než Budský. A musím pochválit svoji oblíbenou Šlemrovou, i v roli drbny byla naprosto okouzlující a odzbrojující. (24.03.2014)

Velice důstojné (a melodramatické) rozloučení Huga Haase s Čechy a Čechami, ale i s Češkami - až po tu poslední Titinku. Příběh zarámovaný v šepotu dvou starých drben a smíchu jednoho zlovolníka, vypráví o třech nerozhodných dospělých a jednom rozhodném dítěti (Martin usiluje získat něco, o co mu v podstatě ani moc nejde; Vilém dává ženě plnou důvěru, ale přesto jí nevěří; Helena se z toho snaží vybruslit tak, aby se Martin nažral a Vilda zůstal celý - jen malý Ivan ví, že zašmodrchaná síť vyžaduje "gordické" řešení). Pozn. 1: "Doutníková scéna" je opravdu překvapivá a neotřelá. Pozn. 2: Film, který působí svěže i po 80 letech, bude svěže působit už stále. (14.04.2017)