Čarodějnice

Čarodějnice se již od začátku snaží budovat tu správnou hororovou atmosféru a velice dobře představuje samotný děj s postavami v čele s jedinečným hlasem Juliana Richingse. Samotná čarodějnice je zde znázorněna velice prazvláštně, leč zajímavým a děsivým způsobem, který je vždy podložen mrazivou hudbou. Postupná gradace zde vcelku funguje a i závěr je nadprůměrným. Škoda přebytečných náboženských dialogů a nepříjemné "ukřičenosti". [75%] | 50th KVIFF (11.07.2015)

Všechna čest před autenticitou. Tohle by měli promítat, jako názornou ukázku toho jak by to mohlo vypadat při kolonizování Ameriky v 17. století. Prostě lidé byli takhle malinkatí a ničila je příroda, pověry a hlavně pokud začli pochybovat o bohu. Strach byl všudypřítomný. Pokud jde o film. Skvěle zachycuje atmosféru doby, ale v mých očích má problém že se v něm toho zase až tolik neděje, přitom půda pro horor jako blázen je připravena neskutečně. Mrazí mě při pomyšlení na některé vybrané scény a v noci jsem měl hodně zlý sen. Prostě ten film se vám zažere pod kůži. Ovšem koukat na něj znovu? Nemyslím si. Čekal jsem něco trošku jiného než drama o Bohu. 60% (10.05.2016)

Čarodějnice se může pochlubit naprosto skvěle vystavěnou atmosférou, která na člověka dýchne od samého počátku snímku a vtáhne ho nejen do děje, ale i do samotného prostředí, v němž se odehrává. Neznámé herecké tváře dodávají na autentičnosti a první polovina je opravdu parádní hororovou podívanou v duchu těch nejlepších tradic, kdy se bojíme nejvíce toho, co nevidíme, nemůžeme uchopit a poznat. Tvůrci nám čarodějnici odhalují v krátkých záblescích, což ještě umocňuje děsivost onoho výjevu. V pasážích, kdy se na scéně odehrává poklidný a těžký život rodiny, můžeme stejně pociťovat jakousi zlověstnou přítomnost zlých sil. Také každý zdlouhavý záběr na les, kterým je obydlí hlavních hrdinů obklopeno, má značně znepokojující nádech. Samotný závěr byl v mnohém trochu přes čáru a mohl leckomu pokazit jinak výborný dojem, ovšem já s ním neměl větší problémy. (05.05.2016)

Trochu si jde svou cestou, trochu sází na starou školu a atmosféru, ale děsí pramálo. Alespoň pokud nejste školou povinní a nevyděsí vás vlnící se závěsy. Jedna přísně věřící rodina farmáře je vykázaná z vesnice, značně odlehlý a nehostinný kousek půdy u lesů ničemu dvakrát nepomáhá, jídlo dochází a navíc se ztratí nejmladší člen rodiny: nepokřtěný kojenec. Nastává obviňování a postupná destrukce vzájemných vztahů, jakmile se do rukou berou sekera nebo nůž a do úst silná slova o čarodějnictví, není cesty zpět. Sic je to solidně natočené, ve výsledku tohle psychologické drama nestrhne. Za mě přemíra náboženství, přemíra hysterie i mého kroucení hlavou. Příště radši klasickou americkou hororovou limonádu, kdy prsatá blondýna v bílém tričku pokaždé zvolí špatnou možnost. Umorousané tři hvězdy. (20.02.2017)

Konečně jsem pochopila, co před sedmi lety v Cannes promítali těm lidičkám, kterým Antichrist připadal jako roztomilá, bezobsažná, pompézní hovadina bez myšlenky a stopy smyslu. Ale tak aspoň můžu na moderní horor pro jednou nadávat i z jiného důvodu, než že je k prasknutí natřískaný těmi nejlínějšími lekačkami. Už i to je dneska asi pokrok. (01.04.2016)